{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

MADĚROVÁ: FINŮM NADÁVKY VADÍ, ZA URÁŽKY LGBT SE TRESTÁ

Obrázek ke článku
24. 12. 2021

Brzká tma, zima a pochmurno. Není úplně divu, že se do Finska přestupuje poměrně málo. Vlaďka Maděrová to však zkusila, přestože působí jako jediná Češka v nejvyšší soutěži. A dvacetiletá florbalistka EräViikingit ukazuje, že udělala správně.

Maděrová kroutí na severu Evropy svůj druhý ročník. Šumperská odchovankyně přitom stihla do Vánoc osm bodů za sedm branek a jednu asistenci, čím už teď překonala své maximum z premiérové sezony. Její družstvo EräViikingit se navíc drží jen těsně pod čelem F-Liigy.

Bronzová medailistka ze šampionátu juniorek tak hrdě hájí českou stopu v zemi, kde je sama mezi dravými seveřankami. „Věděla jsem, že ve Finsku není žádný Čech ani Češka, což mě hodně zaujalo. Říkala jsem si, že bude o něco zajímavější, když tady budu sama,” vysvětluje Maděrová.

Příchody českých hráčů a hráček do Finska nebývají úplně obvyklé. Jak jste se tam dostala vy?
Už dlouhou dobu spolupracuji s firmou AndrleSport, kde trénuje můj bratr. Se stejnou společností trénoval i Adam Hemerka, juniorský mistr světa a nově i držitel bronzu z mistrovství světa mužů. Právě on dříve absolvoval angažmá v EräViikingit a díky němu jsme získali kontakt na trenéry žen.

Sama jste před přestupem byla v klubu na stáži. Co obnášela?
Přidala jsem se k tréninkům jejich družstva, nešlo o nic speciálního. Hlavní náplní byly klasické tréninky plus jeden více zaměřený pohybově.

Do Finska jste odešla hned, co jste dokončila střední školu. Jaká byla hlavní motivace?
Střední škola znamenala to nejdůležitější. Když jsem ji dodělala, otevřely se mi nové možnosti, z nichž jsem vybírala. Neměla jsem žádný tlak v podobě vysoké školy a mohla jsem si určit, co chci dělat. Nic se ode mě neočekávalo, a proto jsem se rozhodla jít do něčeho, co mě baví a naplňuje. Šla jsem cestou, kterou možná ostatní lidé nechodí, ale občas to je vzrušující, což mě baví (úsměv).

Na výběr jste přitom měla i odchod do Švýcarska. Proč jste se rozhodla jinak?
Věděla jsem, že ve Finsku není žádný Čech ani Češka, což mě hodně zaujalo. Lákala mě skutečnost, že Finsko je větší neznámou a že to je sever. Přece jen jej osobně považuji za více „fancy“ a se spolužačkou ze základky jsme vždy obdivovaly Norsko. Proto mě Finsko zajímalo a neuvažovala jsem jako ostatní české hráčky nad finanční stránkou, která je ve Švýcarsku asi daleko lepší. Říkala jsem si, že bude o něco zajímavější, když tady budu sama.

Kde vidíte hlavní důvody, proč nechodí do Finska více českých florbalistů a florbalistek?
Určitě záleží na podmínkách. Navíc se mi zdá, že Finové nebyli úplně nadšeni z cizinky v týmu. Upřímně mi dlouho trvalo, než jsem prolomila ledy a začaly jsme se s některými spoluhráčkami bavit. Ze začátku se necítily zrovna komfortně, když musely mluvit anglicky. Možná tedy má vliv i to, že Finsko je o něco méně vstřícné k cizincům. Kdybych mluvila o penězích, jdou mnohem více do rozvoje ligy než samotným hráčům a hráčkám. Do lepších videopřenosů, komentátorů nebo také trenérů.

Jaké materiální zázemí vám zaručuje EräViikingit?
Jediné, co mi může klub nabídnout, jsou florbalové podmínky. EräViikingit nám dává především sportovní vybavení. Nejde o nic velkého, ale všeho kolem florbalu se nám dostává v takové míře, aby se nám hrálo komfortně a nic nás neomezovalo.

Jak byste srovnala podmínky ve Vítkovicích proti těm současným?
Nad tímto poslední dobou dost přemýšlím. Samotnou mě zajímá, jak to vlastně je. Vítkovice považuji v tomto ohledu za srovnatelné s mezinárodní úrovní. Co si pamatuji, i hráčkám z ciziny nabízely velmi kvalitní podmínky. Obecně bych ale zase tak velký rozdíl v materiálních možnostech neviděla. Hlavní odlišnosti ve Finsku vidím na tempu hry a aspektech samotného florbalu.

