{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​

JIRÁKOVÁ S ŘEPKOVOU ZŮSTÁVAJÍ V CHURU, CÍLÍ NA TITUL

Obrázek ke článku
24. 3. 2021

Reprezentantky Nela Jiráková a Martina Řepková pokračují ve švýcarském Churu, kde strávily poslední soutěžní ročník. V prvním zahraničním angažmá obě od úvodních kol ukazovaly svou kvalitu a v kanadském bodování soutěže se držely v elitní patnáctce. Z týmového hlediska ale přišlo zklamání, jeden z favoritů soutěže se s play-off rozloučil již ve čtvrtfinále. Obě se rozhodly prodloužit své setrvání v klubu a mezi Piraněmi českou dvojici čekají další dvě sezony. Cíl je jasný, v NLA prahnou po titulu.

Do země helvétského kříže odešly z jihoměstského Chodova, se kterým v předcházejících sezonách patřily do špičky české extraligy. Titul z nejvyšší soutěže však má pouze Řepková, jež slavila zisk zlata v roce 2015. S Jirákovou poté byly pospolu také v několika dalších finále, ale titul již nezískaly. Obě svými výkony ligu převyšovaly a kvalitu prokazovaly rovněž v reprezentaci. Nebylo proto velkým překvapením, když obdržely v loňském roce nabídku od Churu, tedy od jednoho z nejlepších švýcarských klubů.

Řepková: Posunula jsem se hlavně lidsky

V první sezoně se ihned staly oporami týmu. Řepková zatím figuruje na 3. příčce v produktivitě stále probíhající NLA, Jirákové patří dělené 11. místo. „Přišla jsem dobře fyzicky připravena, což mi dávalo určitou porci sebevědomí. Snažila jsem se dostat trochu do podvědomí švýcarského florbalu a z části přebrat roli lídra, což se mi myslím celkem povedlo. Vzhledem k bodům, kterých bylo na mé poměry nadstandardně, jsem z toho byla až překvapená,“ říká s úsměvem o premiérovém ročníku v zahraničí jednadvacetiletá obránkyně, jež obléká dres s číslem 9. „Nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Dalo mi to spoustu, především jsem se posunula lidsky. Poznala úplně jinou mentalitu a styl trénování, což mi strašně vyhovuje,“ doplňuje ji Řepková.

Obě se shodují, že sezona rozhodně nebyla ideální. Piraně se hůře dokázaly popasovat s nastalou situací a přerušením soutěže, které trvalo zhruba tři měsíce. Po základní části jim přitom patřila třetí pozice. „V základní části jsme naplnily předpoklady. Zbytek sezony po koronavirové pauze spolu s play-off byl velmi zmatený (neodehrané zápasy, nesmyslné ztráty bodů a následné vytvoření tabulky) a náš tým byl také značně otřesený z odchodu hvězdy týmu Corin Rüttimannové do Švédska. Samozřejmě se nemůžeme vymlouvat na jednu hračku, náš tým však nebyl schopný se dostat znovu do tempa, ve kterém byl před pozastavením soutěže,“ popisuje Jiráková. „Samozřejmě nějaké zklamání, že jsme skončily tak rychle je, ale na druhou stranu vzhledem k situaci, která byla spojena s koronavirem, to neberu nějak dramaticky,“ dodává Řepková.

Jiráková: Zamilovala jsem si hory, s řečí mám ale problém

Týmový nezdar v Churu berou jako novou motivaci do další práce. České hráčky mají v tomto ohledu myšlenky na jediné. „Jsem hráč, který chce dovést tým k titulu a motivace do dalších dvou sezon je obrovská a já neberu nic jiného než dva tituly,“ uvádí produktivní útočnice s číslem 23. Jiráková její názor sdílí.

Aktuální kádr ale již teď prochází obměnou a Piraně posilují, i to byl jeden z faktorů pro prodloužení smlouvy ze strany Češek. „Klíčová byla rozhodně vidina kvalitního kádru, kterým by měl tým v příštích sezonách disponovat. Směs starších zkušených hráček a mladých talentovaných reprezentantek nám přijde dobře vyvážený a vidíme v ní dlouhodobý potenciál,“ tvrdí Jiráková. „Určitě velkou roli sehrálo i blížící se MS, před kterým jsme ani jedna nechtěla měnit působiště,“ připojuje Řepková. Důležité pro obě bylo také prostředí v Churu, které nabízí široké sportovní vyžití a kvalitní zázemí.

České duo rovněž přiznává, že si celkově oblíbilo zemi pod Alpami. „Švýcarsko je stále zemí mých snů, když nemluvím o nemožnosti běžného smrtelníka zde žít. (smích) Při prvním momentu jsem si zamilovala hory, ochotné lidi a obecně náturu, kterou tato země má. Jedině ‚chrochtací‘ mluva mi stále nehoví, ale to se snad časem také podá,“ přiznává na závěr Jiráková.

Obrázek