Bylo to semifinále jako hrom, po osmnácti dlouhých letech se v něm totiž utkali oba severští florbaloví hegemoni mezi sebou. Tento úkaz tak znamenal, že se poprvé od roku 2004 finále mistrovství světa odehraje bez jednoho z historicky nejúspěšnějších florbalových zemí světa.

Šlo tedy o to, zda Finové Švédům vrátí finálovou porážku z domácího šampionátu 2020 a poprvé v historii se tak stane, že výběr Tre Kronor bude v boji o florbalové zlato chybět a nebo švédský výběr naopak vykročí za desátou zlatou medailí v historii.

Už tak nervy drásající utkání ale okořenila ještě jedna věc, a to neutuchající fanouškovský pískot ve chvíli, kdy míček na florbalce držel jeden ze Švédů. A který to byl? Jednalo se o hráče s číslem 97, tedy útočníka švédské Storvrety Robina Nilsbertha. Jakmile se tento florbalista dotkl míčku, byť jen na pár vteřin, už se švýcarskou halou nesl velmi hlasitý pískot diváků. Ale proč vlastně?

Švýcarští fanoušci mu totiž nemohou přijít na jméno kvůli semifinálovém klání na mistrovství světa 2018 v Praze, kde je svým chováním doslova dráždil a od té doby je pro ně "psancem". I přes nepřízeň několik tisíc fanoušků ale ukázal železné nervy a v páté sérii, kdy za stavu 1:2 hrozilo Švédům, že by poprvé v historii nebyli ve finále, předvedl parádní kousek a srovnal na 2:2.

Kanadské bodování v režii sedmého až desátého týmu šampionátu

Velmi zajímavý je pohled na celkové hráčské statistiky, ve kterých obsadili prvních pět míst florbalisté ze zemí mimo top čtveřici. Tím nejproduktivnějším hráčem celého šampionátu se stal Dán Mathias Glass, který si v šesti zápasech připsal 23 bodů za šestnáct branek a sedm asistencí a překonal tak světový rekord dosud držený Rasmusem Enströmem, který si v šesti zápasech připsal gólů patnáct.

Na druhém místě produktivity se zase ocitl Slovák Michal Dudovič (11+10) a pro někoho může být možná překvapivé, že se až do šestého místa se ve statistikách objevují pouze hráči ze zemí, které na šampionátu obsadily sedmou (SVK), devátou (EST) a desátou (DEN) příčku. Prvním florbalistou ze zemí top čtveřice je až na sedmém místě švédský útočník Alexander Galante Carlstrom, který si připsal 15 bodů za dvanáct branek a tři asistence a právem tak byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje, neboli MVP.

Dvoubarevný All-Stars tým

Jednoznačnou záležitostí se letos stal výběr nejlepších hráčů turnaje, v All-Stars týmu se totiž objevily pouze české a švédské tváře, tedy oba finalisté šampionátu. Nejlepším brankářem byl stejně jako před rokem vyhlášen mladoboleslavský Lukáš Bauer, po jeho boku pak stáli kapitán české výpravy Ondřej Němeček a Švéd Emil Johansson a v útoku podle expertů zářili Marek Beneš, centr Hampus Ahrén a Alexander Galante Carlstrom.

To byl mimo jiné také další významný historický milník pro Českou republiku, neboť tři florbalisté českého národního týmu se do All-Stars týmu ještě nikdy neprobojovali.

Smolné Švýcarsko

Turnaj se z celkového hlediska vůbec nepovedl pořádajícímu týmu ze Švýcarska. Ten sice začal skvěle, když vyhrál základní skupinu A se ztrátou jediného bodu a připsal si přitom také skvělou výhru 7:5 nad Finskem. Pak se ale výběru helvetského kříže přestalo dařit, a to přesně v tu nejdůležitější část šampionátu.

V semifinále Švýcaři pravděpodobně nezvládli psychický nápor svých fanoušků, kteří naprosto obsadili Swiss Life Arenu a v počtu úžasných jedenácti tisíc diváků hnali svůj tým kupředu. Proti Čechům totiž domácí tým prohrál výrazným rozdílem 3:11 a byl tak odsouzen k dalšímu boji o bronz. Ani ten se však Švýcarsku nepovedl, neboť proti Finsku tentokrát padlo 3:5 a z domácího šampionátu tak bere pouze bramborové medaile za čtvrté místo.

Švýcary navíc mohl tento zkrat mrzet o to víc, že mohli případnou medailí pokřtít domácí Swiss Life Arenu. Tato hala je totiž zcela nová, otevřená byla 18. října tohoto roku a florbalový šampionát byl vůbec první velkou akcí, která se v ní konala. Pozorní fanoušci si také jistě všimli obrovské středové kostky, která je v ní zavěšena nad hrací plochou a která je tou zcela největší v celé Evropě.

Česká puška jménem Havlas

Skvěle se naopak tento šampionát povedl českému týmu a zejména jeho mladým posilám. Jedna z nich ale výrazně vyčnívala a hned třikrát ze šesti zápasů byla vyhlášena jako hráč utkání. Řeč je o teprve dvacetiletém útočníkovi Matěji Havlasovi, který se v šesti zápasech prosadil hned pětkrát a stal se tak nejlepším střelcem celého národního týmu. Ve finále proti Švédsku si navíc připsal hned dva body za gól a asistenci.

Česká národnost ale měla na tomto mistrovství světa také mnohé další kanonýry, kteří však nastupovali v jiných dresech než těch českých. Třeba Austrálii dorazili reprezentovat čeští bratři Daniel a Tomáš Gärtnerovi, kteří si oba připsali devět kanadských bodů a táhli tak australský kádr ve skupině D. Za Kanadu se pak v brance postavil gólman Kryštof Ivan Kasha, který aktuálně působí v superligových Black Angels. V neposlední řadě pak diváci mohli sledovat obránce Jakuba Procházku, který na turnaji hájil barvy Polska.

Zákaz florbalu na florbale?

K velmi raritnímu úkazu došlo v kabině českého národního týmu, ve které se po základní skupině mistrovství světa na celý téměř jeden den zakázalo mluvit o florbale. A jestli tento rázný krok pomohl? Česká reprezentace se letos teprve podruhé v historii probojovala do finále světového šampionátu a získala stříbrnou medaili, čímž se na dvouleté období stala více mistrem florbalového světa. Tak posuďte sami..