{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​

FLORBAL NA VOZÍKU MOHOU HRÁT I KVADRUPLEGICI, VYSVĚTLOVAL PŘEDSEDA FLORBALU VOZÍČKÁŘŮ A MISTR REPUBLIKY Z BUDĚJOVIC ZBYNĚK SÝKORA

Obrázek ke článku
28. 3. 2019

Tabu. Přesně takto česká společnost nahlíží na lidi s hendikepem. Přestože sami o žádný soucit nestojí a přejí si, aby je lidé brali jako všechny ostatní, ne vždy se to daří. V tomto ohledu pomáhá i osvěta a velké výkony hendikepovaných sportovců. Jedním z nich je i Zbyněk Sýkora. Přestože se z místa na místo pohybuje na invalidním vozíku, ve sportovní hale je jako ryba ve vodě. Pohovořil o úspěšných českobudějovických vozíčkářích.

Zbyňku, hned na úvod se vás zeptám na vaši ligu. Jak vypadá vaše dlouhodobá soutěž a jakým systémem hrajete?

„Hrajeme extraligu vozíčkářů, která byla založena v roce 2003. Existují kluby, které hrají už šestnáctou sezonu. My s Budějovicemi hrajeme jedenáct let. A z pohledu získaných medailí jsme nejúspěšnějším klubem. Vybojovali jsme celkem devět medailí, z toho šest bylo spojených s oslavou titulu. Z hlediska soutěže hrajeme formou víkendových turnajů, kde každý tým odehraje sedm zápasů. Pak následuje play-off, to je prodloužené a hraje se zde zhruba devět utkání.“

Máte nějaké speciální požadavky na sportovní halu, kde hrajete?

„Nemáme žádné extrémní požadavky kromě bezbariérového přístupu a třeba vozíčkářského záchodu, ale jak říkám, není to nic extra. Hrajeme většinou ve stejných halách, které toto splňují. Z hlediska povrchu nemáme rádi ten měkký, třeba taraflex. Parkety jsou nejlepší.“

Velkou popularizaci florbalu na vozíku udělal v minulosti nynější hráč Mladé Boleslavi Jan Natov. Ten tehdy při zranění hrál za tým vozíčkářů. Jak to vlastně je s nastupováním hráčů, kteří mohou chodit?

„Honza Natov to tuším pořád hraje, je stále registrován v Tatranu. A protože máme v pravidlech, že hráč musí odehrát aspoň jeden turnaj základní části pro nastoupení v play-off, stále může zasáhnout do finální části. Tým může mít neomezený počet zdravých hráčů, ale na hřišti může být vždy ve stejný okamžik pouze jeden.“

Hrají florbal na vozíku pouze paraplegici (tedy lidé s postižením pouze dolních končetin), nebo i lidé s jiným hendikepem?

„Florbal hrají lidé s tělesným hendikepem, tedy kromě „paroušů“ i třeba „kvadrouši“ (kvadruplegici = lidé s více ochrnutými končetinami nebo alespoň jejich částí), „amputáři“, ale i lidé s jinými vrozenými vývojovými vadami nebo dětskou mozkovou obrnou. Pro pohyb na vozíku v poli se předpokládají funkční horní končetiny, proto opravdu specifické hendikepy jsou velmi často brankáři, kde je florbal oproti třeba basketu benevolentní. Umožní takto hendikepovaným hráčům nastoupit alespoň na této pozici.“

Jak se liší váš florbalový vozík od toho běžného, na kterém se pohybujete po městě? Kolik takový speciální vozík stojí a jaká je jeho životnost?

„Liší se velmi, je to neporovnatelné. Celá stavba vozíku je úplně jiná. Sportovní vozík je navržen tak, aby byl využit maximální sportovní potenciál hendikpovaného sportovce. Má hnací kola pod úhlem, má zadní jistící kolečka kvůli stabilitě a další různé ochranné prvky. Cena záleží na typu vozíku. Univerzální sériový vozík, kde se nepředpokládá velké zatížení, se dá pořídit třeba za 40 tisíc. Ale profesionální vozík pro konkrétního sportovce, pro kterého je sport povoláním, může vyjít až na 200 tisíc. Životnost se samozřejmě také odvíjí od zatížení. Vozík by ale měl vydržet určitě pět let, u profíka to však může být třeba jen jedna sezona.“

Máte nějak upravená pravidla oproti běžnému florbalu? A to i třeba z hlediska výstroje či výzbroje.

„Florbal vozíčkářů se řídí pravidly klasického florbalu. K nim má své vlastní vozíčkářské dodatky, které se přímo týkají vozíku, tedy například vysoká hokejka není po kolena, ale po hnací kola vozíku anebo hra pod vozíkem je brána jako hra mezi nohama.“

Věnujete se vy osobně i jinému sportu? Sníte třeba o tom, že by se florbal vozíčkářů mohl dostat až na paralympiádu?

„Osobně se věnuji více sportům. Reprezentoval jsem v paraatletice, kde jsem v hodu diskem skončil šestý na mistrovství světa. Také jsem reprezentoval v basketu vozíčkářů několik let. Rekreačně plavu, jezdím na čtyřkolce a v zimě lyžuji. Aktuálně mě jako doplňkový sport baví badminton. Od loňských voleb do vedení České florbalové federace vozíčkářů jsem statutárním zástupcem, tedy předsedou tohoto spolku. Jako jeden z mých osobních cílů jsem si stanovil rozvoj florbalu vozíčkářů na mezinárodní úrovni. Na konci cesty je samozřejmě paralympiáda, ale to se mě týká už asi jen jako fanouška, rozhodně ne jako hráče.“ (smích)

Ještě se na chvilku vrátím k Českým Budějovicím. Jak často trénujete a kde?

„Trénujeme organizovaně jednou nebo dvakrát týdně, podle toho jaké je období, respektive zda se nacházíme před nějakou finální akci, třeba play-off ligy. Všichni spoluhráči z užšího výběru pak samozřejmě trénují i individuálně. Trénujeme v tělocvičně Základní školy Kubatova 1 v Českých Budějovicích.“

Když jste zmiňoval reprezentaci, tak kolik „Budějčáků“ je v národním týmu?

„Standardně máme v reprezentaci sedm hráčů.“

A můžete ještě zmínit vaše týmové úspěchy? Přece jen jich máte požehnaně.

„Letos se nám podařilo vyhrát Malmö open ve Švédsku, kde jsme loni a předloni skončili druzí. Zvítězili jsme také na Prague Wheel Open či v minulosti na Swiss Wheel Open.“

Obrázek