V hlavní kategorii jste skončil druhý a na pódiu jste při závěrečné řeči ještě před oficiálním vyhlášením omylem propálil vítěze. Podle čeho jste již na pódiu poznal, že Florbalistou sezony bude Ondřej Němeček?
Byl to trošku trapas (smích), který se mi nestal poprvé. První indície byla už hodnocení, které se vydává zhruba v polovině sezony, a které je samo o sobě dost směrodatné a tolik se neliší od konečného pořadí. Vyhodnotil jsem si, že Óňa si to zaslouží. Tím, že minulý rok byli ve finální nominaci jen tři hráči, tak mi to vůbec nedošlo a propálil jsem to. Na druhou stranu asi nebudu lhát, že všichni ostatní v sále to tušili, ale bylo to minimálně vtipné.

Říkal jste sám, že Ondřej Němeček si to první místo zasloužil, čím se podle vás hlavně zasadil o své prvenství?
Je to kapitán obou týmů, ve kterých jsme v uplynulé sezoně hráli. I když hrál pořád skvěle, tak v minulých letech neměl tolik bodů, což je dané tím, že je obránce, ale i to posunul na úplně jinou úroveň. Byl to tedy celkem logický krok. 

Vám to společně slušně klape nejen na hřišti, ale jste velcí kamarádi i mimo mantinely…
Jsme spolu v Tatranu dlouho a jsme zhruba podobně staří, takže jsme v podstatě hráli furt v těch stejných týmech. Kdybych měl najít člověka, který je se mnou florbalově nejdéle, tak je to právě on, takže je celkem logické, že k sobě máme ve všech ohledech blízko. 

Vrátili jste Tatran na vrchol. Ondřej Němeček po sezoně zamířil do zahraničí. Nepřemýšlel jste o tom i vy?
Zvažoval jsem to, ale mám ještě na rok platnou smlouvu, takže to samotné uvažování bylo hodně orientační a spíše jsem tak oťukával trh. Přeci jen, když máte ve florbale smlouvu, tak musíte hodně chtít, abyste někam šli. Tým za vás musí zaplatit určité peníze. Tento proces je trochu komplikovaný a musíte pak sami trochu slevit ze svých nároků. Jak jsem zmiňoval, tak mi smlouva končí příští rok. Do toho bych chtěl dodělat školu a poté se konečně rozhodnout mezi nabízenými možnostmi. 

Jsou nějaké destinace, po kterých se poohlížíte?
Možností je spoustu. Přítelkyně tu má práci, já už bych mohl také po škole pracovat v advokacii. Je to otevřené. Případný odchod do zahraničí určitě nevylučuji stejně jako to, že setrvám v Česku. Těžko ale říci, do které by to bylo země, protože každá nabízí něco jiného. Švédsko především tu florbalovou stránku, přítelkyně by radši do Švýcarska, protože je to hezčí země a jsou v ní lepší podmínky. Určitě to bude složité rozhodování.

Aktuálně skončenou sezonu jste odehrál kompletní, kdežto u té minulé jste část vynechal kvůli zranění, které jste doléčil až před startem. Jak jste se cítil v průběhu ročníku?
Minulý červen jsem měl operaci, kvůli které jsem nakonec nemohl jet na World Games. Byl jsem z toho trošku špatný, ale musím říci, že od té doby je to super. Hodně na tom makám v posilovně. Uvědomil jsem si, že posilovna ke mě bude patřit do konce mé herní kariéry, ale s tím jsem smířený. Sám jsem to viděl po sezoně, během níž jsem řešil jiné krátkodobé problémy, ale koleno bylo úplně v pohodě. Teď však, když jsem se učil na státnice, jsem z toho rytmu vypadl a cítím, že bude potřeba jej znovu naposilovat.

"Jsem rád i nerad za to, že jsem překonal tátův rekord, ale na druhou stranu je rozdílná doba a nesrovnává se to lehce. Nevím ani, jestli ten jeho rekord je někde zaznamenaný nebo si to jenom nevymyslel."
Marek Beneš, útočník Tatranu Střešovice

