{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


MADĚROVÁ: FINOVÉ SE ROZCVIČUJÍ VENKU I V PADESÁTI POD NULOU

Obrázek ke článku
24. 9. 2020

Prožívá kulturní šok. Není se co divit, vždyť Vlaďka Maděrová sotva dokončila střední školu, a už se v devatenácti vydala na premiérové zahraniční angažmá do mrazivého Finska. „A až přijde zima, tak prý budu v depresích. Takže jsem plná očekávání,“ říká v nadsázce bývalá hráčka Vítkovic.

Od roku 2016 působila právě v celku úřadujících českých šampionek, za nějž ještě v minulé sezoně nastupovala také v 1. lize juniorek. Za osm zápasů základní části, do kterých nastoupila, zde stihla  Maděrová vstřelit patnáct gólů a na dalších pět nahrát. Zároveň se proháněla i v nejvyšší české ženské soutěži. V Extralize žen odehrála za jednu sezonu osmnáct utkání, ve kterých si připsala dohromady pěkných čtrnáct bodů.

S touto působivou bilancí ale před novou sezonou vítkovický kádr opustila a vyměnila Ostravu za Helsinky. Do dalekého Finska odjíždí hájit barvy EräViikingit, klubu sídlícím v hlavním městě tradiční florbalové země. Maděrová je nyní jedinou českou zástupkyní ve finské nejvyšší soutěži. 

Jak vůbec vznikla myšlenka vašeho přesunu do zahraničí?
Upřímně mě na začátku sezony ani ve snu nenapadlo, že příští sezonu strávím v jiném týmu a ještě k tomu v zahraničí. Můj bratr Roman Boška je osobní trenér a probírali jsme spolu, že když už končím střední školu, tak by zahraničí byla fajn příležitost. Takže mi s tím pomohl.

Měla jste tedy ještě další nabídky na přestup?
Ano, nabídka přišla i ze švýcarského klubu Zug United.

V Zugu byste se potkala s Kamilou Paloncyovou, Ivanou Šupákovou nebo Eliškou Trojánkovou. Proč jste se tedy vydala severskou cestou?
V době, kdy jsem se rozhodovala mezi Finskem a Švýcarskem, jsem vůbec nevěděla, že do Zugu plánují jít i ostatní hráčky z Česka. Z vlastní iniciativy, aniž bych tohle věděla, jsem se rozhodla pro Finsko, protože se mi strašně líbí. 

Takže nelitujete toho, že jste nešla do Švýcarska?
Vůbec ne. Liga je tady dle mého prostě lepší, takže není co řešit.

Můžete popsat, jak probíhalo stěhování v době přísných koronavirových opatření?
Ono se to všechno navenek tvářilo složitě, ale ve skutečnosti to tak vůbec nebylo. Stačilo, aby mi přišel tzv. invitation letter, kde Finové napsali, že do země jedu jako sportovec a ne jako turista. A celý můj přesun se zrealizoval vlastně během jednoho týdne v srpnu. 

Jinak jsou však finská opatření dost přísná. Musela jste podstoupit testy na koronavirus? A kde jste strávila karanténu?
Dvoutýdenní karanténu jsem strávila u spoluhráčky Mirvy Laitinen. Ale žádné testy jsem podstupovat nemusela.

Za EräViikingit už jste stihla odehrát pár zápasů. Jak těžký byl přechod z českého stylu hry na ten finský?
Můj první zápas jsem hrála proti PSS, což je tým, který je považován za favorita na titul. Florbalku jsem v ruce držela po měsíci, navíc po čtrnáctidenní karanténě, takže jsem byla docela nepřipravená. Nicméně ten největší rozdíl je v tom, že finská hra je rychlejší. Všichni jsou tady sportovně založení, takže ta kondička je tady rozhodně lepší.

Našla jste ve finské hře kromě zmíněné rychlosti ještě nějaký rozdílový činitel?
Celkově zdejší styl hry, ten mi ze začátku docela dělal problém. V Česku jsme totiž všichni zvyklí na obloučky, nahrávky do rohu a vyjíždění si, ale tady člověku řeknou: „vem míček a hrej”. Takže hráči tady vezmou míček a jdou do brány, nic jiného neřeší.

Dokážete zmínit nějaké rozdíly mezi strukturou tréninku v Česku a ve Finsku?
Největší rozdíl je fakt, že se Finové rozběhávají venku. Ať prší, sněží nebo je teplota okolo padesáti stupňů pod nulou, tady rozcvička vždy probíhá alespoň půl hodiny venku. A vlastně i vyběhání. Finové to opravdu dodržují, protože je to zdravé.

Jak vůbec probíhalo vaše začlenění do kolektivu?
Tady určitě vděčím Mirvě Laitinen, která hrála ve Vítkovicích, když jsem byla ještě na základce. Je to skvělá osoba, která si se mnou psala ještě dřív, než jsem sem vůbec přijela. Dost mi pomohla. A když jsem poprvé přišla do šatny, tak mi spoluhráčky daly tašku s finskými sladkostmi. Bylo to skvělé a všechny hráčky byly hrozně příjemné.

Takže povahově Finy po své zkušenosti hodnotíte pozitivně?
Každý mi v Česku říkal, že jsou to suchaři, ale opak je pravdou. Jsou to strašně dobří lidé. Sice stydliví, ale když k nim člověk najde cestu, tak jsou hrozně milí. Všichni jsou tady ochotní vám se vším pomoct. A navíc jsou poctiví - trenér řekne, ať udělají dvacet dřepů a oni je hned udělají, aniž by se ptali na důvod.

Už se blíží zimní období. Jak se na pověstnou finskou zimu těšíte?
Jela jsem se spoluhráčkou patnáct minut na trénink a patnáct minut mi vykládala o tom, jak budu v depresích a budu chtít jet domů. Takže jsem plná očekávání.

Asi se shodneme na tom, že finský jazyk vypadá na první pohled složitě. Jaké ale je finštinu poslouchat?
Pro mě je ten jazyk jak arabština. Když se holky o něčem baví, tak vůbec nemám ponětí, co to je. Hlavní kámen úrazu ale není výslovnost, nýbrž gramatika, která je poměrně složitá.

Co váš každodenní život ve Finsku? 
Je to docela vyčerpávající. Vstávám docela brzy ráno a na šest hodin jedu do práce. Pracovní dobu mám od šesti do dvou odpoledne, takže na byt se vracím ve tři. Potom si buď udělám oběd, nebo si na chvíli lehnu a zase odjíždím na trénink. Z tréninku pak přijedu domů, najím se a jdu spát.

Zmínila jste, že jedete do práce. Prozradíte, co v Helsinkách děláte?
Dostala jsem místo na pozici „výrobní specialista” pro finskou firmu Swappie. Tady je to hrozně populární firma, v Česku o ní ale moc není slyšet. Nicméně teď hodně expanduje do celého světa, takže se to asi brzy změní.

Co tahle firma dělá?
Vykupuje použité iPhony, které opravuje a pak prodává za levnější cenu. Je to silně mezinárodní společnost. Jenom na mém oddělení pracuje ještě Filipínec, Maročan, Číňanka, Estonci, Ruska a spousta dalších národností.

Obrázek