{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

BYL JSEM MLADÝ A HLOUPÝ. DODNES TOHO LITUJI, ŘÍKÁ CABEJŠEK

Obrázek ke článku
14. 9. 2021

Mohl být členem bronzového týmu lvíčat ze světového šampionátu v roce 2017. Jenže se tak nestalo. Nadějný útočník Daniel Cabejšek totiž doplatil na mladickou nerozvážnost a o životní šanci přišel. Další rána jej zasáhla před rokem v Bohemians, kdy se ze dne na den ocitl mimo základní sestavu. Nevzdal to a nyní se pokouší o restart úspěšné kariéry na Vinohradech.

Byla to léta, kdy s mládežnickými výběry Bohemians sbíral jeden pohár za druhým. Jen stěží byste tehdy hledali Jedličkův výběr mimo medailové pozice. Na svém postu válel a ihned oslovil i realizační tým juniorské reprezentace. Jenže své šance se vzdal dobrovolně. „Dodnes to nechápu, proč jsem to udělal. Zachoval jsem se sobecky a dostal pořádnou facku,“ prozradil.

Po neúspěšném uplynulém ročníku v zelenobílém dresu se rozhodl odejít na hostování do vinohradského SKV. Úkol je zde pro něj jasný: dostat ambiciózní celek z hlavního města z „bažiny“ uplynulé sezony zpět nahoru. „Sezona je otevřená, začíná se přeci od nuly. Vyvarujeme se chyb z minulého roku a pokusíme se probojovat do play-off,“ řekl dvaadvacetiletý Cabejšek.

Danieli, konečně se vám podařilo dotáhnout hostování do SKV. Co si od nového angažmá slibujete?
Minulý rok byl pro mě jedním slovem nepovedený. Už v polovině sezony jsem kvůli nedostatečnému hernímu vytížení odcházel z Bohemians na hostování do SKV, kde jsem však vinou nepříjemných zranění nestihl odehrát porci, jakou jsem si představoval. Jsem proto nesmírně rád, že se povedlo hostování prodloužit o další rok. Slibuji si od toho velké herní vytížení a takovou roli, kterou bych třeba u předchozího zaměstnavatele nedostal. Budu se snažit zúročit své zkušenosti a uvidíme, co sezona nabídne.

Uplynulý ročník Vinohrady doslova prohospodařily. S jakými ambicemi tak míří klub do sezony nadcházející?
Každý v týmu ví, že minulá sezona z našeho pohledu úspěšná nebyla. Budeme se v tomto ročníku snažit vyvarovat chyb a zejména ztrát, které nás stály mnoho sil. Ambice jsou jednoznačné – probojovat se mezi nejlepších deset míst. V zavedení osmifinále play-off nyní vidíme velkou naději, proto není tajemstvím, že jakékoliv umístění níže by pro klub bylo zklamáním.

Klub po sezoně opustil kanonýr Strachota. Velká ztráta, nebo naopak hnací impulz pro kabinu?
Těžko říct. Na jednu stranu to bude určitě velké oslabení, ale zároveň si myslím, že to náš tým v určité míře také stmelí. Zastávám názor, že se v loňské sezoně hrálo v některých situacích až příliš na jeho jméno, a to rovněž mohlo být na škodu. Nyní se tak vůdčí role rozdělí mezi vícero hráčů, a nakonec to může zapůsobit na tým jako pozitivní impulz do další práce.

V elitním útoku zaujmete pozici vedle bývalého parťáka z Bohemians Viktora Kopeckého. Je to sázka na osvědčenou spolupráci?
S Viktorem se známe už nějaký ten pátek (úsměv). Hráli jsme spolu už v Bohemians i Ústí, kdy jsme dokonce rovněž nastupovali v jednom útoku. Jsme velmi dobří přátelé i mimo hřiště a máme spolu takový, řekl bych specifický, vztah. Někdy to může být malinko na škodu, jelikož když se někomu z nás něco nepovede, tak na sebe dokážeme hodně zakřičet. Třeba pod trenérem Jedličkou to úplně dobré nebylo (smích). Ale nyní bych řekl, že jsme v mnohem větší pohodě a na place si rozumíme. Nezbývá než doufat, že to bude klapat i v sezoně.

