Loni v prvním roce na mladoboleslavské střídačce v superfinále proti Tatranu Střešovice prohrál. Letos finský kouč Joonas Naava stejnému soupeři porážku vrátil a dovedl Středočechy ke čtvrtému titulu v klubové historii.
Trenére, co pro vás vítězství v superlize znamená?
Samozřejmě hodně. Byla to totiž opravdu dlouhá sezona pro nás všechny. Během ní se hrál neskutečný počet klubových zápasů a reprezentačních akcí. Je úplně jiný pocit ji ukončit vítězstvím a dostat nějakou odměnu. Všichni kluci se totiž celou dobu neuvěřitelně snažili. Navíc máme v kádru několik reprezentantů, kteří pokaždé, když měli ostatní pauzu, jeli na akci s národním týmem. Takže stejně jako já byli ještě na mistrovství světa nebo na dvou turnajích EFT. I kvůli tomu jsem nadšený.
Kdybyste měl vybrat jednu věc, která superfinále rozhodla. Co byste řekl?
Florbal je komplexní, takže tam toho bylo víc. Ale asi bych zmínil, že jsme tvrději makali. Lépe jsme se připravili a pro vítězství jsme udělali víc.
Takže to je hlavní rozdíl oproti minulému roku, kdy jste ve finále prohráli?
Loni jsme také hodně pracovali. Ale teď jsme se chtěli zlepšovat celou sezonu, ne jen v jejích částech. Z každého zápasu jsme chtěli získat nějaké poučení. To bylo podle mě letos klíčové. Například jsme byli ve finále Poháru mistrů. Tam jsme sice prohráli, ale pak už jsme zvládli všechny zápasy vítězně.
Díky čemu jste Tatran pustili jen ke 12 střelám na branku?
Popravdě to byl podobný zápas jako vždycky proti Tatranu. I v posledních dvou vzájemných duelech měli méně střel než my. Oni jich většinou ani tolik nepotřebují. Ale řekl bych, že jsme v bránění proti Tatranu celkem dobří. Spíš jsem cítil, že jsme tentokrát měli dát víc gólů. Každopádně Jurco byl v jejich brance absolutně skvělý, takže to nebylo vůbec lehké. Ale jsem moc rád, že se nám to nakonec podařilo. Protože podle počtu velkých šancí jsme si, myslím, zasloužili vyhrát.
Jak náročné bylo bránit tlak Tatranu ve třetí třetině?
Jednoduché to nebylo. Mají hráče světové kvality jako Beneše, Hanáka nebo Havlase. Ale byl jsem trochu zklamaný z naší pasivity. Už po druhé třetině jsem svému týmu vytýkal posledních pět minut, kdy jsme jenom bránili výsledek. I v poslední části jsme pak začali hájit náskok příliš brzy. Chtěl jsem, abychom byli aktivnější a přidali další branky. Cítil jsem totiž, že Tatran začínal být lehce unavený.
Ve druhé dvacetiminutovce jste čtyřmi trefami otočili průběh utkání. Co jste před tím řekl hráčům v kabině?
Kluky jsem uklidňoval tím, že jsme lepší. Tatran dal ze dvou střel dva góly a my ze dvanácti pokusů proměnili jediný. Vysvětloval jsem jim, že nám zbývají ještě dvě třetiny a že se nemusíme snažit zlomit zápas hned v dalších pěti minutách. Bylo potřeba jen dál věřit našemu plánu. Zároveň jsme probírali, jak konkrétně vstřelit branku. Připadalo mi, že jsme byli na míčku netrpěliví a stříleli jsme ze špatných pozic. To se nám podařilo změnit a góly jsme nakonec opravdu dali.
V superfinále opět padl rekord v návštěvnosti. Do O2 areny přišlo přes 14 a půl tisíce diváků. Jaký to byl zážitek?
Naprosto skvělý! Při samotném zápase to možná tolik nevnímáte. Ale když jsem se koukal na show před začátkem, tak jsem si říkal: To je docela cool! Víte, ve florbale moc podobných zápasů není. Proto jsem se rozhodl, že si to chci užít. I hráčům jsem už ráno popisoval, že takové zážitky jsou v kariéře výjimečné. Chtěl jsem, aby k tomu podle toho přistoupili a využili všechny výhody.
