Petře, nemůžeme začít ničím jiným, než povedeným startem do sezony. Těší vás aktuální forma?
Spokojenost je určitě velká. Splnili jsme svá očekávání, chtěli jsme být ambicióznější v této sezoně, jelikož jsme cítili, že tým už je dlouho pospolu. Ostatní týmy jsou naopak v obměně nebo oslabili před sezonou. Chtěli jsme tedy vstoupit dobře, abychom si budovali svojí pozici, což se povedlo.

S jakými cíli jste vůbec vstupovali do sezony?
Našim cílem je určitě se dostat do semifinále. Pokud by se nám to povedlo, tak bychom se určitě chtěli o finále poprat. Cílem je tedy rozhodně semifinále a přiblížit se k té vysněné finálové sérii.

Po individuální stránce zatím bodově táhnete svůj tým a řadíte se do elitní desítky produktivity soutěže. Představoval jste si vůbec takto povedený start?
Já jsem rád, že se mi daří. Je super, že díky tomu se vede i mé formaci a celému týmu. Je i logické, že pokud nám to klape jako formaci, tak i mně se hraje lépe. Je pro mě důležité, že takto mohu pomáhat týmu. V létě se mi hodně vyplatilo, že jsem pořádně trénoval a snad se mi to i teď vrací.

Mění se třeba v týmu vaše role s ohledem na bodový přínos?
Jelikož jsme jeden z těch lepších celků, tak konkurence je opravdu obrovská. Každý hráč tedy musí bojovat o svojí pozici, neustále předvádět kvalitní výkony a ještě je zlepšovat. Pokud se mu to daří, tak má větší šanci, že na hřišti bude více. Nemáme stanovené nějaké konkrétní role. Já osobně se neustále snažím na sobě pracovat a rozvíjet se. Dělám každý den všechno pro to, abych tu pozici měl co nejlepší a angažmá ve Finsku mi dávalo smysl.

Byla pro vás velká výhoda, že už za sebou ve Finsku máte jednu sezonu a nemusel jste se aklimatizovat?
Určitě to roli hrálo. Člověk už prostě ví, do čeho jde a může být na sebe více náročný. Když jde člověk do něčeho nového, tak se musí soustředit především na to, aby do týmu zapadl a musí dělat všechno pro to, aby pomáhal hlavně týmu. Teď už na sebe můžu být více náročný a soustředit se více i na individuální stránku.

Bylo pro vás těžké zvyknout si na život v jiné zemi nebo jste tím typem, který to moc neřeší a rychle se přizpůsobí?
Myslel jsem si, že jsem ten typ, kterého to moc nerozhodí. Člověk ale pozná věci, na které se však předtím nemohl ani připravit a nepřemýšlel o nich. Mentalita Finů je naprosto odlišná, hodně věcí tu funguje jinak. Člověk může být sebezkušenější, ale na novou zemi se prostě zvykat musí a nějakou práci to dá. Dal jsem do toho hodně úsilí. Klub i hráči mi hodně pomohli, za což jsem fakt moc rád. Teď si troufám říci, že už jsem aklimatizován na sto procent.

Řešil jste třeba před sezonou i jiné možnost nebo jste byl rozhodnut, že budete pokračovat v Indians?
Po sezoně jsem si chvilku nechal nějaký čas. Přemýšlel jsem o všech možnostech, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat. Určitě jsem zvažoval i jiné varianty, ale jsem rád, že to dopadlo takto.

Co je pro vás na životě ve Finsku náročné?
Těžké je to určitě v tom, že tu jsem jen kvůli florbalu a nic jiného tu v podstatě nemám. Člověk si rychle uvědomí, kolik pro něj rodina a kamarádi znamenají. Zahraničnímu angažmá obětujeme čas s nimi a je těžké tento fakt překousnout ve chvílích, kdy se nedaří. To si pak člověk připadá, že je na světě skoro sám. Když tyhle momenty ale překonáte, tak pak přijdou ty úspěšné chvíle, kdy si uvědomíte, proč to děláte a proč jste daleko od domova. Jsem proto rád, že mám v rodině velkou podporu. Rodiče, ségra a přítelkyně mi velmi pomáhají. Těžký je také jazyk. Finové chtějí mluvit svojí řečí, jejich mentalita je taková, že si cizinec musí nejprve vybudovat vztahy, aby s ním začali mluvit anglicky. Nějakou dobu tedy trvalo, než jsem se tu se všemi více sblížil a stál jsem jim za to, aby se mnou mluvili anglicky. Samozřejmě, také není příjemné, když jsou tu dlouhé zimy a celý den je téměř tma.

