Co bylo na vašem spojení se spoluhráči v první lajně nejvíc přínosné?
Nejvíc mi dalo to, že jsem hrál v obraně s Ondrou Němečkem, který patří mezi nejlepší hráče nejen v Česku, ale i na světě. Snažil jsem se od něj co nejvíc odkoukat a získávat rady. To samé bych mohl říci o každém hráči ze své lajny. Snažil jsem se od všech co nejvíc naučit, v čemž mi všichni hrozně moc pomohli.

Kromě áčka jste epizodně naskočil i za juniorku, která nakonec získala titul. Rozhodující finále jste sledoval z tribuny a následně jste si s kluky užil oslavy přímo na ploše.
Jsem za to rád, i když jsem všehovšudy odehrál jen dva zápasy za celou sezonu. Kluky jsem ale sledoval a když jsem měl čas, tak jsem se chodil dívat a fandit jim. Po celou dobu byli dominantní a sezonu dokončili skvěle. Jsem za to strašně rád, že se juniorský titul povedl obhájit. Je to skvělý úspěch. Hned po finále jsme sice odjížděli na zápas do Mladé Boleslavi, ale oslavy jsem si užil.

Sám jste zmínil, že jste poté hned cestoval na šesté utkání semifinále. Jak moc motivační pro vás bylo to, že jste předtím nasál společně s dalšími spoluhráči vítěznou radost?
Je možné, že podvědomě to působilo jako taková vzpruha právě pro nás, co jsme pak jeli bojovat o superfinále. Byl tam kromě mě i Filip Eliáš a Vojtěch Kún. Dá se říci, že jsme tam získali vítěznou chuť, která se pak promítla i do zápasu v Boleslavi.

Semifinálová série s Mladou Boleslaví byla hodně zajímavá a vyrovnaná. Co vám osobně tyto zápasy, kdy se střetly dva top české týmy, nejvíce daly?
Pro mě to byla obrovská změna. Říká se, že play-off je úplně jiná soutěž a je to pravda. Zápasy byly nesmírně vyrovnané. Od začátku jsme tahali za kratší konec a ukázalo se, že ve vyřazovacích bojích se musí ukázat obrovská vnitřní síla celého týmu. Nestačí jen podávat skvělý florbalový výkon, ale je potřeba držet při sobě jako tým. Rozhodují detaily, a to nejen na hřišti, ale i mimo něj, což se v sérii s Boleslaví naplno ukázalo.

Po ní přišlo BigBoard Superfinále v O2 areně, které sledovala rekordní návštěva a vy jste dokázali vyhrát po prodloužení. Jak jste si užíval ve svých osmnácti letech při své premiérové sezoně v Livesport Superlize atmosféru největší haly v Česku?
Pro mě osobně to byl neskutečný zážitek. Kluci mě na to trochu připravovali. Říkali mi, že je to specifické utkání a že to samotné prostředí hrozně ovlivní pocit ze samotného zápasu. Snažil jsem se na to co nejvíc nemyslet a připravit se na to. Samozřejmě, O2 arena ale asi na každého dolehne, ale zpětně jsem hrozně rád, že se nám to povedlo, i když samotný duel s Vítkovicemi nebyl vůbec jednoduchý. Každopádně na to budu do smrti vzpomínat.

Cítil jste nějakou větší nervozitu, když jste vstupoval do O2 areny?
Musím říci, že jsem čekal, že jí pocítím mnohem víc. Díky tomu, že jsem se na to psychicky připravil, tak to nakonec nebylo tak svazující, ale lehkou nervozitu jsem určitě cítil, a to hlavně na začátku utkání.

Závěr sezony pro vás byl hodně náročný i z toho pohledu, že prakticky hned po superfinále vás čekalo mistrovství světa juniorů. Jaké to bylo přejít z titulové euforie do toho módu světového šampionátu?
Hlavně psychicky to bylo náročné, ale jsem za to rád, protože ostatní kluci, kteří vypadli na začátku play-off, měli poté skoro dva měsíce volno a bylo to pro ně o dost těžší. My jsme byli pořád v zápřahu a poté jsme přijeli rovnou na závěrečný kemp, kde jsme sice měli trochu větší odpočinek, ale bylo to i tak pro nás náročné, protože jsme měli v nohách celou sezonu, avšak jsem rád za to, že to takhle bylo.

V Tatranu jste prakticky celou sezonu nastupoval v beku, kdežto v reprezentaci jste byl více využívaný v útoku. Cítil jste nějakou zásadní změnu, když jste třeba proti Finům v základní skupině hrál v útoku?
Ani ne. Odmalinka jsem zvyklý na to, že mohu hrát na obou postech. Na oba jsem zvyklý a najdu si vždycky něco svého. Musím říci, že to nějak nevnímám. Kam mě trenéři postaví, tak tam hraji a ani to moc nerozlišuji.

