Co říkáte na prostředí v Třinci, už jste do něj trochu pronikla?
Léto jsem strávila ještě v Praze, takže jsem neměla úplně tolik možností tým podrobněji poznat. Ale z toho, co jsem doposud navnímala, se mi klub jeví velmi dobře. Cítím se v kolektivu skvěle a myslím si, že sezona bude rozhodně fajn.

Znala jste třeba některé z třineckých spoluhráček, s nimiž se nyní pravidelně potkáváte?
Upřímně jsem po příchodu neznala vůbec nikoho. Ani jednu hráčku. Šla jsem úplně do neznáma, ovšem teď už máme se všemi holkami vzájemné vazby. Každá je trochu jiná, což je úplně skvělé, protože každá s sebou přináší týmu něco jiného. Všechno to potom do sebe zapadá a tým tvoří silný celek, zkrátka se parádně doplňujeme.

Kam byste to mohly v ČEZ Extralize dotáhnout?
Jakožto cíl do nového ročníku jsme si vytyčily postup do play-off. Minule tato meta Třinci těsně utekla, proto bychom chtěly dokázat, že na to tentokrát už máme.

Už jste narážela na svoji proměnu z gólmanky do florbalistky v poli. Jak se toto rozhodnutí zrodilo?
Všechno odstartovalo uvědoměním, že mě chytání už nenaplňuje tolik, jak by mělo. Bylo to poměrně dlouhé a náročné, přičemž najít v sobě odvahu a dát se na tento přerod bylo ještě delší a těžší. Když mě něco nebaví nebo pro to nemám takovou vášeň, tak už v tom nejsem ani tolik úspěšná a nějak jsem, dejme tomu, stagnovala. Dokonce mi i připadalo, že se spíše zhoršuju. Udělala jsem proto i trochu návrat k tomu, co jsem hrávala už jako malá. K chytání jsem se dostala až později. Říkala jsem si, že s florbalem ještě nechci úplně končit, a proto zkouším hru v poli.

Florbal znáte jak z pole, tak z branky. Uplatňujete tuto svoji přednost?
Určitě to je výhoda. Gólmanka hru vidí zezadu a myslím si, že díky tomu ji dokážu lépe číst. Zvládnu tak řešit nějaké situace s vědomostí, jak se brankářka pohybuje, kde má v jakém momentu slabiny a podobně. Ne že by to byl úplně rozhodující faktor, nicméně menší benefit to jistě je.

Musela jste si osvojit nějaká specifika potom, co jste odložila gólmanskou výstroj a ujala se nové role?
Asi ani ne. Už jako malá jsem hrála v poli, takže jsem neobjevovala nic, co bych už předtím jako hráčka nezažila.

V uplynulém období jste procházela rekonvalescencí po zranění. O co přesně šlo a jak jste se s obtížemi vypořádala?
Potom, co jsem strávila rok v poli, tak v následující letní přípravě se mi stalo během přáteláku zranění kolene. Přetrhla jsem si přední zkřížený vaz plus jsem si poranila menisky i boční vazy, takže toho bylo docela hodně. Rekonvalescence proto byla dlouhá a náročná, a to fyzicky i psychicky. Musím říct, že mi v těchto chvílích pomohlo dost lidí – jmenovala bych Honzu Hejného, aktuálně kondiční trenér reprezentace mužů. S ním jsem dlouhodobě spolupracovala a značně mi dopomohl vrátit se zpět do hry. Potom bych zmínila také Tomáše Kozlíka, jenž mi pomáhal zase po trochu jiných stránkách.

Díky těmto lidem jsem se dostala ještě relativně v pohodě zpět, přičemž neřeším ani nějaká větší omezení po zranění. Nicméně v některých případech je to trošku limit – například po nějaké větší zátěži koleno více nateče a bolí, ale vzhledem k tomu, jak to vypadalo na začátku, jsem ráda, že můžu ještě hrát.

Po konci v brankovišti jste se přesunula do prvoligové Sparty, kde jste právě sbírala starty s florbalkou v ruce. Neberete to do nějaké míry jako „ztracené roky” o soutěž níže vzhledem k tomu, jak jste měla slibně rozjetou kariéru v ženské extralize?
Jako ztracená léta to určitě neberu. Jelikož jsem přecházela do úplně nové pozice, sama sebe jsem se ptala, jestli na tu první ligu vůbec mám. Už přes zmiňovaného Tomáše Kozlíka jsem se tedy zapojila do Sparty, jejíž vize ženské složky mě zaujala. Chtěla jsem si to zkusit a ukázalo se, že tuto soutěž výkonnostně zvládám. Nabrala jsem tam nějaké první větší hráčské zkušenosti v dospělé kategorii a rozehrála se. Posléze jsem cítila, že bych se mohla otestovat ještě o něco výš, což přišlo s nabídkou extraligového Třince. Považuji to za velkou výzvu a jak to dopadne, zjistíme až teď během ostrých zápasů.

V kariéře jste už prošla řadou klubů. Baví vás poznávat nová prostředí, nebo se to vždy tak zkrátka sešlo?
Na papíře to vypadá trochu divoce, nicméně skutečnost je taková, že toho zase extrémně tolik nebylo. V Ostravě jsem působila dlouho, vlastně už odmala až do dospělé kategorie. Odhadem asi nějakých deset let, takže v FBC jsem strávila většinu času. Bylo tam i půlroční hostování v Olomouci, abych se otrkala v nejvyšší soutěži. Následně jsem měla hostování do Torpeda Havířov, avšak nikdy jsem tam reálně fyzicky nebyla. A potom jsem se rozhodla jít do Prahy a chytat v Bohemce. To už ovšem ve mně dozrávalo rozhodnutí, že s chytáním skončím. Naštěstí pro mě, ale bohužel pro klub, se tak i stalo. Pak už následovala Sparta.

„Nejsem někdo, kdo by se vyžíval v bránění.”

Zároveň jste byla i součástí bronzového týmu na mistrovství světa juniorek 2018. Býváte se spoluhráčkami stále v kontaktu?
Dost holek už s florbalem skončilo, ale s většinou jsme stále v kontaktu a bavíme se. Vídáme se na nějakých letních turnajích, kde míváme svůj tým.

Jsou i letní turnaje nějakou příležitostí pro to si osvojovat si herní varianty, nebo jde hlavně o zábavu?
Letní turnaje jsou z drtivé většiny spíše o udržování těch vztahů a přátelství. Během sezony totiž toho času se vidět tolik není, maximálně s některými holkami hrajeme proti sobě dvakrát za rok. Proto se na turnaje těšíme a můžeme se pohromadě sejít.

Předchozí ročník jste završila se 16 góly a 10 asistencemi ve 26 utkáních. Jak byste popsala svoji oblíbenou roli na hřišti?
Ráda dávám góly. Miluju střílet branky, baví mě to na tom sportu úplně nejvíc. Nejsem úplně nějaký playmaker nebo někdo, kdo by se vyžíval v bránění. Což je asi paradox, když jsem dříve střely chytala a zabraňovala gólům. Teď jich chci co nejvíce dávat.

ČEZ Extraliga žen se už rozjíždí naplno. S jakými očekáváními osobně jdete do úvodních týdnů soutěže?
Žádná očekáváme si nedávám. De facto nemám v hráčské roli s touto ligou zkušenosti, byť samozřejmě vím, že to bude ostré a rychlé. Příprava probíhala intenzivně a teď je na nás, jak se s tím hned ze startu popasujeme.