„Na klokany nezapomínám. Tuhle kapitolu rozhodně neuzavírám.“

Jak budete s odstupem času vzpomínat na dlouhých deset let v dresu klokanů?
Deset let. Vlastně téměř celá moje kariéra. Ani nevím, jak začít (smích). Bohemians mi jako klub dal jak do florbalového, tak i osobního života velké množství a porci zážitků. Rozhodně na klokany nezapomínám, s klukama jsme stále v kontaktu. Navíc v klubu stále působím, byť na personální pozici. A kdo ví, já tuhle kapitolu života zatím rozhodně neuzavírám. Třeba si někdy v budoucnu za Bohemku zase zahraji.

Florbalově jste vyrostl pod křídly uznávaného kouče Jedličky. Nebude vám jeho přísná ruka přeci jenom chybět?
Těžká otázka, opravdu (smích). Je pravdou, že Michal mě ve florbalovém i mimo florbalovém životě hodně ovlivnil. Jsem rád, že se s ním vídám jako trenérský kolega dodnes. Abych to příliš nenatahoval, tak zde asi zmíním to rčení o dvou stranách každé mince. Na jednu stranu teď hraji v mnohem větší pohodě a klidu, nejsem ničím svazován, ale zase nutno říct, že jeho přísná ruka byla někdy opravdu potřeba. Michal je však pro mě beze sporu po taktické stránce jednoznačně nejlepší trenér, jakého jsem kdy poznal.

Vyzkoušel jste si rovněž angažmá v první lize. Pomohlo vám tehdy hostování v Ústí?
Určitě ano. V ten rok panovala mezi Bohemkou a Ústím skvělá spolupráce, kdy se na sever tehdy vydalo vícero hráčů, kteří se nedostali do sestavy superligového týmu. Já sám jsem si střídavý start vyžádal, jelikož jsem měl dobře nastavené povinnosti a díky tomu měl najednou i spoustu času, který jsem chtěl využít zejména k tomu, abych hrál. Z juniorských let jsem byl zvyklý odehrát větší zápasovou porci, takže musím říct, že mi tato změna jenom pomohla.


Prožil jste rovněž zlatou éru mládeže Bohemians. Co tehdy stálo za nekončící slávou zelenobílých?
Asi ten Bedla (smích). Ale ne, určitě bych řekl, že to bylo i skvělou partou, která se tu rok od roku tvořila napříč všemi kategoriemi. Velkou zásluhu na tom měli rovněž naši rodiče a známí, jež nás u florbalu drželi a pravidelně jezdili podporovat na všechny možné akce. Takhle jsme to společně táhli od žáků až po juniory, kde všechny úspěchy vygradovaly mistrovským titulem. Na ten vzpomínám asi ze všeho nejraději (úsměv).

V superlize nyní budete hájit žlutý dres SKV, avšak jakožto trenér mládeže zůstáváte v Bohemians. Malinko nestandardní situace, nemyslíte?
Asi to malinko nestandardní bude, to máte pravdu (smích). Na jednu stranu opět zmíním, že kapitola s názvem Bohemians pro mě není uzavřena a jelikož jsem po třech letech strávených v kategorii „klokaních“ elévů obdržel zajímavou nabídku na post trenéra mladých děvčat, tak jsem se rozhodl u Bohemky alespoň po této stránce setrvat. Trenérství je pro mě práce, které bych se chtěl v budoucnu rozhodně věnovat, proto vnímám tento posun jako velký krok vpřed.

Jak se na tuto vzniklou spolupráci tvářily oba zmiňované celky?
Abych byl upřímný, tak jsem o tom s moc lidmi nemluvil. Vlastně téměř nikdo to ani neřešil se mnou. Nezaznamenal jsem prozatím snad žádné negativní ohlasy, takže situaci považuji za akceptovatelnou. Ono je také důležité říct, že Bohemians a Vinohrady nejsou velkými rivaly, jak je tomu třeba v případě klokanů se Spartou. I proto si myslím, že jsou s tím oba kluby ok.

