{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


CHTĚL JSEM ODEJÍT A VRÁTIT SE, AŽ BUDE HOTOVO, SMĚJE SE ROBENEK

Obrázek ke článku
10. 4. 2022

Trenér ostravského FBC Jakub Robenek svůj tým poprvé v historii dovedl až do superfinále, kde proti Chodovu získal také zlaté medaile. Jak ale sám říká, triumf nejde jenom za jeho kádrem, ale také za skvělými fanoušky, kterých se na ženské superfinále v O2 areně sešlo dohromady 7923.

Nejprve senzace v podobě vynulování Vítkovic v semifinále, pak také zisk extraligového titulu! Trenér Robenek si se svými hráčkami v sezoně 2021/22 sáhl na úplný vrchol elitního ženského florbalu.

Kubo, máte v rukou svůj historicky první titul, a to hned z první účasti v superfinále! Zeptám se jednoduše, jaké jsou vaše pocity?
Říká se to vždycky, ale nejde to teď aktuálně popsat. Strašně moc si to užíváme, je to obrovská odměna pro celý klub po těch historických prohrách našich mužů. Je to i sportovní odměna pro vedení za to, jaké zázemí nám v Ostravě vybudovalo a jaké máme neustále k dispozici. Já jsem momentálně asi víc šťastný za ty lidi kolem sebe, než sám za sebe.

V úvodu duelu jste hodně drželi míček, z nadějných šancí ale nakonec vyplynul pouze chodovský gól. Srazil vás tenhle moment nějak?
Byl jsem pozitivně překvapen, jak sebevědomě jsme do toho zápasu vstoupili, byli jsme lepší a asi jsme měli menší strach než Chodov. A tenhle gól nás asi srazil, trochu jsme z toho vypadli. Pořád jsme ale byli nebezpeční a za ty první dvě třetiny jsme měli i více šancí. V šatně jsme si říkali, že budeme trpěliví, že si pro to půjdeme svou hrou a že to dnes urveme jakýmkoliv způsobem.

Atmosféra na hřišti se až do vedoucí trefy Lindy Pudišové zdála být trochu nervózní. Pomohl vám ten gól a vlastně také celé otočení skóre k uklidnění?
Myslím si, že ano. Paradoxně jsme z toho ale potom na chvíli vypadli a Chodov začal hodně tlačit, což se přeneslo i do třetí třetiny. Tam asi šlo vidět, že jsme v tom superfinále poprvé a byť jsme si říkali, že budeme aktivní a sebevědomí, tak to asi přirozeně přijít muselo. Dneska jsme to prostě ubojovali a vydřeli. Měli jsme i štěstí, ale to přeje připraveným a já si myslím, že za celou sezonu a za to, že jsme porazili Vítkovice 4:0, si to prostě zasloužíme. Všechno okolo je jedno, titul je prostě doma (úsměv).


Co vy osobně považujete za rozhodující moment tohoto superfinále?
Těžko říct. Zaplaťpánbůh, že jsme dali branku na 3:1, protože si nejsem jistý, jestli bychom to s tím jednogólovým rozdílem přežili. Pak už jsme to pojistili do prázdné, takže rozhodující byl asi ten třetí gól. Ten nám dal tu rezervu k tomu, abychom to mohli dotáhnout. 

Jak jste vůbec prožíval ty poslední minuty chodovského tlaku?
Říkal jsem tam asi něco ve stylu "Chtěl bych jít domů a vrátit se, až to bude hotové" (smích). Strašně brzo jsme dostali gól na 3:2 a byli jsme tam hrozně pasivní. Na holkách už ale po tom kontaktním gólu bylo vidět, jak to chtějí uhrát. Chytaly to do zubů a do noh a tušili jsme, že už ten balonek do naší branky nepustí.

Co říkáte na diváckou kulisu? V hale bylo téměř 8 000 diváků (šlo o třetí nejvyšší návštěvnost ženského SFF v historii – pozn. red.), speciálně vám ale do O2 areny přijely více než dva autobusy žlutě oděných fandů...
Je to krása. Byl jsem překvapený, kolik těch lidí tady dnes bylo a patří jim obrovské poděkování. Přijeli za námi už na hotel a udělali tam super atmosféru, ze které holky byly asi trochu víc naměkko, než tady v hale. Měli jsme tedy ještě nějakou hodinu před příchodem do haly, abychom se s tím mohli trochu srovnat a strašně moc nám pomohli. I v té sérii s Vítkovicemi. Obrovské poděkování, velká část titulu jde za nimi!

Obrázek