{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

JAKŮBEK NASKOČIL ZA BULLDOGS. JEDNORÁZOVÁ VÝPOMOC, ŘÍKÁ

Obrázek ke článku
23. 10. 2021

O uplynulém víkendu vyrazil dosavadní lídr druhé nejvyšší soutěže Bulldogs Brno na hřiště Torpeda Havířov. V sestavě mohlo fanoušky upoutat jedno zajímavé jméno. S číslem 97 vtrhla do zápasu dlouholetá opora reprezentace Aleš Jakůbek. Pětinásobný vítěz superligy s Tatranem Střešovice se v utkání blýskl dvěma asistencemi, ani ty však neodvrátily první porážku brněnského celku v sezoně. ​

Vedoucí celek druhé nejvyšší soutěže se před zmiňovaným duelem potýkal s řadou absencí. Trenér David Kyzlink společně se svým realizačním týmem tedy oslovili právě Jakůbka, který se rozhodl týmu pomoci. Jak sám ale říká, jednalo se pouze o výjimečný start.

„Byla to jednorázová výpomoc týmu v horších personálních časech, které ten víkend nastaly. Nemám v plánu s tím nějak pokračovat. Samozřejmě, nikdy neříkej nikdy. To jsem si říkal několikrát a vždycky se naskytla situace, díky které jsem do toho znovu šel. Tentokrát to však bylo čistě na Havířov,“ konstatuje bývalý hráč Tatranu Střešovice, Grasshopper Club Curych či právě Bulldogs Brno.

Připravoval jste se nějak na utkání nebo se to všechno seběhlo velmi rychle? 
Bylo to velmi narychlo, absolvoval jsem pouze pár tréninků. Přes prázdniny jsem měl nucenou pauzu kvůli zraněné ruce, takže jsem se začal hýbat až poslední dobou. Ve čtvrtek ráno ještě nebylo vůbec jisté, s jakým týmem do Havířova odjedeme. Sám jsem nevěděl, co od toho očekávat. Kdybych se necítil na trénincích dobře, tak bych do zápasu nenaskočil. K tomu rozhodnutí to výrazně pomohlo.

Jak jste se cítil poté na samotné palubovce? 
Cítil jsem se překvapivě lépe, než jsem čekal. Očekával jsem, že nastanou střídání, po kterých se sotva doplazím na lavičku. Ve formaci nám to dobře sedlo. Myslím si, že naše jediná formace skončila v plusových bodech. Byl jsem překvapen, že když jsme to stáhli na dvě útočné formace, tak mě dal trenér do hry, a to mi dodalo ještě více sebevědomí. Překvapivě jsem to udýchal, což bylo pro mě velice pozitivní. Ty moje asistence byly takové, že to kluci prostě trefili, protože jsou dobří.

Utkání jste nakonec prohráli v prodloužení. V čem byl největší problém?
Zápas byl od začátku takový zvláštní z naší strany. Absence některých hráčů byla znát, zmínil bych Martina Grlického, který odcestoval na sraz slovenské reprezentace. Měl v posledních kolech skvělou formu a vlastně se nám rozpadla jedna celá formace a přesilovka. Začátky třetin nám utekly, nesedlo nám to. Asi byla po zápase s Ústím taková facka i potřeba. Bylo aspoň vidět, že když se zápasu nedá maximum, nejste připraven v hlavě a neběhají vám nohy, tak to prostě nejde. Havířov hrál dobře, potřeboval se chytit. Rozhodně to není tým, který by měl být před naším vzájemným zápasem na posledním místě. Byl to těžký, dobře fyzicky připravený soupeř. I když jsme tam měli své šance a zápas mohl skončit naším vítězstvím po základní hrací době, tak mohl skončit i naší prohrou po základní hrací době. Pro diváky to bylo určitě zajímacé utkání. 

Neplánujete tedy zasáhnout i do víkendového souboje s druhým havířovským týmem? 
Vůbec ne. Jak jsem řekl, bylo to vynucené personálními změnami. Nemám zprávy od trenéra a ani s tím na víkend, a ani dále, nepočítám. Někteří hráči by už měli být k dispozici. Věřím, že tým bude zase zdravotně v pořádku alespoň na té úrovni, aby se to beze mě obešlo. Nechci říkat „nikdy neříkej nikdy”, ale v plánu to není.


