Zkušená reprezentantka Denisa Ratajová vyhlíží po kempu v Kutné Hoře domácí nejen turnaj Euro Floorball Tour v Ústí nad Labem, ale také Pohár mistrů, který ji zavede do míst, kde florbalově vyrůstala. I vzájemný souboj jejího současného zaměstnavatele Zugu s mateřskými Vítkovicemi byl jedním z témat soustředění, které české ženy v uplynulém týdnu absolvovaly.
Češky strávily ve středočeském městě celkem pět dní, absolvovaly desítku tréninkových jednotek i speciální teambuilding. „Kemp byl, pravda, trošku delší, ale moc se mi libí tempo, které na trénincích panovalo a mělo vzestupnou tendenci. Moc jsem si to užívala,” říká jedna z nejtradičnějších ženských opor, která útočí na to, aby se stala sedmou hráčkou se stovkou reprezentačních startů, kterých má aktuálně 88.
Už na začátku září vás čeká turnaj EFT, který odehrajete doma v Ústí nad Labem před vlastními fanoušky.
Moc se na domácí publikum těším. Už je to poměrně dlouho, co jsme hrály zápasy v Česku. Tuším, že naposledy to bylo ještě před Neuchatelem. Věřím, že dokážeme předvést pěkné výsledky.
V Kutné Hoře jste zahájily finální přípravu na mistrovství světa v Singapuru. Jaké budou vaše kroky a cíle v nadcházejících týdnech a měsících?
Snažily jsme si zde ještě více utvrdit naše pravidla v defenzivě. Troufám si říci, že to máme hezky zmáknuté a teď se budeme více soustředit na útočnou hru. Chceme být více kreativní, neztrácet tolik míčky a více tvořit.
Máte za sebou první ročník ve Švýcarsku zakončený oceněním pro nejužitečnější hráčku. Jaké bude vaše hodnocení prvního roku v nové zemi?
Se sezonou jsem velmi spokojená. Zug byl tým, který v posledních sezonách většinou končil ve čtvrtfinále play-off, takže cíl byl jasný – uhrát semifinále. Myslím si, že jsme v něm předvedly hezký výkon, ale bohužel to na Jets nestačilo. Od začátku jsme úroveň našeho výkonu zvyšovaly a věřím, že tam, kde jsme skončily, v nadcházejícím ročníku začneme a bude to opět jenom lepší. Jsem spokojená i s prací a životem mimo florbal. Cítila jsem, že hraji více uvolněně. Samotného ocenění si velmi vážím, přeci jen jsem pořád zahraniční hráčka a moc mě potěšilo, že mé výkony ve Švýcarsku takto docenili.
Jak moc vám pomáhá a vyhovuje to, že v týmu působí jako trenérka Natálie Martináková a spoluhráčky Ivana Šupáková a Kamila Paloncyová?
S Ivanou Šupákovou jsme nejlepší kamarádky asi od patnácti let, takže to, že v týmu byla, mě velmi potěšilo. Zvlášť po těch letech, kdy jsem byla v zahraničí většinou „sama” bez kamarádek z Ostravy. I to asi přispívá k celkové pohodě a jsem velmi ráda, že Ivana je i zpátky v reprezentaci. Bohužel, zranění Kamily Paloncyové bylo natolik vážné, že musela kariéru ukončit.
Každopádně vás teď čeká zajímavé měření i na ligové úrovni, protože v rámci nového formátu Poháru mistrů budou Vítkovice jakožto české mistryně hrát právě s vámi jako s vítězkami švýcarského poháru. Jak se těšíte na to, že po letech znovu přijedete do Vítkovic, tentokrát však už jako soupeřka?
Těším se na to velmi. Hlavně na zápas na Dubině, která je asi deset minut pěšky od bytu rodičů. Jsem ráda, že i blízká rodina se může na ten zápas přijet podívat. Věřím, že to bude speciální pro nás všechny. My jsme tam doma, jak říkáme s Ivanou Šupákovou.
Probíráte to a holkami? A jaké byly reakce na to, že budete hrát právě s rytířkami?
Popravdě ani nevím, kdy se nakonec rozhodlo o tom, že budeme hrát s Vítkovicemi. Dlouho jsme nevěděly, jestli v Poháru mistrů budeme. Když jsme se to dozvěděly, tak to bylo celkem překvapení. Určitě nás to namotivuje. Už tady na reprezentačním soustředění jsme to s Vendulou Maroszovou, Michaelou Kubečkovou a Šárkou Staňkovou (hráčky Vítkovic, pozn. red.) řešily. Prozrazují nám, kdo na koho bude hrát osobku. Myslím si, že to bude pikantní (úsměv).
