{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


JAN ŘEHOŘ PO ROČNÍ ZKUŠENOSTI VE ŠVÝCARSKÉ NLA OPĚT NASTOUPÍ ZA MLADOU BOLESLAV

Obrázek ke článku
11. 5. 2020

Do Mladé Boleslavi se po roce stráveném ve švýcarském UHC Thun vrací Jan Řehoř, odchovanec pražského SSK Future, ale také bývalý hráč Tatranu Střešovice a kladenských Kanonýrů. Jaké dojmy a zkušenosti si přiváží ze své švýcarské mise?

Máte za sebou roční zkušenost z nejvyšší soutěže ve Švýcarsku, kde jste oblékal dres UHC Thun. Co nejcennějšího si ze Švýcarska přivážíte jako florbalista?
Jako florbalista těžko říct. Abych byl upřímný, tak florbal nebyla ta hlavní věc, kvůli které jsem se rozhodl do zahraničí vydat. Kdybych ale měl říct, co mi tento čas zde strávený po florbalové stránce dal, tak bych řekl, že asi větší sebevědomí, jelikož v Thunu jsem oproti posledním letem v české lize byl opravdu maximálně vytěžován a byla mi dávána velká důvěra ve všech herních situacích.

Před každým českým hráčem, který se rozhodne za florbalem odjet do zahraničí, stojí nelehká zkouška. Nová země, jiná kultura, cizí jazyk. Jak jste k této výzvě přistupoval?
To jsou přesně ty důvody, proč jsem se do Švýcarska vydal a proč jsem se na tuto etapu tolik těšil a nechtěl o ni přijít. Na škole jsem bohužel žádný z nabízených programů typu Erasmus nevyužil, tak jsem si to po ní chtěl vynahradit. V tomto ohledu to bylo skvělé a určitě to splnilo má očekávání. Trochu jsem byl samozřejmě i nervózní, ale po chvílí to ze mě vše opadlo. Velkou měrou se na mojí rychlé aklimatizaci podíleli moji spoluhráči, kteří mě opravdu skvěle přijali. Musím říct, že jsem zde poznal mnoho milých a upřímných lidí, kteří se stali mými přáteli. To byl asi nakonec ten největší benefit celé této zahraniční mise.

Dokázal byste popsat, jak vás zahraniční zkušenost změnila po lidské stránce?
Nemyslím si, že by mě asi nějak úplně změnila, každopádně jsem určitě ztratil ostych v některých situacích, které mi dříve dělaly problém.

Coby hráč Mladé Boleslavi jste byl zvyklý pro vítězství nechodit daleko, zatímco váš tým se ve švýcarské NLA trápil a jen málokdy jste dosáhli na vítězství. Jak jste se s touto změnou vypořádal?
S tímto jsem tak trochu počítal, jelikož tým zde byl velmi mladý a od minulé sezony prakticky celý obměněný. Samozřejmě, že v některých fázích sezony to bylo frustrující, zejména pak po novém roce jsme dostali pár opravdu velkých přídělů za sebou. Nicméně, když už se nám podařilo konečně vyhrát, tak to byl opravdu skvělý pocit.

V Thunu jste nepůsobil jako jediný Čech, ale setkal jste se v tam také s Jakubem Mendrekem a Davidem Šimkem. Jak vás mezi sebe přijali spoluhráči? Jaké byly vaše role v týmu?
David zde působil už minulou sezonu, takže spíš pro mě s Kubou to bylo něco nového. Jak jsem již ale zmiňoval, tak v tomto ohledu to nebyl vůbec žádný problém. Někdy mě až překvapilo, jak moc ostatním klukům záleželo na tom, abychom se tam cítili dobře. To je pak hned všechno jednodušší. Na herní vytížení jsme si rovněž nemohli stěžovat, již od začátku jsme všichni dostávali velký prostor na hřišti, což nám pochopitelně vyhovovalo.

Často skloňovaným tématem je srovnávání nejvyšších florbalových soutěží v různých zemích. V čem vám osobně připadala ta švýcarská jiná?
Těch rozdílů asi tolik není. Je určitě o trochu rychlejší a fyzicky náročnější. Na rozhodování máte méně času, jelikož Švýcaři jsou v každém souboji prakticky hned. Technicky si zase myslím, že možná máme více šikovných hráčů u nás. Větší rozdíly pak dělali především hráči ze Skandinávie.

Švýcarsko je nádherná země. Našel se i prostor na její objevování?
Především v létě jsem objel opravdu mnoho lokalit – většinu měst, muzeí, parků a samozřejmě i horských výletů. Kromě toho jsem byl v zimě i na lyžích v Alpách nebo v létě třeba sjížděl tamní řeku. Švýcarsko je v tomto ohledu opravdu neuvěřitelné a často vám přijde, že tolik krásných míst nemáte šanci navštívit, ani kdybyste tam žil celý život.

V polovině března nastavila pandemie koronaviru stopku všem sportovním soutěžím včetně těch našich, florbalových. Jak celou situaci vnímáte a jak využíváte této dlouhé pauzy? Stihl jste se dostat zpět na domácí půdu ještě před uzavřením hranic?
Samozřejmě mě trochu mrzelo, že jsme ligu ani nemohli dohrát, nicméně to bylo nevyhnutelné. Situace pro mě samozřejmě nebyla úplně lehká v tom ohledu, že jsem byl v cizí zemi a stále jsem váhal, jestli není lepší se okamžitě vrátit zpět. Domů jsem se nakonec vrátil až poslední dubnový den. Měl jsem ještě ve Švýcarsku do konce dubna pracovní smlouvu, kterou jsem chtěl dodržet, ačkoliv by asi nebyl problém se domluvit a odjet dřív. Teď se situace naštěstí zdá se trochu uklidňuje, tudíž doufám, že se všechno dle plánu opravdu bude vracet co nejrychleji k normálu. Momentálně tento čas především využívám k hledání nového zaměstnání.

A zapeklitá otázka na závěr. Kde se vidíte za pět let?
​Doufám, že 5 let bude stačit na to, abych si nějakou tu práci našel, uvidíme.

Obrázek