V čem se nejvíce liší finská a česká nejvyšší soutěž?
Řekla bych, že ve Finsku nastupuje více konkurenceschopných týmů. Klidně se může stát, že první družstvo tabulky prohraje s posledním. A mimochodem se to skoro i stalo, když vedoucí PSS málem podlehlo Oulu. Naopak v Extralize žen mohou Vítkovice dát většině soupeřů nakládačku a první místo tabulky je téměř vyřešeno. Rozdíly vnímám i v přestupech.

Jaké konkrétně?
Ve Finsku se více přechází mezi týmy přímo v nejvyšší soutěži. Zato Česko přináší podobné transfery jen minimálně. Konkurence mezi českými kluby se vůbec nevytváří a extraliga mi připadá spíše jen naoko. Říkáme si, že se hraje nějaká ženská soutěž, jenže je to trochu smutné. Přece jen ve Finsku už funguje ženský florbal na jiné úrovni.

Co si tedy myslíte, že by se mělo v extralize změnit?
Nevím, jestli jde o dobrou otázku pro dvacetiletou žabu (smích). Pokud bych však mohla nabídnout svůj pohled, hodně se projevuje počet týmů v lize. F-Liigu hrajeme ve skupině A, kde nastupuje osm družstev. Dohromady proti sobě hrajeme tři utkání během ročníku a další v předkole nebo v play-off. S některým soupeřem se tak můžeme potkávat skutečně často.

Tabulka ženské F-Liigy, skupiny A (k 20. 12. 2021)
#TýmZápasůSkóreBodů
1.PSS1478:3835
2.TPS1482:4832
3.EräViikingit1573:5231
4.Classic1577:6824
5.Loisto1344:6116
6.SB-Pro1446:7716
7.Koovee1561:9010
8.SSRA1450:77  7


V čem je lepší užší konkurence?
Ukazuje se, že soutěž je daleko vyrovnanější, když proti sobě hraje jen osm nejlepších týmů. Výsledky typu 20:0, což jsem zažila proti Olomouci v dresu Vítkovic, nikomu neprospívají. Takové zápasy do nejvyšší ligy nepatří. Za mě by stoprocentně prospělo méně účastníků Extraligy žen.

Na druhou stranu ve vaší skupině horní čtyřka tabulky trochu odskočila té spodní. Není mezi nimi přece jen rozdíl v kvalitě?
Ne že bychom se bály, ale víme, že musíme jít do každého duelu s vědomím nechat na hřišti všechno, abychom opravdu vyhrály. Něco podobného se v Česku nejspíš zatím neděje. Speciálně ve Vítkovicích nepředpokládám, že by holky šly do všech utkání s tím, že musí pro vítězství bezpodmínečně podat maximální výkon.

Také ve skupině B F-Liigy figurují silná družstva. Jak by si poradila s konkurencí ve vaší skupině?Například SaiPa s přehledem vede „béčko“. Nedávno jsme s nimi hrály pohár, a šlo o hodně vyrovnaný zápas. Narazily jsme na ně už v play-down uplynulé sezony, kdy jsme jim zatrhly postup. Každopádně celky z druhé skupiny se mohou k nám kvalifikovat sportovní cestou, a i když třeba týmy jako zrovna SaiPa se aktuálně nemohou pravidelně poměřovat s nejlepšími soupeři, má systém soutěže daleko více výhod.

Už dříve vás Finové zaujali, že se rozběhávají venku i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Co to podle vás o nich říká?
Záleží jim na sportovní stránce života, kterou považují za velice důležitou. Projevuje se to i ve školách, kde děti povinně provozují aspoň dva sporty. Nedávno jsem sledovala, jak se po našem tréninku rozcvičují asi dvanáctileté holky. Zdálo se, jako by je vedl nějaký kondiční trenér, přitom měly cviky jen naučené a dělaly je úplně samy. Finům nejde o lepší sportovní výsledky, ale o jejich zdraví. Chtějí, aby se jim žilo lépe, z čehož pak benefitují i ve sportu.

