Světový šampionát je za vámi, nakonec s bronzovými medailemi. Jaké dojmy ve vás zanechaly uplynulé dva týdny?
Tým v předchozích dvou letech pracoval velice tvrdě a s velkým úsilím. Nic jsme nevypustili a neustále jsme se posouvali vpřed. Spoustu toho jsme na turnaji v Malmö předvedli a florbalová prezentace kluků na hřišti byla velice dobrá. Mnoho lidí v bezprostředním okolí šampionátu ten progres vnímalo na vlastní oči, nicméně hodně to kazí ten nepovedený duel v semifinále. Na tuto medaili jsme se tvrdě nadřeli, a tak by bylo velmi nepokorné jí pohrdat, je to mistrovství světa a my prohráli jedno utkání. Mám k té medaili respekt, protože vím, že to rozhodně není samozřejmost. Na tom turnaji vám nikdo nedá zadarmo ani centimetr. Na druhou stranu, ten ryze osobní pocit, když se ráno podívám do zrcadla, je jasný. A to, že jsme chtěli na tu nejvyšší příčku a tento cíl jsem nesplnil. Takhle to mám sám před sebou nastavené, tam neexistují zkratky nebo ale.

Skupinou jste prošli zcela bez obtíží a také čtvrtfinále se Slováky bylo nakonec celkem lehkou záležitostí, pak ale přišlo nepovedené semifinále se Švédy. Co nám tedy chybí a proč jsme se nedokázali naladit na ten nejdůležitější zápas?
Zápasy jako semifinále či medailové utkání na mistrovství světa jsou ultimátní zápasy, které se hrají jednou za dva roky. Roli hrají zkušenosti, odolnost, schopnost hrát v totální intenzitě, sebevědomí a také skillset či kondice. Zároveň se hraje o titul mistra světa, ta syrovost toho, že pod sebe musím zatlačit všechny do jednoho bez ohledu na okolnosti, je na této úrovni poměrně brutální. Chyběla nám vstřelená branka v prvních 30 minutách hry. Ze zkušenosti vím, že výkon našeho týmu by letěl extrémně nahoru. To se nám bohužel nepovedlo, herní projev a šance na to byly.

Každopádně na druhý den jste se museli znovu precizně nachystat. Jak jste se s porážkou a tím pádem ztrátou předturnajových ambic vyrovnal vy osobně a jak to zvládl tým?
Museli jsme se vyrovnat s frustrací z prohraného semifinále, což ale náš tým zvládl perfektně. Když míříte vysoko, tak následné pády bývají tvrdší. Za nic jsme se ale neschovávali a jasně jsme si vše pojmenovali. Dostali jsme tvrdou lekci, takže to možná bolelo o trochu víc. Před třemi lety měl bronz z Helsinek příchuť zlata. Nyní je pro nás konec na třetím místě, s přihlédnutím k předturnajovým ambicím, takový hořko-sladký, ale každopádně jsme rádi za zisk bronzu.

Cesta za šestým medailovým úspěchem následný den ale rozhodně nebyla snadná a soupeř vám nedal poslední zápas zadarmo...
Lotyši hráli dobře a my si museli na náš rozhodující moment počkat. Soupeř chytil na turnaji slinu a trápil všechny favority. Věděli jsme, že to bude především o nás. Drželi jsme se našeho plánu a v momentě, kdy se nám naskytly šance, tak jsme zápas o bronz zlomili.

Do utkání o třetí místo jste nasadili do branky Lukáše Bauera, který se nakonec ukázal jako jeden z rozhodujících činitelů. Kdy jste se tak rozhodli?
Vzniklo to den předtím na poradě trenérů a souvisí to úzce s naším výkonem proti Švédům. Mířili jsme vysoko a poté, co jsme semifinále nezvládli, jsme cítili, že tohle může být impuls, který nám pomůže trochu změnit náladu a přinést čerstvý vítr. Věděli jsme, že Lukáš je ve fantastické formě a byl to jeden z těch impulsů, který nám pomohl, abychom byli v zápase hlavami zase od začátku.

