Barbora Husková ještě minulý rok v superfinále hrála za Vítkovice. V létě ale přestoupila do Tatranu, se kterým hned v první sezoně ovládla základní část a náročnou cestou prošla až do boje o extraligový titul. V něm ale Střešovice prohrály právě proti rytířkám. Husková do individuálních statistik zaznamenala alespoň asistenci na druhý gól Tatranu.
Barboro, zkuste, prosím, zhodnotit dnešní zápas.
Dneska to pro mnohé z nás bylo poprvé a asi se tam projevila nějaká nezkušenost a možná nervozita. Na hřišti nám chybělo vzít to na sebe a udělat nějaký rozhodující moment. Ale věřím, že tohle je teprve začátek toho, za čím si Tatran půjde v příští sezoně.
Kdybyste měla vyzdvihnout nějaký klíčový faktor, jaký by to byl?
Nejspíš bych řekla, že na Vítkovicích bylo od první minuty vidět, jak si pro to jdou. My jsme s nimi dokázaly první dvě třetiny držet krok, ale potom ve třetí nám trochu došla šťáva a už jsme to nezvládly zastavit.
Zmínit musíme i atmosféru. Padl dokonce divácký rekord. Jaká byla dnes podpora fanoušků a fanynek?
Atmosféra superfinále v O2 areně je vždycky nezapomenutelná. Jsem tady už potřetí a vždycky to bylo naprosto skvělé.
Ještě loni jste stála na straně Vítkovic. Jaká je to změna?
Tak změna je to velká. V Tatranu si zakládáme na trochu jiných věcech. Ale přestože jsme v sezoně nebyly favoritky, tak jsem na náš tým neskutečně pyšná. Máme vítězství v poháru i základní části. V play off jsme si zahrály 14 zápasů ve 37 dnech, což stojí hodně úsilí. A dnes nám chyběl kousek. Jak říkám, doufám, že tahle hořká zkušenost nám do budoucna pomůže. Abychom tady třeba příští rok stály se zlatou medailí...
Projevilo se nějak, že vás znaly bývalé spoluhráčky z Vítkovic?
Určitě ví, v čem jsem silná. I trenéři mě moc dobře znají. Svým způsobem mě vychovali. Takže věděli, co budu dělat a kde se budu pohybovat.
