{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

HANA KONÍČKOVÁ O PŘESTUPU DO RED ANTS: V TAKOVÉM TÝMU BYCH SE MOHLA CÍTIT LÉPE

Obrázek ke článku
25. 3. 2020

Česká univerzálka a dlouholetá reprezentantka Hana Koníčková mění angažmá. Před poslední sezonou se vydala do Švýcarska, kde působila v týmu úřadujících mitryň Kloten-Dietlikon Jets, pro nadcházející sezonu se však rozhodla pro novou výzvu a míří do Red Ants Rychenberg Winterthur. Jak hodnotila sezonu s mnoha vrcholy, život v zemi helvétského kříže a v neposlední řadě svůj přestup?

Hanko, předčasně ukončenou sezonu jste strávila ve Švýcarsku, kde jste hrála v celku posledních mistryň z Dietlikonu, jaký je podle vás největší rozdíl v české a švýcarské nejvyšší soutěži? Která vám více vyhovuje?
Já jsem odcházela z Liberce, kde jsme hrály poslední sezonu play-down a přicházela jsem do týmu, který byl přesně na opačné straně než Liberec, první v tabulce. Tzn. že rozdíly můžu soudit subjektivně dle mých 2 posledních sezon, které jsou diametrálně rozdílné. Musím ale říct, že se mi tady líbí, jak si jsou týmy více konkurenceschopné a i méně vyspělé týmy po technické a taktické stránce jsou skvěle vybavené fyzicky, tzn. že s vámi vydrží do určité části hry držet vyrovnanou partii. Stejně jako u nás se můžeme bavit, že i tady z 10 týmů, poslední 2 nemají úroveň hrát nejvyšší soutěž. Dále tady mají 3 týmy na středu tabulky a prvních 5 týmů, které vždy mezi sebou hrály opravdu těžké zápasy. V Česku bude více vyrovnaných zápasů na středu tabulky a méně u těch nejlepších týmů.

Aktuální ročník se bohužel nedohrál, stejně jste si zahrála úspěšný Czech Open, reprezentovala jste na mistrovství světa, okusila jste atmosféru finále švýcarského Poháru a v neposlední řadě Pohár mistrů v Ostravě, co lze k takové převážně stříbrné sezoně říci?
Jak jste již zmínila, těch důležitých vrcholů v této sezoně bylo až příliš mnoho, aby se všechny dokázaly naplnit dle našich představ. Velký milník vidím určitě v MS, protože většina hráček právě tam směrovala svoji top formu. Bylo to vidět i u nás v Jets, kde si všechny reprezentantky přivezly skvělou formu z MS a tým z toho určitě v druhé části hodně čerpal. Já osobně mám ráda těžké zápasy, takže jsem byla spokojená. Těch zklamání z nevydařených třetích třetin bylo nicméně hodně a nebylo opravdu jednoduché se velmi brzo koncentrovat na další vrcholy v sezoně.

   

Přes všechny tyto úspěchy jste se rozhodla změnit prostředí pro příští ročník, sama jste na sociální síti napsala, že problém byl především v nehmotných hodnotách a fungování v Dietlikonu, co jste tím myslela?
Ano, je to pravda. To co jsem napsala, tak si za tím stojím. Z mé strany jsem toho ale více řekla asi dvěma osobám, které opravdu vědí, co jsem celou sezonu prožívala. Každopádně třeba Naty (Natálie Martináková - pozn. red.) bude začínat v Dietlikonu třetí sezonu a je tady spokojená. I další hráčky z Česka mají určitě dobrou možnost hrát v budoucnu za Jets, tudíž nechci říkat jen tak do větru, co to znamenalo pro mě.

Rozhodla jste se pro další tým švýcarské nejvyšší soutěže - Red Ants, který přeci jen nemá takové ambice jako Dietlikon, co vás k tomuto výběru vedlo? Zvažovala jste i jiné nabídky?
Nabídek jsem měla více, ale vesměs vylučovací metodou jsem uvažovala vážně o dvou. Především vzhledem k práci a bydlení. Jelikož třeba práce je tady pro mě z dlouhodobého hlediska primární. Red Ants na mě působí jako sympatický tým a líbí se mně jejich pojetí hry. Neformální setkání, která jsme měli, mě vedla k přesvědčení, že bych se v takovém týmu mohla cítit lépe. Smlouva, kterou mi dokázali nabídnout, je na velmi dobré úrovni. V Česku jsem si zkusila hrát v top týmu, jako jsou Vítkovice. Moc dobře si ale uvědomuji, že velkou školou jsem si prošla především v sezonách v Liberci. Takže moc dobře vím, jaké je to vyhrávat, ale především i prohrávat.

Jaký je pro vás život v zemi helvétského kříže?
Příroda je okouzlující, z ní jsem čerpala energii ihned od začátku. Vztahy s lidmi jsou komplikovanější, ale v tento moment lépe vím, jak se chovat a komunikovat s domácími než na začátku. Uvědomuji si moc dobře, že jsem v cizí zemi, a tak respektuji jejich pravidla a nařízení. Neztrácím ale svůj rozum a svoji osobnost. Cítím se ve Švýcarsku každým dnem líp a čas ukáže, zda tady třeba zůstanu.

Mohla byste prozradit, jaké profesi se zde věnujete a jak zde obvykle vypadá váš den?
Pracuji ve škole jako asistent hlavních učitelů. Což je výborný start se učit s dětmi němčinu a pochopit jejich vzdělávací systém. Máme výborný kolektiv a těším se tam. Dělám postupné kroky k tomu, abych se tady mohla stát v budoucnu hlavním učitelem či specialistou v určitém oboru. Je pravda, že jsem chtěla pokračovat ve fotbalovém prostředí, které mě ve Slovanu Liberec moc bavilo, každopádně s licencí C a jakožto žena je těžké dostat nyní dobrou pozici v akademiích. Tudíž jsem se rozhodla jít cestou ve školství, na které mám i vzdělání. Ráda bych určitě v budoucnu využila mé zkušenosti ve florbalu, ale do jaké přesně sféry to bude, to zatím nevím. Mé dny jsou pestré a zábavné. S dětmi ve škole to ani jinak nejde. Nepracuji na plný úvazek, tzn. že se mám čas dovzdělávat, poznávat zemi a stále být aktivním hráčem v nejvyšší soutěži.

Udržujete se ve formě i v posledních dnech, ať už fyzicky, tak s hokejkou, nebo si dáváte od sportu chvíli pauzu?
Dlouhé roky nedělám florbal, že musím, ale že chci. Snažím si držet po sezoně v mých aktivitách určitý standard. Balanc mezi sílou, rychlostí a vytrvalostí. Hokejku jsem nyní ale odložila a užívám si hlavně hikingu po horách. Naučila jsem se tady odpočívat a poslouchat ještě více své tělo.

                                             

Obrázek