Měla jste na ruce kapitánskou pásku, jaké to bylo?

Byla to velká čest a jsem moc ráda, že mi holky daly důvěru. Mít pod sebou v národním týmu ty nejlepší z republiky je něco jiného než být kapitán v klubu.

Dvakrát jste na začátku třetiny daly rychlý gól. Co se pak stalo, že jste nechaly Finky hrát?

Když Finkám necháte dost prostoru, rozehrajou se a naberou sebevědomí. Kvůli tomu nám odskočily a pak se hrozně těžko dostává zpátky do zápasu. Ale jsem ráda, že po těch dvou třetinách, kde nám utekly, jsme se ve třetí zvedly. Podle mě jsme jim líp stačily, držely jsme krok a mnohem víc jsme jim to znepříjemnily.

Je to dobrý vklad do těch dalších duelů, ve kterých vás budou čekat Švédky a poté Švýcarky?

Určitě, konečně máme za sebou premiéru. Pro celý kádr, až na Nikolu Štenkerovou, která už má zkušenosti z minulého mistrovství, to byl první zápas na světové úrovni. Teď se od toho můžeme odpíchnout, shodit ze sebe stres a jít do dalších zápasů s větším sebevědomím.

Sama pocházíte z Nového Strašecí, které je na cestě do Karlových Varů. Měla jste tu vlastní fanklub?

Přesně, je to přímo na dálnici z Prahy (smích). Ale rodina a kamarádi přijedou až zítra, protože si dneska ještě nemohli vzít volno. Doufám, že to tady na tribuně rozjedou (úsměv).

Jak se jim budete chtít odvděčit? Předpokládám, že dobrým výkonem, ale co třeba i první brankou v národním týmu?

Gól by byla taková třešnička na dortu. Branky chceme sice střílet každý, ale pro mě je priorita, aby je dával tým. Abysme dobře fungovaly, vyhrály další zápasy a měly lepší výsledky než dneska.