Samotné mistrovství světa jste začali výborně. Vyhráli jste základní skupinu. Co bylo příčinou toho, že vám poté nevyšlo semifinále proti Švýcarsku?
Na papíře skupina vypadá skvěle, protože jsme vyhráli všechny zápasy včetně těžkého utkání s Finskem. Na hřišti jsme to tak ale určitě necítili, protože se nám herně úplně nedařilo. Zápasy jsme zvládali buď individualitami nebo díky brankáři Adamu Draslarovi, který nás podržel. V globálu ale naše výkony nebyly optimální. V semifinále se pak všechno nasčítalo. Švýcaři na nás byli skvěle připravení, kdežto my jsme nebylo schopní chytit tempo zápasu a nepředvedli jsme vůbec dobrý výkon.

Jak těžké pak pro vás bylo připravit se na bronzové utkání s Finskem?
Bylo to těžké už z toho důvodu, že jsme na turnaj jeli s tím, že ho chceme vyhrát. Každý to měl v hlavě a bylo těžké po prohraném semifinále přepnout. Důležité bylo, že jsme si pak večer sedli a některé věci jsme si vyjasnili. Je škoda, že nakonec ani ten zápas o třetí místo nedopadl úspěšně.

Přitom jste jej měli dobře rozehraný. Vedli jste po první třetině 3:1, minutu a půl před koncem po gólu Daniela Chatrného pak 6:5. Co bylo nakonec příčinou toho, že jste výsledek neudrželi? Projevila se třeba nervozita z toho, že „musíte” vyhrát, abyste měli medaili?
Úplně si ten zápas již nevybavuji do detailu, ale je možné, že to byla jedna z příčin. Po celý turnaj na nás ležela nějaká deka, kterou jsme nedokázali setřást. Je možné, že se to pak na nás podepsalo. Zápas byl vyrovnaný. Myslím, že jsme nepodali úplně nejhorší výkon, ale určitě to nemělo nic společného s tím, jak jsme se chtěli v Dánsku prezentovat. Na konci rozhodovaly maličkosti a nájezdy byly tou pověstnou loterií.

Ukončil jste juniorský cyklus. Máte za sebou povedenou první sezonu v Livesport Superlize. Jak moc důležité pro vás budou nadcházející měsíce z toho pohledu, abyste zabojoval nejen o místo ve Střešovicích, ale i ve výběru do 23 let?
Určitě to bude velká motivace do další práce. Paradoxně tak působí i neúspěch na juniorském mistrovství světa. O to víc se chci teď znovu probojovat nejen do áčka Tatranu, ale právě i do U23. V letní přípravě teď budeme muset všichni makat o to víc, abychom měli šanci jak na ligové, tak i na mezinárodní úrovni. Konkurence v Tatranu je velká a po odchodu Ondřeje Němečka ještě víc. Žádný hráč nemá nic zajištěného. V nadcházejících měsících se to bude formovat.

Vnímáte výběr U23 jako určitou metu pro to, abyste zůstal v kontaktu s mezinárodním florbalem?
Určitě je to zajímavý koncept, který můžeme u nás vidět například u fotbalových reprezentací. Je to spojka mezi juniorským a dospělým reprezentačním florbalem, což je velký skok. Jsem rád, že budeme moci být v kontaktu s trenérem a reprezentačním florbalem. Doufám, že se ukáži v dobrém světle a udržím se tam.

Je vidina toho, že v rámci U23 budete moci hrát i mezinárodní zápasy, další motivací pro to, abyste se ve výběru udržel?
Rozhodně je to velká výhoda. Jak jsme mohli vidět už na juniorském mistrovství světa, tak tempo a kvalita hráčů je úplně někde jinde. Tím, že se jedná o reprezentaci do 23 let, tak se budeme potkávat i se staršími hráči, než jsme my, čili to bude další velká škola. Budou to skvělí soupeři a moc se na to těším.

Máte v Tatranu ideální vzor v rámci tohoto formátu. Váš spoluhráč ze Střešovic Jonáš Kreysa se v uplynulém roce dokázal dvakrát probojovat z U23 do dospělé reprezentace a zahrál si i na mistrovství světa. Jak moc tohle vnímáte jako motor do další práce i v rámci třiadvacítky?
Určitě je to jedna z věcí, proč celý koncept vznikl a vnímám tu užší spolupráci mezi U23 a mužskou reprezentací. Nicméně, musí se jít krok po kroku a tím prvním je se udržet v nominaci na akce s U23 a dál uvidíme, jak to půjde.

Hodně jste mluvil o cíli udržet se v sestavě Tatranu. Může vám právě k tomu více dopomoci i účast právě na kempech s U23?
Tím, že se budu měřit s nejlepšími hráči do 23 let, tak budou mít všechny akce velkou kvalitu a bude mě to v mnoha věcech posouvat. Zároveň nás povedou vynikající trenéři, kteří nám mohou podat nový pohled na věc. Určitě mi to může pomoci a bude jen na mě, jak to využiji.

Od mistrovství světa a konce sezony uběhl měsíc. Jaký byl v podání Šimona Vavrouška?
Převážně jsem odpočíval a trávil čas s kamarády a s rodinou. Musel jsem si také doplnit nějaké povinnosti do školy, protože jsem kvůli šampionátu dlouho chyběl. Zároveň nám minulý týden začala příprava s Tatranem, takže jsem už předtím trávil čas v posilovně, abych byl v co nejlepší formě.