Livesport Superliga má zastoupení na světovém šampionátu i mimo českou reprezentaci. Ve výběru Austrálie opět nechybí dvojčata Daniel a Tomáš Gärtnerovi, kteří před startem aktuálního ročníku zamířili do Královských Vinohrad. Nyní za sebou mají úvodní duel s Dánskem, po kterém vznikal rozhovor a čerstvě také duel s Filipínami.
Oba dva vyrostli florbalově v celku SSK Future. V pubertě ale museli sen o velkých florbalových kolbištích na čas odložit, jelikož se s rodiči přesunuli na opačný konec planety. "Máme tátu Australana a ve třinácti letech jsme se kvůli jeho byznysu odstěhovali do Austrálie a zůstali jsme tam. Hráli jsme tam florbal a tak nějak naturálně jsme se dostali do nároďáku," vypráví Daniel Gärtner. Ani desetitisíce kilometrů od svého rodiště ale obě dvojčata nezanevřela na florbal a dokonce pomáhají s růstem tohoto sportu na nejmenším světovém kontinentu. "Trénujeme děti, jezdíme s nimi na turnaje a některé i organizujeme," vysvětluje Tomáš.
Jaké to bylo ve třinácti letech přejít z Futuru, což byl v té době velký klub, který chrlil talenty, do míst, kde byl florbal stále ještě, řekněme, v plenkách?
Tomáš: Nikdy jsme tam nehráli v žádné juniorské lize. To nebylo. Rovnou jsme nastoupili do chlapů a během těch deseti let jsme měli různé pauzy ve hraní. To nás trochu ovlivnilo v tom, že jsme se nedostali do plného potenciálu, který máme.
Daniel: Ale hrát za reprezentaci nás u florbalu udrželo. Nebýt té repre, tak podle mě začneme hrát jiný sport a úplně bychom s florbalem přestali. Šampionáty a působení v australském národním týmu nás velmi baví. Dává nám to do života super zkušenosti a ta atmosféra při turnajích je skvělá.
Jak vás místní přijímali, když jste najednou mezi ně přišli z toho etablovaného florbalového prostředí?
Daniel: Byli jsme na vyšší technické úrovni, ale byli jsme samozřejmě ještě malí kluci, takže nás tam ti hráči opravdu neměli rádi a dost nás sundávali. Rozhodčí k tomu byli hodně špatní, takže na ty začátky nemám úplně nejlepší vzpomínky. Vzpomínám si, že jednou jsem obehrál hráče, on se otočil, nadzvedl mě, položil mě asi o metr vedle a rozhodčí to nepískl (smích).
Debutovali jste v australské reprezentaci na MS v roce 2016. Tehdy vás vedl současný finský kouč Petteri Nykki. Jak na toto období vzpomínáte?
Tomáš: Na turnaj v Lotyšsku jsme měli s novými finskými trenéry zajímavou přípravu. Měli jsme strašně intenzivní kemp předtím, na což naše repre vůbec nebyla zvyklá. Také jsme do šampionátu všichni vlezli bez šťávy a hrozně přetrénovaní. Trenéři jsou to ale super. Teď jsou s námi Finové na hotelu, takže se potkáváme a s Petrim a Samuem se bavíme a udržujeme vzájemné vztahy.
Na tom prvním šampionátu s vámi byl i český gólman Míra Plocek. Byli jste spolu v nějakém kontaktu?
Tomáš: Potkali jsme se až na kempu před šampionátem. Samozřejmě, mít dalšího Čecha v týmu bylo v té době dobré, že jsme si mohli popovídat česky. Myslím si, že Míra teď přestal v Perthu hrát, ale býval to skvělý gólman.
Naposledy jste reprezentovali v roce 2018 v rodné Praze, kde jste se dostali do osmifinále. Jaké to je být po čtyřech letech znovu na MS?
Tomáš: Je to super. Měli jsme v Austrálii velké problémy s covidem, takže jsme nemohli vycestovat na to minulé. Jsme rádi, že jsme mohli zpátky a ta atmosféra je tady prostě vynikající. Milujeme to.
Daniel: Jak říkal brácha o tom covidu, tak třeba v Sydney florbal úplně zanikl a dva roky jsme prakticky nehráli. Rozhodli jsme se proto před šampionátem jet do Čech a hrát v superlize. Vinohrady nám hodně pomohly a doufám, že tu něco uhrajeme.
Vám se povedl vstup do turnaje, v první třetině jste nad Dánskem dvakrát vedli, pak vám ale soupeř utekl...
Tomáš: Začátek by skvělý. Nasadili jsme velkou intenzitu a hráli jsme opravdu dobře na balonku. Nejsme úplně zvyklí hrát efektivní hru, takže jsme poté trochu sešli z tempa ve druhé třetině a celkově jsme jako tým hráli dobře. Myslím si, že proti Filipínám máme velkou šanci vyhrát.
Bylo hodně vidět, že Dánsko je trochu více rozehrané a ten covid je tolik neovlivnil?