„Odmítnout repre? Byl jsem sobecký, udělal jsem největší chybu v životě.“

Proč jste si vybral zrovna tým juniorek? Vidíte se spíše jako mentor ženských povah?
Já jsem si to úplně nevybral (smích). Jednoho dne mi zazvonil telefon z vedení a bylo mi nabídnuto, abych převzal jako trenér tým juniorek po Matěji Pěničkovi, který v tu dobu odcházel. Jelikož se s těmi lidmi delší dobu znám a cítil jsem tuto změnu jako obrovský posun na trenérském poli, tak pro mě nebylo těžké na nabídku kývnout.

Úspěšná mládežnická léta vám dokonce vynesla místo v juniorské reprezentaci. Co tehdy chybělo k nominaci na mistrovství světa?
Nevím, jestli bych zde mluvil o tom, co chybělo. Spíše bych to pojmenoval tak, co bránilo nominaci na mistrovství světa. A to byla jednoznačně moje hlava. Upřímně tu říkám, že toho snad každý jeden den svého života neustále lituji. Moje chování bylo nemístné a vůči ostatním klukům dost sobecké. Měl jsem tu možnost tam být, ale byl jsem mladý a hloupý. Myslel jsem si, že juniorská reprezentace je o ničem a až dnes mi s odstupem času dochází, o co všechno jsem kvůli svému vystupování přišel.

Takže jste se tehdy v hlavě uzavřel do sebe?
Asi tak nějak. Nevím proč, ale začaly mi vadit věci jako testování, zapisování svých tréninků online a podobně. Trenéři to vyžadovali po všech, kluci to poctivě plnili, ale já jsem musel být ten, kdo šel proti proudu. Ale všeho do času, jak se říká. Po jednom turnaji za mnou přišel trenér Jakoubek a oznámil mi, že mě na chvíli z kádru vyřadí a bude v kontaktu s panem Jedličkou, který mu bude poskytovat informace o tom, jak pracuji v klubu. Zkrátka, ať si to srovnám v hlavě a vrátím se silnější.

A srovnal?
Samozřejmě, že ne. Ještě více jsem se uzavřel do sebe a přestal úplně komunikovat. Vynechával jsem tréninky reprezentace, odmítl nominace na EFT, Polish Cup a další přípravné akce. Víte, co je nejhorší? Že i přesto mi jednoho večera zazvonil telefon od pana Jakoubka, který mi řekl, že navzdory tomu, jak jsem se zachoval, mi uděluje poslední šanci a na poslední přípravu před šampionátem mě vezme (odmlčí se). Tehdy jsem udělal snad největší chybu ve svém životě, když jsem mu řekl, že se omlouvám, ale kvůli klukům a ostatním okolnostem už o místo bojovat nechci. A bylo po všem…

Když se podíváte na juniorské šampionáty v Kanadě a rovněž Brně, vidíte za nimi vzestup českých výběrů, nebo naopak propad těch skandinávských?
Abych byl upřímný, tak si myslím, že oboje. Nechci, aby to vyznělo nějak zle, samozřejmě jsem za všechny kluky rád a moc jim to přeji, ale když jsem měl možnost sledovat oba zmiňované turnaje, tak se mi tam vyprofilovaly oba faktory. Jednak velký vzestup českých lvíčat, zejména teď v Brně se mi líbilo, jak silný tým jsme na balónku měli. Ale rovněž si myslím, že tam byl k vidění i určitý pád skandinávských celků. Na to se však nikdo neptá, Česko bere dvě zlaté medaile za sebou, a to je pro tuzemský florbal naprosto perfektní (úsměv).

Kromě florbalu se věnujete rovněž studiu vysoké školy. Kde se vy sám vidíte za pár let?
Snem zůstává vlastnit nějaký svůj ostrov, ale pomalu mi začíná docházet, že to asi úplně nevyjde (smích). Jak říkáte, studuji na Pedagogické fakultě, tento obor mě velice baví a jednou bych si asi přál stát se učitelem na základní škole. Jak už jsem měl možnost poznat i na florbale, tak práce s dětmi je pro mě jedna velká radost, a proto bych si toto uplatnění dokázal představit.

​​

Obrázek