Jak jste na tom vůbec s finštinou?
Snažím se učit finsky. Je to v aktuálně v takové fázi, že týmové porady už z devadesáti procent rozumím celé. Už se poté doptávám na nějaké zbylé věci anglicky. Moje hlavní ambice byla, abych hlavně chápal florbalové věci, což už se daří. Už i nějaké hovorové věci chápu, ale na povídaní ve finštině si ještě nevěřím, ani toho ještě nejsem schopný, chci na tom ale nadále pracovat.

Když se vrátíme zpět mezi mantinely, na co jste si musel nejvíce zvykat po přechodu z české nejvyšší soutěže?
Asi to bylo to, že Finové jsou všichni totální sportovci. V nejvyšší soutěži nepotkáš protihráče, který by na tom byl fyzicky nebo rychlostně špatný. Fyzický standard je tu na úplně jiné úrovni než v Česku. Od toho se odvíjí to, že je tu poté větší zápasové tempo. Kluci tu mají prostě naběháno a naposilováno. To je asi největší rozdíl.

Co čas mimo florbal? Jak se ho snažíte ve Finsku trávit?
Snažím se poctivě regenerovat a zároveň se o sebe i starat. Věnuji se také škole a nově jsou tu v Helsinkách kluci z Česka, takže i s nimi trávím občas čas.

Narazil jste na studium. Jak je těžké kloubit sport na vrcholové úrovni a studium?
Studuji dálkově vysokou školu v Česku. Jsem teď ve druhém ročníku. Příští rok bych měl absolvovat státní závěrečnou zkoušku. Nejtěžší je to asi v tom, že je potřeba si vykomunikovat s vyučujícími, co ode mě chtějí. Když mám poté několik deadlinů seminárních prací a zkoušek, tak si to musím pořádně rozplánovat, což mě donutí to poctivě plnit.

Jak jste i sám zmiňoval, ve finské soutěži působí nově řada dalších český hráčů. Jste tedy s nimi v pravidelném kontaktu?
V kontaktu jsem s každým z nich. Vždycky si popovídáme, když proti sobě hrajeme. Kdo jiný vás může chápat lépe než kluci, kteří prožívají to samé. Je tedy super si pokecat s někým takovým o životě tady. Jsem rád, že tu jsou, a že mohu sledovat, jak se jim daří a těšit se na společné vzájemné zápasy. Je to vždycky zpestření.

Hned v úvodním kole soutěže jste vyzvali finského hegemona posledních let Classic s Adamem Hemerkou. Proběhlo nějaké špičkování mezi vámi?
Určitě jsme si před zápasem psali, jelikož jsme věděli, že na sebe narazíme. Mírně jsme se hecovali, ale brali jsme to kamarádsky. Při zápase už nic neproběhlo, to už se každý soustředí jen na hru. Po utkání jsem byl já ten šťastnější. Hemi byl trochu smutný, jelikož jsme mu zkazili premiéru.

Teď se spolu potkáte v dresu seniorské reprezentace na Euro Floorball Tour. Jak se těšíte?
Těším se určitě hodně. Moc se těším na českou kabinu. Spoustu kluků jsem dlouho neviděl, takže se těším, že si popovídáme a něco nového se dozvím. Bude to parádní zkušenost zase zažít mezinárodní úroveň a obléci český dres na sebe. Věřím, že se nám EFT povede a budeme odjíždět s dobrým pocitem.

• CHCI SLEDOVAT EFT ŽIVĚ

Ve Finsku jsou tradiční jejich sauny. Předpokládám, že jste s touto typickou záležitostí pro Finsko už přišel do styku.
Já jsem tím typem, který je nevyužívá skoro vůbec. Nejsem toho velký fanoušek a vůbec mi to nepomáhá. Na bytě mám dokonce saunu, ale většinou si v ní jen suším věci. Spoluhráči saunu ale milují. Symbolizuje to jejich zem, takže jsou na to svým způsobem pyšní. Na začátku a konci sezony máme saunové večery, kdy se celý tým sejde a chodíme společně do sauny. Je pravda, že je to tu velký fenomén, je to tu téměř na každém rohu.

Na závěr bych se chtěl zeptat, jestli stále sledujete po svém odchodu do zahraničí stále i českou nejvyšší soutěž?
Jak jsou na tom případně vaši spoluhráči, mají přehled o florbale v Česku? Sleduji, ale musím se přiznat, že živě jsem moc zápasů neviděl, jelikož se to většinou kryje s našimi duely. Kluci v týmu ji také sledují a znají nejlepší celky. Hodně tomu podle mého pomohlo angažmá Joonase Naavy v Mladé Boleslavi, který tady superligu tím pádem medializoval. Joonas tu má velké jméno, takže sledují, jak se mu vede.