Co se týče těch neduhů během sezony, tak jste měl smůlu i v BigBoard Superfinále, kde jste se v závěru zranil. Asi bylo hodně těžké pak sledovat konec zápasu a boj spoluhráčů o titul ze střídačky…
Nic moc (smích). To samotné odstoupení ale bylo jen vygradování něčeho, co řeším s kondičním trenérem, protože jsem se hodně soustředil právě jen na to koleno a bylo to i trochu na úkor celkové kondice. Celá sezona navíc probíhala hladce a prakticky pořád jsme hráli na tři pětky a nebylo nutné hru moc stahovat na dvě lajny. V play-off pak byly zápasy hodně krizové a strávil jsem na hřišti hodně času, což byl jeden z faktorů toho, že mě to dostihlo. Od semifinále jsem měl obecně problém s nohama a vystupňovalo se to v polovině superfinále, od které jsem se na hřišti jen „ploužil”. Bylo mi to líto a kdybychom prohráli, tak bych z toho byl opravdu hodně špatný. Vrcholem bylo to, že mě chytily křeče do obou lýtek. Chvíli jsem pak na střídačce ležel a ani jsem moc nevnímal hru. Pak jsem se ale vzchopil a byl jsem zrovna v péči pana profesora Havlase, když dal jeho syn Matěj rozhodující gól, takže to bylo tak trochu symbolické. V ten moment jsem se radoval stejně jako ostatní, ale pokud bychom prohráli, tak by to pro mě bylo hodně nepříjemné. Jsem rád, že jsem se tomu vyhnul (úsměv). 

Je to vše, co jste jmenoval, dalším důvodem k tomu, abyste upravil třeba i jiné prvky, jako je třeba způsob regenerace a podobně?
Myslím si, že i v regeneraci se postupně posouvám. Souvisí s tím samozřejmě i životospráva a na to vše kladu stále větší důraz. Těžko říci, jak špatně bych na tom byl, kdybych tyhle věci v posledních letech neposunul na nějaký nový level. Myslím si, že v rámci tohoto tématu jsem na tom dobře.

Zmíněné play-off ale mělo ještě jednoho společného jmenovatele, a to fantastickou diváckou kulisu, ať už se jedná o semifinále s Mladou Boleslaví, tak i o BigBoard Superfinále. Jak jste si to nejen vy sám, ale i jako tým užívali?
Obecně víme, že na play-off a hlavně pak na superfinále chodí spoustu diváků. Co jsem však vnímal hlavně ze své strany a ze strany týmu, tak to jsou fanoušci Tatranu a ne jen diváci. Myslím si, že v tom je Tatran strašně kouzelný. Dokázali se zmobilizovat nejen fanoušci, ale i bývalí hráči a obecně lidé, co se kdy motali kolem Tatranu, kteří se na zápasy nepřišli jen dívat, ale vytvořili vyloženě kotel, který nemá ve florbale moc obdoby. V tomhle ohledu jsem vděčný. Ukazuje to, jak silná značka to je, že lidé dokáží s týmem žít, i když už třeba dávno florbal nehrají.

Vám se v sezoně povedlo překonal rekord vašeho táty (trenér Luděk Beneš, pozn. red.) v počtu získaných bodů hráčem Tatranu v jedné sezoně. Slavili jste to doma? Dal vám táta třeba nějakou cenu?
To vůbec (úsměv). Ale pogratuloval mi, to ano. Jsem rád i nerad za to, že jsem ho překonal, ale na druhou stranu je rozdílná doba a nesrovnává se to lehce. Nedovedu porovnat, jak to bylo tehdy, ale já za to samozřejmě hodně vděčím svým spoluhráčům. Nevím ani, jestli ten jeho rekord je někde zaznamenaný nebo si to jenom nevymyslel (smích). Každopádně jsem za to rád. Sezona se mi bodově povedla, ale tím, jak jsme byli dominantní, tak jsem to měl výrazně jednodušší.

Řešíte s tátou florbal hodně?
Nějak extra ani ne. Vlastně jsme spolu neměli moc co řešit. Občas jsme si něco řekli, ale tím, že byl náš trenér, tak jsme se na hale viděli tak často, že když jsme se občas s tátou viděli jinde, tak něco florbalového sice padlo, ale že bychom to nějak extra rozebírali, tak to nikoliv.

Změní se to teď třeba, když na střídačce po letech skončil?
Jsem zvědavý, jak moc to vše bude sledovat. Určitě teď potřebuje nějaké volno. Staví dům a je kolem toho spousta práce. Uvidím, jak moc bude docházet na zápasy a jak často mě konfrontuje s tím, co je dobře a co je špatně. Ale tím, že teď nebude trénovat, tak asi budeme řešit florbal víc, protože si nebudeme mít kdy jindy o něm pokecat.