Foto: Antti Tiihonen

Jak se odlišuje trénink ve Finsku od toho v českém prostředí?
Spíše než samotný trénink je rozdílná příprava na něj. Některé naše tréninky trvají i tři hodiny s tím, že se jdeme nejdříve rozběhat ven, pak jdeme do posilovny, pokračujeme hlavním tréninkem a na závěr máme vyběhání venku. Vidím to jako systém, co se v české extralize příliš neděje. Možná až někdy v budoucnu.

Kromě ženského družstva hrajete i za tým do jedenadvaceti let (U21). Čím je kategorie speciální?
Před mistrovstvím světa žen, kdy měla dospělá liga pauzu, jsme stihly více utkání za U21. Mívám dojem, že kouč této kategorie nic extra ke hře neříká, protože se nechce míchat do práce trenérovi A-týmu. Všichni z hlavního družstva, kdo věkově spadáme pod U21, si tam chodíme zápasy jen odehrát a spíše se učíme novým věcem při trénincích a duelech žen.

Finský florbal má i speciální komisi, která řeší antidiskriminační témata a věnuje se prevenci sociálně patologických jevů. Jak Finové tuto oblast vidí?
Finům tyto věci nejsou jedno. Nedělají si z nich takovou legraci, jako máme možná tendenci my Češi. I já to tak mívám, že si z toho občas udělám srandu. Ale oni to tady řeší tak, že by se to nemělo dělat vůbec. Že jde o něco, co do moderní společnosti nepatří a měli bychom se toho vyvarovat.

Máte konkrétní zkušenost s nějakým nevhodným chováním?
Nedávno jsme se s ním potkali jako tým, když jsme hrály proti PSS. Jeho kapitánka nosí na rameni duhovou pásku, která poukazuje na práva LGBT komunity. Bohužel se u nás v hale stalo, že náš divák zakřičel na kapitánku hostů něco ve smyslu, že by tuto pásku neměla nosit, že je nechutná a ať s ní jde někam.

Co se dělo dále?
Klub začal situaci hodně aktivně řešit. Sama kapitánka zveřejnila na sociálních sítích vyjádření a nebála se o incidentu mluvit. Divák dostal zákaz chodit na naše zápasy, aby se jednoznačně ukázalo, že toto se tady neděje, nesmí dít a nikomu se to tady nelíbí. Což je dobře.

Jak často dochází k takovým momentům?
Toto bylo hodně výjimečné. Podobné věci se moc nedějí, anebo když se někdy něco stane, přijde jasný trest jako v tomto případě. Ale skutečně to jsou ojedinělé jevy.

„Když opravuji mobil přes dvě hodiny a pořád nefunguje, jsem už fakt naštvaná.”

Vlaďka Maděrová

S Finskem se často zmiňují negativa jako brzká tma, zima nebo častější deprese. Jak země působí na vás?
Tma je skutečně náročná. Na všech lze vidět, jak přijde listopad, že jsou takoví skleslí. Kvalita života je ovšem velmi vysoká a zdejší mají finance i čas dělat více než jen chodit do práce. Například zajít si do kina a podobně. Mohou se bavit životem, který je klidnější, pomalejší a lidé tolik neřeší všechno kolem sebe. Možná i kvůli tmě, jež dělá Finsko na pohled pochmurnějším místem, jsou lidé k sobě shovívavější. V tomto směru to je milé.

Jak se zatím perete s finštinou?
Už umím říct pár frází a trochu jsem nakoukla do gramatiky, ale není vůbec jednoduchá. Nic moc okoukat nejde, protože finská gramatika je skutečně příšerná. Skloňují na čtrnáct způsobů a pamatovat si je při mluvení zatím příliš nejde.

Takže komunikujete standardně v angličtině?
Přesně tak, angličtina není vesměs problém. Dosud jsem potkala jen pár lidí, kteří neuměli anglicky ani slovo.

Mimo florbal normálně chodíte do práce. Jak vám situace vyhovuje?
Minulý ročník jsem pracovala na plný úvazek, teď již jenom na poloviční. Je to náročné, jelikož vstávám o půl páté ráno a práce začíná v šest hodin. Když máme večer předtím trénink do půl desáté, bývá to trochu těžší. Musím ovšem říct, že není vůbec snadné tady získat práci jako cizinec. Měla jsem veliké štěstí, že jsem ji sehnala během prvních dvou týdnů, co jsem přijela. V tomto směru si nemohu vůbec stěžovat.

Co obnáší vaše pozice výrobní specialistky?
Pracuji ve firmě Swappie, která vykupuje starší iPhony. Následně je spravujeme a znovu prodáváme. Právě já tyto mobily opravuji a snažím se je dávat nějak do kupy, aby vypadaly zase k světu (úsměv).

