{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


IVANA ŠUPÁKOVÁ MĚNÍ VÍTKOVICE ZA ŠVÝCARSKÝ ZUG UNITED

Obrázek ke článku
4. 5. 2020

Vítkovickou stopu do švýcarského klubu doplňuje po Kamile Paloncyové také její spoluhráčka Ivana Šupáková, která se ohlíží na léta strávená v dresu modrobílého celku. Jak vnímá příležitost si zahrát v zahraničí?

Ivano, stejně jak u Kamily Paloncyové, tak i vaše cesta se ve Vítkovicích táhne od roku 2012, kdy jste se poprvé představila v dresu rytířek. Jaké to tehdy bylo?
Na to snad ani nejde zapomenout. Beru to jako krok do většího florbalu. Ať už co se týká zázemí, tréninkové kvality, péče o hráčky, cíle hrát o ty nejvyšší příčky a hlavně nalezení přátel na celý život. A pokud se nyní podívám zpět, tak se to extrémně posunulo. Když se ohlédnu na rok 2012, kdy byl případný úspěch ve fázi dětských snů, a kde poražení tehdejšího Herbadentu se zdálo nepředstavitelné, ale potkal se takový tým, který hnala láska k florbalu a snaha se zapsat do historie. Zatímco dnes již vstupujete do zápasu většinou v roli favorita a výhry a úspěchy se od vás očekávají. Ale musím říct, že ve Vítkovicích se s úspěchy na hracím poli zvyšovala i péče o hráčky, kdy se člověk cítí téměř jako profesionál a zatím stojí hlavně úsilí party kolem  Dušana Dudeška.

Máte nějaký zážitek z Vítkovic, na který vzpomínáte nejraději?
Těžko se vybírá pouze jeden moment, ale taky si ráda připomenu chvíli, když jsme vyhráli první titul. Ještě teď živě vidím kolem sebe spoluhráčky brečící, křičící, skákající radostí. A ty oslavy u kterých jsem měla pocit, že snad nikdy neskončí.

Co vy a reprezentace? Jak se vám hraje pod vedením Saschy Rhynera?
Já jsem především ráda, že se mi vůbec podařilo do reprezentace dostat a být součástí reprezentačního týmu. Změnu k lepšímu vidím především v přístupu trenérů, kdy nás nenutí hrát podle nějaké šablony a my se tudíž necítíme být svázané. A jak už řekla v předchozím rozhovoru Kamča (Kamila Paloncyová, pozn. redakce), mám také pocit, že obraz naši hry je kreativnější a sebevědomější.

Jak těžké bylo opustit Vítkovice a přijmout novou výzvu v Zugu?
Jít hrát do zahraničí vnímám jako další posun v mém sportovním i osobním životě. Nebudu lhát, že to pro mne bylo lehké rozhodnutí, opustit to teplíčko domova, své přátele a především rodinu. Ale zastávám názor, že pokud se člověk chce někde posunout, musí se postavit novým výzvám a vystoupit ze své komfortní zóny. Ulehčuje to fakt, že Švýcarsko je překrásná země, plná přírodních krás a navíc kousek od Zugu žije má dlouholetá kamarádka Lucie Šrotová, která bude ideální sparingpartner pro volnočasové aktivity. 

Jak se vám jednalo s novým týmem a co vás čeká za práce?
Bylo znát, že klub má již nějaké zkušenosti se zahraničními hráčkami, a proto jednání proběhla bez jakýchkoliv problému. Zpočátku nás obě čeká kurz němčiny a budeme pomáhat s trénováním mladších kategorií. Uvidím, kam moje pracovní kroky přesně povedou.

Je něco, co vám bude na Česku chybět, ať už florbalově nebo v osobním životě?
Pivo, a pak dlouho nic (smích). Samozřejmě žertuji, nejvíce mi bude chybět má rodina, ať už mám namysli tu pokrevní, vítkovickou či citrusovou (turnajový tým Citrus Ladies Team, pozn. redakce). Ovšem pokud rodina a přátelé dodrží své sliby, budeme mít minimálně dvě návštěvy do týdne a tudíž bychom zas tak smutnit nemusely.


Obrázek