I díky průběhu turnaje vnímala řada lidí i médií Čechy jako favority a zvlášť po průběhu čtvrtfinále, v němž Švédové tak tak utahali Němce, se postup do finále bral skoro jako hotová věc. Neuškodila vám právě tato role?
Já roli favorita nevnímal. Před třemi roky jsme s realizačním týmem přišli k mužskému výběru a pojmenovali jsme jasně, kam směřujeme. A to jak k hráčům a federaci, tak k veřejnosti. Tím jsem si na sebe pověsil terč a teď je snadné se do toho trefovat, což já beru, tak to má být. Velká očekávání jsme od sebe měli především my sami a to je v pořádku. Musíme se naučit nést velkou zodpovědnost ve velkých utkáních.

Velkým tématem tohoto MS byly přesilové hry, ve kterých jste se prosadili jen dvakrát...
Vnímali jsme, že nám nefungují. I když jsme se jim v přípravě i na kempu věnovali mnohem víc než kdy dříve, tak ten kýžený efekt se ve správný moment nedostavil. Byla to kombinace více věcí. Soupeři nás měli precizně naskautované a byli jsme pak pro ně dobře čitelní, což je na této úrovni běžné. I my jsme koneckonců inkasovali v oslabení jen jediný gól. Zároveň nám v některých momentech chybělo k povedené kombinaci málo či jsme trefili tyč. Snažili jsme se s tím pracovat tak, že jsme měnili rozestavení přesilovky i některé hráče, abychom tomu dali nový nápad či myšlenku. Turnaj je krátký a intenzivní a spíše než nějaká herní nedokonalost či nekvalita na nás dopadala tíha okamžiku a chyběla nám v určitých chvílích lehkost a přímočarost. Druhou věcí je, že v poslední době padají v přesilovkách góly primárně po střelách z dálky – viz Finové, kdy se jim v klíčových zápasech prosazovali Rantala s Kainulainenem. I když jsme se o to snažili, tak tento prvek jsme do našich přesilovek nedokázali zakomponovat a soupeři nás dobře odbránili.

Mezi fanoušky a fanynkami byl na sítích kritizován “family day”, který proběhl právě před duelem se Švédy. Jak to vnímáte vy osobně?
Já tuto aktivitu inicioval a podpořil, myslím si, že to je správně. Zkusím to vysvětlit na příkladu Matěje Jendrišáka. On odehrál více než 140 utkání v reprezentaci, to je obrovská porce dní, kterou strávil nejen hraním, ale i přípravou, cestováním atd. Za ty roky, co reprezentuje, to vydá třeba na rok a půl čistého času. To je ohromně dlouhá doba. A Matěj, ale i ostatní kluci, mají rodiny a příbuzné, kteří je v možnosti reprezentovat podporují. V rámci našeho týmu o rodinách často mluvíme a vnímáme jejich přínos. Přijde mi naprosto v pořádku dát hráčům možnost své rodiny potkat během volného dne na šampionátu. Kdo chtěl, příležitost využil, kdo nechtěl, nemusel. Byla tam perfektní a klidná atmosféra, spoustu úsměvů na tvářích.

V Malmö jste zakončili cyklus. Kde vidíte u týmu největší posun za ty dva roky?
Rozhodně jsme se stali týmem, který má své herní pojetí a dokáže střílet branky. Dokážeme soupeřům vnutit náš styl hry, někomu více, někomu méně, to je samozřejmé. Zároveň jsme za poslední dva roky zapracovali na defenzivě, letos jsme na MS obdrželi více než o polovinu branek méně než před dvěma lety. Zároveň se nám podařilo změnit mindset a nastavení týmu směrem ke společnému cíli, což je nyní velmi dobře vidět s ohledem na „nenaplněná“ očekávání.

Tým z velké části zůstává pohromadě a budete tak moci nabyté zkušenosti využít v novém cyklu.
Jádro týmu je stále hodně mladé. Kluci mají – na pár výjimek – maximálně šestadvacet let. Pokud však chceme myslet na absolutní vrchol, musíme pokračovat v růstu a tvrdé práci. Odehráli jsme tady v Malmö pět velice dobrých zápasů a možná nám chyběl v průběhu nějaký direkt, abychom byli lépe připravení. Přeci jen to byl zase trochu jiný průběh než v Curychu. Zkušenosti a odolnost z podobných utkání se nám jednoznačně budou hodit, to je základní palivo pro takovou práci. Elementárním prvkem je ovšem motivace a zdraví. Pokud si obojí dokážeme udržet, tak věřím, že náš velký cíl zvládneme naplnit.