S jakými nejčastějšími vadami se na telefonech setkáváte?
Většinou jde o kosmetické úpravy, kdy jsou poškrábané obaly, displeje a podobné věci. Nicméně občas se vyskytne nějaký fakt velký oříšek a na jednom mobilu dělám třeba dvě a půl hodiny. Když ani potom nefunguje, jsem už fakt naštvaná (smích).

Jak to mají s prací ostatní florbalisté nebo florbalistky ve Finsku?
Pracovat tady musí všichni. I dvojčata Kauppiovy, což jsou nejlepší finské hráčky, mají úplně stejné povinnosti. Všichni pracují, ale co vím, většina našeho týmu jsou studentky a bydlí u rodičů. Takže tyto hráčky pracovat nemusí a nemusely by ani v případě, že by nehrály florbal.

Maděrová po přestupu do nového klubu. Foto: EräViikingit

Právě Veera Kauppi narážela před světovým šampionátem žen na halu, která byla podle ní ve srovnání s mužským mistrovstvím nedůstojná. Jak vy téma vnímáte?
Je to takové smutné. Už na juniorském mistrovství světa, jež jsme odehrály ve stejné hale, bylo finále úplně vyprodané a málem jsme se tam nedostaly ani my, hráčky. Překvapilo mě, že na stejném místě budou nastupovat i ženy. Mrzí mě to, protože světový šampionát je největší příležitostí, kdy se může ženský florbal zviditelnit, přičemž zážitek ze zápasu v hale je maximum, co může fanoušek dostat.

Existuje ve Finsku nerovnost ve florbale?
Už jen to, že F-Liiga funguje pro ženy i muže, podle mě říká hodně o místním smýšlení. Přestože se na mužské zápasy dívá více lidí, neznamená to, že se nemůže finančně a dalšími prostředky pomoct také ženám. Vnímám velice pozitivně, že zájem odpovědných lidí o obě složky florbalu je stejný.

Jak jste tedy zmiňovala kvalitu přenosů, je stejná pro mužskou i ženskou kategorii?
Ano, nechybí ani komentátoři a kvalitní video pro obě soutěže. Celkově okolo všech zápasů existuje spousta dalších věcí a špičkový servis, co se týče medializace a propagace. Nevím, co by v této oblasti mohlo být ještě lepší.

V sousedním Švédsku patří florbal k hlavním sportům, co se týče zájmu veřejnosti. Jaká je jeho prestiž mezi Finy?
Myslím si, že ano. Už jen díky tomu, jak jsem zmiňovala povinnost dětí dělat ve škole aspoň dva sporty. O florbalu se dá říct, že je ideálním školním sportem a často se hraje při hodinách tělocviku, což florbalu hodně pomáhá. Často vidím někoho, jak má u sebe florbalku, takže tento sport považuji ve Finsku za velmi populární.

Foto: Per Wiklund

Na mezinárodní úrovni jste získala bronz na světovém šampionátu juniorek. Jak z úspěchu teď těžíte?
Turnajem jsem uzavřela svoji juniorskou éru. Nabrala jsem sportovní sebevědomí, jelikož jsem se tam dostala, viděla hrát nejlepší florbalistky svého věku a mohla jsem se s nimi sama porovnat. Toto vidím jako největší přínos.

Jaké máte ambice směrem k ženské reprezentaci?
O nějakou motivaci pro mě jde, ale také dost záleží, jak se moje hra bude líbit trenérům. Je to něco, co může přijít za odměnu mojí práce na klubové úrovni. Abychom se staly týmem, který spíše vítězí, než prohrává. Soustřeďuji se proto co nejvíce na výkony v EräViikingit a nad reprezentací momentálně nepřemýšlím.

Chcete zrovna ve Finsku zůstávat delší dobu?
Uvažuji nad tím, nedávám však žádné finální rozhodnutí. Všechno se uvidí až po sezoně. Bude záležet, jak se budu cítit a jaké se objeví další nabídky. Opravdu teď nedokážu spoustu faktorů odhadnout.

Nakolik vás láká vyzkoušet si další zahraniční soutěže ve Švýcarsku nebo Švédsku?
​Kdyby se nějaká možnost naskytla, bylo by pro mě určitě zajímavou variantou. Velice ráda poznávám nové kultury, a proto by to pro mě bylo směrem do budoucna atraktivní.

Obrázek