{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


KAMILA PALONCYOVÁ MÍŘÍ Z VÍTKOVIC DO ŠVÝCARSKÉHO ZUG UNITED

Obrázek ke článku
1. 5. 2020

Celých osm let strávila Kamila Paloncyová ve Vítkovicích, kde nabrala patřičnou herní praxi k tomu, aby se teď mohla přesunout do Švýcarska. Společně se spoluhráčkou Ivanou Šupákovou budou od nové sezony oblékat dres Zugu United. Jaké byly začátky ve Vítkovicích, co říká na vývoj ženské reprezentace a jak se těší do nového prostředí?

Kamilo, vaše vítkovická cesta se táhne od roku 2012, kdy jste se poprvé představila v dresu rytířek. Vzpomínáte si na své začátky ve Vítkovicích? Jaké bylo prostředí ve srovnání s rokem 2020?
Jsou to okamžiky, které mi zůstanou v paměti už navždy. Byl to první velký krok, první závažné rozhodnutí. Tehdy jsem byla mladá juniorka, která už sice měla nějaké zkušenosti s nejvyšší ženskou soutěží, ale do vyspělé hráčky jsem měla ještě hodně daleko. Tehdy jsme já a několik dalších spoluhráček z FBC Ostrava využily nabídku z Vítkovic a všechny jsme následovaly Dušana Dudeška, kterému jsem dodnes za vše vděčná. Klub Vítkovic byl konkurenční městský rival, který byl mnohem kvalitnějším týmem, ale pravidelně se mu nedařilo přejít v semifinále přes Bohemians. Při našem přestupu se společně mluvilo o jediném cíli, a to vytvořit “Ostravský Herbadent” a porazit společnými silami ten pražský (dnešní Tigers).

To se nám povedlo a dnes všechny týmy chtějí porazit Vítkovice. Je neuvěřitelné, kolik kvalitních hráček v průběhu těch sezon odešlo nebo skončilo, a stejně se bavíme o týmu, který je schopný konkurovat těm nejlepším světovým klubům. 

Absolvovala jste s Vítkovicemi skvělé zažitky. Několik Superfinále a Poháry mistrů. Řadíte některý moment mezi ty TOP, na které budete vzpomínat nejradši?
Myslím, že nejde vytyčit jeden TOP moment či okamžik, na který bych vzpomínala raději než na nějaký jiný, protože se jedná opravdu o životní zážitky. Každopádně kdybych musela říct opravdu jen jeden moment, tak to bude první vyhrané Superfinále, protože to byl ten první moment, kdy jsem si splnila svůj sen. Upřímně mám z toho zážitku ještě teď husí kůži. 

Jste také v hledáčku reprezentačního trenéra žen a účastníte se mezinárodních akcí. Jak vidíte posun reprezentace za těch několik turnajů, které jste odehrály?
Já osobně jsem byla neuvěřitelně příjemně překvapená, po tom co jsem se do reprezentace probojovala zpět po mém zranění, jakým způsobem nyní reprezentace funguje, jaký styl hry předvádí a jak skvělá a uvolněná atmosféra tam panuje. Výsledek na posledním MS byl bohužel hodně krutý a v podstatě jsme skončili opět na stejném 4. místě, jako ročníky předtím. Ovšem já osobně si myslím, že i lajk pozná, že styl hry, který nyní předvádíme je mnohem sebevědomější, útočnější a kreativnější.

Jak vznikla myšlenka opustit Vítkovice a vydat se na misi do Švýcarska? Co za tím stálo a jak těžké bylo opustit tým?
Tato myšlenka se rodila už dlouho. Hrát v zahraničí, dokonce konkrétně ve Švýcarsku, byl můj celoživotní sen. Na prvním místě mám ale studium, a proto jsem musela s odchodem otálet a v době, kdy jsem již byla na odchod připravená, přišlo zranění. Jak se říká “na všem je potřeba hledat něco pozitivního” a já s odstupem času vím, že i to zranění kolene mě hodně posunulo.

Věděla jsem, že letos by ten správný čas být mohl a již v průběhu sezóny jsme s Ivanou Šupákovou jednaly s několika zahraničními kluby. Nastala ale situace jaká nastala, liga skončila dřív, několik jednání bylo kvůli koronavirové krizi přerušeno a vypadalo to, že zůstaneme ještě rok v ČR. Nakonec ale vše dopadlo jak mělo, nabídka ze strany Zugu byla opravdu lákavá, a upřímně se těším, že si po 8 letech ve Vítkovicích vyzkouším hrát i na té druhé straně. Bojovat o každý bod, být v roli outsidera a mít možnost překvapit. Odcházet se ale nebude vůbec dobře, holky z Vítkovic mi přirostly hrozně k srdci a už teď mi chybí. Člověk ovšem nikdy neví, kde povedou jeho další kroky. 

Už máte naplánováno stěhování, případně jaké práci se budete ve Švýcarsku věnovat? Jak probíhalo jednání s Zugem, kde již působily české florbalistky?
Jednání s Zugem byla famózní. Zájem z jejich strany byl opravdu velký, a proto nebyl problém vyjednat podmínky, po kterých jsme toužily. Jednou z mých podmínek bylo pracovat ve svém oboru, tedy jako fyzioterapeut. I tohle je jeden ze zásadních důvodů, proč byl můj sen hrát právě ve Švýcarsku. Propojení florbalu a práce, kterou milujete, to je pro mě opravdový životní úspěch. Stěhovat se budeme v průběhu léta, ale závisí to především na koronavirových opatřeních.

Co očekáváte od švýcarského florbalu a na co se nejvíce těšíte do země helvétského kříže? 
Od švýcarského florbalu očekávám především vyrovnanější ligu a jak už jsem zmínila výše, čeká nás úplně jiná pozice, než na kterou jsme byly zvyklé ve Vítkovicích, a pro mě to je obrovská výzva, na kterou se opravdu těším. Věřím, že tento krok mě posune nejen po florbalové stránce, ale také po té životní. Navíc se nemůžu dočkat té přírody, krásy hor a měst, kterých je ve Švýcarsku nespočet, a které budeme ve volném čase určitě poznávat. 

Obrázek