{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


FILIP LANGER: FANOUŠCI MI DODÁVAJÍ ENERGII DO TRÉNINKU

Obrázek ke článku
10. 6. 2020

Velký talent českého florbalu, devatenáctiletý útočník Tatranu Střešovice, obhájil vítězství ve fanouškovské anketě Hvězda sezony 2019/2020. Na svém kontě má debut v mužském národním týmu už v 15 letech, stáž ve švédském Pixbu hrajícím švédskou superligu nebo mistrovství světa juniorů, kde vysmekl parádní kličku poslednímu obránci a přidal důležitý gól ve zlatém finále.

Filipe, před pár dny jste se stal Hvězdou sezony 2019/2020, jak vnímáte tento úspěch a čekal jste, že se k vám takové ocenění dostane?
Je to hezké ocenění na konci sezony. Upřímně to není něco, za čím by se člověk hnal, ale vážím si toho moc, protože vím, že je to cena od fanoušků, kteří mě očividně mají rádi a dodává mi to energii do tréninku.

V dějišti českého florbalu jste velmi výraznou osobností, která už v 15 letech debutovala v mužské reprezentaci. Jak se vyvíjely vaše první krůčky v národním týmu?
Prvně jsem se objevil v nároďáku na soustředění v Mladé Boleslavi. Bylo to hned po mistrovství světa juniorů 2017, takže nás tam z toho juniorského cyklu bylo více a začlenění bylo jednoduché.

Váš herní progres vzrostl neuvěřitelným tempem. Co bylo hlavním faktorem, že jste dokázal tak proniknout do mužského florbalu? Přece jen se to ne každému podaří...
Měl jsem možnost trénovat se staršími už někdy od mladších žáků, takže jsem se možná trošku rychleji rozvíjel. Hodně trénuji, protože mě to baví a nějak takto jsem se uchytil.

Kdo vás přivedl k florbalu a co bylo tou hlavní příčinou, že jste u tohoto sportu zůstal?
S florbalem začal můj bratr a já následoval jeho kroky. No a proč jsem u toho zůstal? Protože je to něco, co  miluji a naplňuje mě to. Dodnes mám kamárady, se kterými jsem začínal a na Tatranu se snaží v dětech vzbudit vášeň pro sport, a to se u mě povedlo.

V roce 2018 jste absolvoval „stáž“ v Pixbu. Prozraďte fanouškům, jak dlouho jste tam byl a co jste se všechno na severu naučil? 
Byl jsem tam 3 měsíce. Nejdříve jsem myslel, že nejvíc mi to dá po florbalové stránce, ale paradoxně to byla zatím největší životní zkušenost. Opustil jsem „mama hotel“ a byl jsem odkázaný na sebe. Naučil jsem se správně a samostatně fungovat.

Jaký je největší rozdíl mezi florbalem v ČR a Švédsku?
V přístupu a mentálním nastavení. Hráči na severu to berou jako jednu z hlavních priorit, což někteří hráči u nás také, ale určitě ne tolik, jako ve Švédsku. Na každém tréninku je to válka o každý míček a když se prohraje, je to pro všechny obrovské zklamání, a to i na tréninku.

Mezi vaše nejlepší zážitky určitě patří mistrovství světa. V Praze jste nastoupil v dresu mužské reprezentace před plnou O2 arenou, jak vzpomínáte na tento šampionát?
Ta atmosféra je nazapomenutelná. Něco, co je specifické jen pro florbal a jeho mistroství. Pořád je to smutné, ale zároveň ta atmosféra byla neskutečná. Užil jsem si to moc.

Před rokem jste s juniorským národním týmem získal zlaté medaile, kdy jste porazili ve finále Švédy. Blýskl jste se gólem, kdy jste prohodil míček poslednímu obránci mezi nohami a zakončil. Jak moc jste si v tento okamžik věřil a co by se stalo, kdyby vám tato klička nevyšla?
V tu danou chvíli jsme všichni byli v naprostém zapalení. V jiném nastavení, kdy se člověk řídí intuicí a pocitem. Moc nad ničím nepřemýšlíte a prostě hrajete. V tu chvíli mi tělo řeklo, ať to udělám, vyšlo to. Kdyby to nevyšlo, možná bychom dostali gól z brejku, ale to je jenom kdyby.

Na Instagramu máte přes 11 tisíc fanoušků, především nejspíše mladých florbalistů, kteří k vám vzhlíží, uvědomujete si to?
Ano, vím o tom. Snažím se tam přidávat věci jak osobní, tak pro ostatní i motivující a inspirativní. Nemá to být žádným způsobem něco, čím bych se chtěl vychloubat. Věřím, že jsem už pár mladým hráčům pomohl, případně poradil přes zprávy, kterých mi také chodí celkem dost a na všechny se snažím odpovědět.

Jak na vás působí podpora fanoušků a blízkých? Přece jen se občas stane, že musíte podstoupit po zápase kratší autogramiádu.'
Je to skvělý. Kdybych neměl podporu od rodiny a blízkých, tak to možná ani nejde dělat. No a od fanoušků, to je svým způsobem motivující a krásný, zároveň mi to dává určitou zodpovědnost. Jsem za to vděčný.

Obrázek