{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


FLORBAL JE MOJI SRDEČNÍ ZÁLEŽITOSTÍ, ŘÍKÁ TYPLOVÁ

Obrázek ke článku
28. 4. 2021

Renáta Typlová je neodmyslitelně spojená s oddílem FbK Orlicko-Třebovsko. Má nespočet funkcí a vidí i pod pokličku Českého florbalu. Pojďme nahlédnout do historie její florbalové činnosti. Hraje od roku 2004 s mateřskou pauzou doposud. Je trenérkou licence B. Dříve působila v ženské sekci, nyní je u elévů a přípravky.​​

V oddíle působila od roku 2010 nejprve jako sekretářka oddílu, nyní je i zároveň generální manažerkou. Ve Výkonném výboru HKaPA je od roku 2013, kdy dva roky předsedala regionální Komisi rozvoje a ženského florbalu. V roce 2015 úspěšně kandidovala na post hejtmanky Pardubického kraje, který stále vykonává. Od roku 2016 je také v celostátním Výkonném výboru ČF.

Renáto, máte nespočet funkcí ve florbale, práci a jste maminka malé holčičky. Jak vše stíháte?
Nespočet snad ne, jsem členkou celostátního výkonného výboru a v regionu hejtmankou. Tak jako každý sportovní činovník vycházím ze zázemí klubového, ve svém mateřském klubu jsem předsedkyně. Snad to není tolik. (smích) Jinak tady bych hrozně ráda úvodem řekla, že nebýt prarodičů a Jirky (manžela), tak by to rozhodně takhle nešlo, díky nim mohu být flexibilní. Myslím, že se ze mě stává odborník na plánování času a logistických přesunů. Spojit práci – klub – florbal nebyl takový problém. Florbal je mou srdeční záležitostí a je součástí mé osoby.

Umíte si vůbec odpočinout a na dovolené nebrat telefony a neotevírat počítač?
Strašně ráda bych to nedělala. Mluvím teď o počítači, mobil beru vždy. Mé pozice nejsou jen pracovní, ale také politické a politiku vnímám jako službu lidem. Snažím se oprostit od kontroly emailu, klubových věcí a podobně, ale upřímně to neumím. Když vím, jaká hromada nevyřízených věcí by mě čekala třeba po týdnu dovolené, tak mě jímá hrůza a moje povaha to nezvládá. Na druhou stranu sním o dovolené, kdy položím tužku, odjedu pryč, vrátím se a prostě pokračuji dál, aniž bych musela něco dodělávat. Doufám, že tohle je hudba budoucnosti v mém případě.

Jak to vlastně všechno začalo? Kdo Vás k florbalu přivedl?
Pokud se bavíme o hraní, tak to mě na první trénink dovedla moje skvělá kamarádka, bylo mi šestnáct. Rodiče mě a bráchu vždy vedli ke sportu a vždy jsme museli něco dělat. Co se týká funkcí v klubu, tak tam bylo v roce 2010 tuším potřeba větší sekretariátní pomoci. Víc a víc jsem začala pronikat do administrativy, pak do fungování, financí a když si rok 2012 žádal revitalizaci vedení, tak jsem řekla, že to na tři roky dám a budu dělat předsedkyni. Dělám to až doposud a baví mě to. Chci florbal u nás posouvat a díky tomu, že mám kolem sebe schopné a chuti plné lidi, tak to je fajn práce. Trenérku jsem začala dělat v roce 2008, tehdy u žákyň. To byla velká škola, komunikovat s rodiči, hráčkami, plánovat, mít tu zodpovědnost.

Váš manžel Jiří pracuje také v Českém florbale. Je u vás doma florbalové téma na prvním místě? Nebo si už někdy zakážete o něm mluvit?
Florbal je náš společný koníček, jedna z věcí, která nás spojuje. Myslím, že se výborně doplňujeme. Dřív toto téma rezonovalo velice často, trénovali jsme se spolu, byl mým trenérem. Ale od chvíle, kdy jsme se do Českého florbalu položili oba víc, tak některá témata rádi neotevíráme a nevytváříme si tak třecí plochy, protože oba máme samozřejmě své pohledy, své názory a je zbytečné vířit prach. Opačně jsou chvíle a témata, která je potřeba probrat i z jiných pohledů a pak je to přínosné pro obě strany. Jirka je výborný v tom, co dělá, jaký má zápal, jak dokáže s lidmi jednat, v tom má můj velký obdiv. Jsem ráda, že ho to baví. Na druhou stranu vím, že i on mě v tom, co dělám, maximálně podporuje, vidí, že mě to naplňuje, takže i když téma florbal není na pořadu 24/7, tak je s námi.

Budete kandidovat na post hejtmanky také na následující volební období?
V minulém volebním období a nyní také, jsem samozřejmě uvnitř sebe hodnotila a další kandidaturu zvažovala. Rozhodla jsem se, že budu kandidovat v následujícím volebním období. Vidím za poslední roky posun, není sice tak velký, jak bych si přála, ale postupně se snažíme různé brzdy odstranit. Vždy budeme tak silní, jak bude silný výkonný výbor regionu, jakou budou mít členové vizi, myšlenky k budoucnosti, nápady, a hlavně chuť pracovat na zlepšení a posunu.

Vidíte i do zákulisí Českého florbalu. Kdybyste měla jedno přání, co byste ve svém sportu zlepšila?
Vidím náš sport ze spousty stran. I když nám sportovně medaile příliš necinkají, tak i přesto si myslím, že fungujeme velmi dobře, máme drajv, dobře pracujeme s marketingem, a pokud dokážeme mířit za určenou budoucností, a ne stát na místě, budeme ještě lepší. Pokud bych něco mohla ve sportu změnit jedním přáním, zařadila bych florbal na olympiádu a ukázala ho celému světu.

V době covidové trávíme spoustu času u počítače. Kolik času vám zaberou on-line konference?
Čistě online připojení kolem 25 hodin za měsíc. Je to jak kdy. Když to jde, jedeme prezenční formu. Pořád být online není za mě dobré a není to tak efektivní. Spíš narostl počet emailů.

Je dost možné, že některé děti se už do tělocvičen nevrátí. Co děláte proto, abyste tomu v klubu zabránili?
Primárně je důležité říct, že fungujeme, hodně pracujeme a vytváříme širokou nabídku aktivit pro své členy. Snažíme se všemožnými způsoby zastoupit pravidelnou činnost, ale nahradit ji zcela neumíme. Jsme klub, který má ve své vizi budování rodinného prostředí a v hodnotách klubismus. Takže kdybychom zavřeli krám, tak to znamená, že jdeme sami proti sobě a rozhodně tím nevybudujeme úspěšnou organizaci. Snažíme se být stále aktivní směrem k našim členům, ale samozřejmě je teď zátěž více přenesena na ně samotné. Děláme hry jak venkovní, tak ty, které běží na sociálních sítích, webináře, online cvičení s florbalkou nebo i posilovacího rázu, starší mají individuální přípravu. Plánujeme akce na červen, letní kempy a soustředění.

Až se konečně otevřou tělocvičny, budete se více těšit na hřiště s florbalkou, nebo na lavičku s tabulkou?
​Jednoznačně na lidi a své nejmladší svěřence a svěřenkyně, jak budeme řádit na tréninku, na své spoluhráčky a jak si zase ráda dám pár gólů, na všechny členy klubu, až se budeme potkávat na zápasech, povídat si a fandit si. Těším se na osobní volnost a radost z normálního života. Těším se na viděnou s každým, kdo bude dál v našem sportovním kolotoči.

​​

Obrázek