Na klubové úrovni si poprvé sáhla na zlatý úspěch v sezoně 2015/16, kdy se na rok přestěhovala do Lappeenranty, s níž senzačně ovládla nejvyšší finskou ženskou ligu. Po návratu do Čech se dočkala i vítězství v tuzemské extralize. Zpod Ještědu se v sezoně 2017/18 stěhovala na roční hostování do Vítkovic. Superfinále florbalu tehdy hostila Ostravar Aréna a za stavu 2:2 rozhodla finálovou bitvu proti Chodovu právě trefa Koníčkové v prodloužení.

Po dalším roce v Liberci se vydala znovu za hranice. Tentokrát do Švýcarska, kde v sezoně 2019/20 oblékala dres Klotenu, s nímž vybojovala stříbro na Poháru mistryň. Od dalšího ročníku působila v celku Red Ants Winterthur, v jehož barvách nakonec svou kariéru uzavřela, a to symbolicky po porážce v sérii s jejím bývalým zaměstnavatelem.

Její počet duelů v národním týmu je historickým maximem v rámci českého národního týmu, na mezinárodní scéně se na první příčce srovnala se švýcarskou kolegyní Tanjou Stellaovou. Ve 135 kláních zaznamenala Koníčková 44 branek a 35 asistencí, což jí řadí na šestou příčku v historickém bodování.

„Uzrálo to ve mě už před sezonou. Vstupovala jsem do ní s tím, že si vyzkouším klubou sezonu bez reprezentace. Kombinovala jsem to už od patnácti let a bylo to hodně náročné. Pamatuji si jeden stěžejní moment na Mobiliar Trophy, což je turnaj, který se koná ve Winterthuru v AXA Aréně, kdy jsem po zápase brečela a uvědomila jsem si, že v této hale hraji možná naposledy. Je to nádherná velká hala a takových momentů a zápasů moc nebude a tam mě to strašně dojalo. Myslím si, že pár lidí kolem mě to poznalo. Těchto těžších momentů jsem měla víc v průběhu sezony. Do svého posledního zápasu jsem pak nastupovala s tím, že jsem věděla, že bude poslední. Jasně, mohly jsme vyhrát a ještě pokračovat, ale bylo strašně skvělé hrát doma před vlastním publikem. Měla jsem tam skvělou podporu od dětí a vedení z práce, měla jsem tam svého partnera a kamarády. Bylo mi ctí uzavřít kariéru před nimi a bylo fajn slyšet od nich, že si té kariéry váží. Hned s týmem to bylo fajn. Nebylo to emočně nějak nahoru – dolů. Byla to pro mě hotová věc. Jak jsem říkala, tak těch těžších okamžiků jsem měla víc v průběhu sezony, kdy jsem si uvědomovala, že to bude poslední play-off a že je to poslední šance se dostat do finále, a to i v poháru, kde jsme skončily v semifinále,” popisuje Koníčková, kdy se rozhodla, že svou kariéru uzavře.

S týmem tuto věc diskutovala již předem. „Tým věděl dopředu, že po sezoně končím. Se sportovním šéfem jsme jednali o příští sezoně nebo o dalších letech. Řekla jsem své důvody a že sportovně bych se zvládla připravit a věřím, že bych měla co nabídnout i po florbalové stránce, ale nějaké věci teď přijdou, jsou velmi pozitivní, máme nějaké sny a přání a začínáme si je plnit. S florbalem se určitě neloučím, ale cítím, že si chci dát od florbalu pauzu a vidět pár věcí zvenku. Pro mě je super končit hráčskou kariéru v těch nejlepších ligách jako šťastná a motivovaná než jako naštvaná a zraněná,” vysvětluje reprezentační rekordmanka.

Rodačka ze Slovácka zůstane aktivní i po kariéře a nevylučuje, že zůstane u florbalu. "Plány mám, i když dlouhodobě plánovat jsem přestala. Jsou nějaké možnosti, jak zůstat u florbalu a uvidím, pro co se rozhodnu, ale není to teď aktuální. Jsou i z hráčské pozice. Mohu si tu ve Švýcarsku vyzkoušet hru tři na tři na malém hřišti. Myslím si ale, že to bude na jiné pozici. Čas však ukáže, jaké místo pro mě bude vhodné a těším se na to. Uvidíme, jak se bude cítit moje tělo, zda nezkusím i jiné sporty. Neznamená to, že když končím s florbalem, že zůstanu doma sedět na gauči. Zůstanu aktivní celý život. Navíc máme s přítelem spoustu florbalových přátel a kontaktů. Oba dva žijeme dlouhodobě ve florbalovém prostředí a byla by hrozná škoda to přetrhat. I když zůstanu nějakou dobu ne tak aktivní, tak se s novou chutí a energií mohu vrátit zpět a být pro florbal přínosem," věří Koníčková.

Ve své kariéře toho prožila mnoho. Na co však bude vzpomínat nejvíce? "Co se týče vzpomínek, tak je to pro mě hrozně těžké, protože ta kariéra byla dlouhá a člověk se hráčsky i lidsky vyvíjí, takže těch stěžejních bodů bylo několik. Odejít do zahraničí, přestoupit, zůstat v Liberci... Vnímání vlastního já, poznat, kde a jaké máte kvality, zároveň se nehroutit z nějakého neúspěchu, ale radovat se i z velkého úspěchu a vědět, co i pro vás je nejlepší, protože často to nemusí být nejlepší pro lidi kolem vás, trenéry, florbalové odborníky, ale pro vás samotnou je to správné rozhodnutí. A pokud si za tím stojíte, tak je to tak správně a má to tak být. Na to jsem pyšná, protože jsem je dělala s vědomím, že jsou správné a vychází ze mě ne z tlaku okolí. Pak je jen na vás, jestli to vyjde nebo ne. Ve sportu je to hodně choulostivé. Může to vyjít nebo nemusí. Každý můj přesun byl něčím hodně specifický a těch vzpomínek mám spoustu. Na to jsem pyšná, že končím s respektem a v těch důležitých věcech s lidmi v klubech soucítím, jsme v přátelském kontaktu a to je asi to nejvíc, co mi florbal dal. Ty kontakty a bohatství v podobě přátel a možností, kam se podívat a cestovat. Na to budu také vzpomínat moc hezky," uzavírá povídání.

O své kariéře s námi již v roce 2022 dost obsáhle hovořila "Háňa" v rámci podcastu Floor Talk. Pustit si jej můžete na Google Podcasts, Apple Podcasts, SoundCloud a Spotify.