{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​

JSME NA DOBRÉ CESTĚ, ŘÍKÁ SASCHA RHYNER PO KVALIFIKACI

Obrázek ke článku
5. 2. 2019

Reprezentace žen prošla kvalifikací dle očekávání bez velkých problémů a zároveň absolvovala několik tréninků. Na turnaji v Gdaňsku národní tým testoval především své ofenzivní schopnosti, ve kterých si dle trenéra Rhynera vedl dobře. Čtěte v hodnocení kvalifikace i jeho názor na zápasy s florbalově se rozvíjejícími zeměmi.

Jaké je vaše obecné hodnocení uplynulého týdne?
Základní cíl jsme splnili, kvalifikovali jsme se na světový šampionát. (úsměv) Měli jsme dobré zápasy, byť někdo může namítnout, že proti slabým týmům, ale věřte, že i takové lze odehrát špatně. No a také jsme právě měli zápasy, jimiž jsme se protrápili. Avšak nebyla to jen kvalifikace, proč jsme tady byli. Pojali jsme to i jako soustředění s celou řadou tréninků, na kterých holky podávaly dobré výkony. Celkově jsem tedy s celým týdnem spokojen.

Který zápas byl z naší strany nejlepší?
Patrně ten s Itálií. Ne proto, že jsme nastříleli 34 gólů, ale protože jsme hráli opravdu dobře s míčkem, dávali jsme pěkné góly a naše hra byla dobře vyvážená. Na druhou stranu byl to náš nejslabší soupeř, takže může být diskutabilní to posuzovat. Třeba v utkání s Polskem, kde jsme se občas trápili s kvalitou naší hry, jsme ukázali hodně slušnou obranu.

A který byl naopak nejhorší?
Ofenzivně se nám vůbec nepovedl zápas s Polskem. Nicméně povím vám to takhle: nedá se říct o žádném, že by byl nejhorší ze všech, ale v každém bylo vždy něco jiného, co se mi dost nelíbilo.

Nehrajeme příliš mnoho zápasů, kde musíme tvořit hru, být kreativní. Jak se hráčky popasovaly s tímto úkolem?
V každém utkání musíte být kreativní, (usmívá se) ale chápu, na co narážíte. Třeba to bylo těžké s Estonskem, které nemělo moc velký zájem s námi hrát. Byly zatažené a snažily se jen nedostat moc gólů. Pak máte tendenci ztratit trpělivost. Ztráceli jsme ji i s Polskem, ale z trochu jiných důvodů. Jinak si myslím, že jsme to zvládli dobře, i přes fakt, že je poměrně snadné naučit tým bránit, ale dost těžké ho naučit útočit – není to úplně o učení ze strany trenéra, to se musí především naučit hráčky samy. Jsme ale na dobré cestě.

Z národního týmu, tedy hlavně z rozhovorů v průběhu turnaje, jsem měl pocit, že tyto zápasy bere seriózněji než v minulosti.
Nedokážu posoudit, jak to bývalo. (Rhyner je u reprezentace žen od ledna 2017, pozn. red.) Každopádně jsme se na každý zápas snažili stanovit určité úkoly a otestovat tak určité aspekty naší hry bez vysokého rizika potrestání.

MS žen 2019 bude mít velmi pravděpodobně stejné složení jako to minulé, zbývá dohrát pouze americkou kvalifikaci. Myslíte, že se týmy, které se nekvalifikují, k tomu alespoň přibližují?
Ne, bohužel ta propast je stále velká. Musíme si však říct, že je strašně těžké najít správný systém kvalifikace. Můžeme poslat TOP4 nebo dokonce TOP8 přímo na MS a místo kvalifikace hrát Mistrovství Evropy, o kterém se začíná mluvit. Jenže na druhé straně musíme respektovat i florbalově malé země jako je Itálie nebo Belgie.

Upřímně si dokážu užít zápasy i s nimi, a především tady můžeme potkávat nové lidi. Samozřejmě, že je pro ně těžká hrát taková utkání, ale nakonec stejně tak pro nás – když dáme více než 20 gólů, lidé se ptají, jestli nám to za to stojí. Pokud dáme méně než 20 gólů, lidé se ptají, proč jsme se na to vykašlali a tak dále. I proto neznám zcela správné řešení a raději si tato utkání užívám.

To mě napadá možná záludná otázka: Mohou nás tyto země učit radost ze hry?
Ano!

Bereme to až příliš vážně?
Byla to jedna z věcí, ze které jsem nebyl příliš nadšený po zápasu s Estonskem. Jako tým jsme ze střídačky nevysílali dost energie. Estonsko se naopak usmívalo a podívejte se, jak ty týmy slaví góly. OK, bylo sice smutné, že jsme připustili, aby nám Itálie dala gól, jenže viděli jste sami, jak oslavili gól na 32:1. Úžasné. A Francie, která nedala za celou kvalifikaci jediný gól, po zápase vypadala, jak kdyby zvítězila. To nám připomnělo, že někdy bychom se měli vrátit ve svých kariérách zpět a připomenout si, proč jsme to začali vlastně dělat a jaký jsme z toho měli pocit. Pořád tady jsme, abychom hráli florbal, který máme rádi. Stále to ještě není o tom, abychom si vydělali na živobytí.

Zmínil jste Francii, která po kvalifikaci na twitter umístila fotografii šťastných hráček s komentářem, že ví, že se tady byla učit, bude dál pracovat a vrátí se silnější. Co si o tom myslíte?
Hezký přístup. Sice můžeme říkat co jiného mohou dělat, ale je poučné si uvědomovat, že existují i trochu jiné světy. Samozřejmě, že během dvou let není možné dosáhnout enormních změn, to bude trvat roky, dekády. Nicméně vybavení mají stejné a je to jen o tréninku. Bavil jsem se s italským trenérem a ten si musí vybrat z padesáti hráček, naproti tomu švédský trenér si vybírá mezi třiceti tisíci. To je jak z jiné planety.

Z programu nyní vypadlo jarní EFT žen i mužů, nebudou tyto zápasy chybět v přípravě?
Ten jarní termín byl vždy předmětem diskuzí, jelikož byl po sezóně. Některé hráčky tedy měly pár dní po finále ligy, další třeba už více jak měsíc nehrály, protože jejich tým vypadl ze čtvrtfinále. Nicméně se nám podařilo dohodnout s Finkami a Švýcarkami na společném klání v zářijovém mezinárodním termínu a pak nás na podzim čeká EFT doma v Česku.

​​

Obrázek