Daniel: Myslím, že rozhodně týmy v Evropě mají výhodu, že ty země jsou malé a hráči se mohou sejít několikrát za rok. V Austrálii to tak není. Jedna půlka týmů je z Perthu, druhá z okolí Melbourne a Sydney a to během toho roku nebyla ani jedna šance se sejít. Je znát, že chemie v lajnách je lepší u evropských týmů, ale my zase máme dobrou kulturu v týmu a i na týdenním kempu před šampionátem byl vidět velký posun.
Před sezonou jste se vrátili do České republiky. Jak náročné pro vás bylo přijít do superligy?
Tomáš: Byl to velký skok. Přiletěli jsme v červenci a já jsem rovnou dostal covid (smích), takže jsem se z toho tak měsíc zotavoval, čili začátek sezony nebyl úplně ideální, ale věřím, že se ještě více zlepšíme. Máme velkou šanci zvýšit naší úroveň.
Daniel: Já teda nevím jak, ale já jsem to nechytil (úsměv). Doufám, že po šampionátu přijedeme do superligy ještě lépe připravení a s SKV uhrajeme dobré výsledky.
Začátek s SKV se vám celkem povedl. Nyní máte na kontě osm bodů. Panuje tedy s výsledky spokojenost?
Tomáš: Začátek sezony byl dobrý. Doufám, že dokážeme uhrát další zápasy. Máme teď před sebou Spartu, Liberec a Pardubice, kde máme šanci urvat nějaké body.
S sebou jste si přivedli i spoluhráče Bena Kostericha a Dylana Clutterbucka. První jmenovaný dokonce hraje a nastoupil ke třem duelům v superlize a hraje pravidelně za divizní béčko. Jaké to pro něj bylo přijít do toho profesionálnějšího sportovního prostředí?
Daniel: Ben je jeden z našich nejlepších kámošů, i když bydlí v Perthu a my v Sydney a setkáváme se hlavně na šampionátech. Po kvalifikaci jsme se s Benem rozhodli, že si chceme před mistrovstvím zajet do Evropy a aspoň na chvíli si zde zahrát. Ben řekl 'Oukej, kluci, jdu do toho s vámi'. Florbal miluje, strašně ho to baví, v Perthu hodně organizuje ligu a řekl si, že je to pro něj životní příležitost odcestovat s námi do Čech, kde mu můžeme trochu pomoci s jazykem. Strašně mu to pomohlo a i v zápase proti Dánsku dal dva body, takže super výkon.
Jaký je zájem o florbal v Austrálii. Mezi dětmi a jak ho vnímají?
Tomáš: Třeba v Perthu, kde je Ben a polovina našeho týmu, to u mládeže opravdu roste a vypadá to, že tam bude florbal za pár let na velmi dobré úrovni, ale třeba na východním pobřeží kolem Melbourne a Sydney to při covidu úplně zapadlo. Doufáme, že se to vrátí zpátky, ale je složité najít lidi, co tomu věnují čas a uspořádají turnaje, děti, školy a všechno možné. Hodně si vážíme lidí, kteří v Austrálii florbal organizují, protože je to složitá práce a bez ní florbal nemůže růst.
Zmiňovali jste se o té covidové době, kdy jste nehráli florbal. Austrálie byla velmi specifická tím, že je to ostrovní kontinent. Jak jste to prožívali?
Tomáš: V Austrálii to bylo celkově více striktní. Měli jsme mnohem více lockdownů a šlo to opravdu do extrémů. Vůbec jsme nemohli hrát florbal, chodit do posilovny a podobně. Byli jsme strašně dlouhou dobu zavření doma.
Daniel: Mohli jsme se ale soustředit na jiné věci. Poslední tři roky před odjezdem do Prahy jsme pracovali ‚full time’, bez žádné dovolené, díky čemuž jsme se mohli posunout v pracovní kariéře. To bylo užitečné a alespoň nějaké pozitivum.
Když se vám naskytla nabídka posílit SKV a přijít do Česka, tak jsk moc jste na sobě museli pracovat, přeci jen to manko muselo být trošku větší?
Tomáš: Měli jsme předsezonní přípravu, která byla dostatečně intenzivní. Skoro nic jiného jsme nedělali, než že jsme trénovali. Chodili jsme navíc do i posilovny, což bylo dostatečné.
Do české metropole jste se vraceli skoro po deseti letech. Jaké to tedy pro vás bylo?
Daniel: V Praze máme stále dost kamarádů a půlku rodiny, tím pádem je to pro nás stále druhý domov. Máme Prahu hodně rádi.
Teď jste tedy v Česku, ale jak často udržujete kontakty s Austrálií? Létáte tam a je to vůbec možné v průběhu sezony?
Tomáš: Od odjezdu před třemi měsíci jsme tam nebyli, ale máme tam rodiče, kteří se za námi chystají v prosinci do Prahy, sestru, půlku rodiny a kamarády, se kterými se pořád udržujeme v kontaktu. Hodně spolu skypujeme. Máme v plánu se do Austrálie vrátit.
Jaké jsou vaše plány do zbytku mistrovství světa a ligové sezony?
Tomáš: Chceme se dostat do top dvojky v naší skupině, takže ideálně musíme vyhrát nad Filipínami a Polskem a potom uvidíme dál. Chceme být nejlepší neevropský tým, to je další cíl. Do sezony, ideálně se vyvarovat play-down.
Daniel: Dostat se do play-off. To je takový cíl celého týmu v SKV.