Bulldogs zatím okupují první příčku tabulky. V klubu asi se startem sezony panuje spokojenost. 
Spokojenost je, ale jsme si vědomi nedostatků herních i individuálních, které je potřebovat odstraňovat a některé věci vylepšovat. Důležité je neusnout na vavřínech. Je důležité, že člověk vidí, že zápas s tabulkově posledním celkem není procházka růžovým sadem. Havířov nám to ukázal, ale já věřím, že odpověď od týmu přijde už v sobotu se Slovanem. 

Naposledy jste dlouhodobě působil na nejvyšší úrovni v sezoně 2015/2016. V čem se florbal od té doby podle vás nejvíce změnil?
Kdybych to mohl okusit i osobně ve více zápasech, tak by se to hodnotilo lépe. Samozřejmě je vidět lepší fyzická připravenost, která už i tenkrát byla lepší než v předešlých dobách. V týmech na nejvyšší úrovni ve světě je vidět neskutečná fyzická připravenost hráčů. Jsou to trošku jiné somatotypy, což můžeme vidět třeba u našich juniorských mistrů světa, kteří teď dostali pozvánku na Euro Floorball Tour. Hráči jako Hemerka nebo Punčochář jsou atletické typy. Havlas je trochu výjimka, ale on zas má silné nohy, je velice mrštný a také to není žádný malý hráč. Určitě se to tedy posunulo v silovém, důrazném i fyzickém pojetí. Ruku v ruce s tím jde, že jak jsou hráči fyzicky připraveni, tak jim potom nedochází v rozhodujících momentech síly, jejich technická vybavenost je na dobré úrovni a nedělají chyby. Změnilo se toho opravdu více.

Co dále? 
Když bych to trochu vzal na Livesport Superligu, tak je vidět, že mládí jde vpřed. V soutěži je plno šikovných juniorů. Bohužel mi trošičku chybí, aby opravdu v týmech hráli klíčovou roli hráči středního věku. Byť jsou mladí kluci velice šikovní, tak chtě nechtě to kvalitu ligy ovlivní. Protože až dojde na lámání chleba, tak tito hráči nemají ty důležité zkušenosti. Viděli jsme to loni třeba u Bohemians, kteří si vylámali zuby na Chodovu, který měl za sebou těžkou základní část. Nedařilo se mu herně tak dobře, jako v předešlých sezonách. Bohemians si proti nim ani moc neškrtli, i když se mladí kluci typu Formana, Buršíka či Krebnera snažili, tak tam to něco chybělo. Je to trošku trend naší soutěže. Na druhou stranu, vzpruha z poslední Euro Floorball Tour je velká, věřím, že se to dobře uchopí.

„Snažím se stále hýbat. Hlavní náplň volného času je ale samozřejmě rodina.”

Vás diváci mají možnost často vídávat při televizních duelech, kde působíte v roli experta. Co vás na této pozici nejvíce baví?
Je to úplně jiný pohled na florbal. Já jsem moc rád za tuto možnost, kterou mi před několika lety dal Ondřej Zamazal. Je to nadhled z jiného úhlu, bez nějakých větších emocích. Byť třeba při juniorském šampionátu, především ve finále, bylo emocí opravdu hodně. Rozhodně mě to naplňuje. Je to věc, která mi nahrazuje florbal a právě to, že nejsem na palubovce. Je to zkušenost, která by se hodila některým hráčům nebo trenérům – vidět florbal z jiného pohledu. Samozřejmě, v dnešní době všichni mají videa, ale pohled z vrchu je úplně o ničem jiném. Kdyby se tomu hráči opravdu věnovali, a ne takovým způsobem, že když nejsou nominováni, tak si povídají na tribuně s kamarádem, ale opravdu se do té hry zakoukat a všímat si detailů, to by pomohlo každému hráči.

Co Aleš Jakůbek a volný čas? Co je jeho hlavní náplní? 
Florbal tam samozřejmě je, ten úplně nevymizel. Hlavní náplň času je samozřejmě rodina. Snažíme se být hodně spolu. To je to, co nám chybělo, když jsem hrával. Když mám další volný čas, tak se věnuji dalším sportovním aktivitám, občas se objeví i nějaká četba, ale stále hodně tíhnu ke sportu. Oprášil jsem raketu, takže hraji tenis, to mě moc baví, dále také hokejbal. Snažím se tedy stále hýbat. Je to důležité pro mě, abych nebyl mrzutý a nebyl jsem za chvilku třirkát větší. Po práci a rodině je to tedy neustále sport, který mě stále baví ve všech různých formách. 


Obrázek