{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

MARTIN KISUGITE: NA ŠVÉDSKO SI ČLOVĚK ZVYKNE RYCHLE

Obrázek ke článku
4. 3. 2020

Martin Kisugite je jedním z krajánkům aktuálně působících v nejvyšší švédské soutěži mužů, konkrétně v týmu Höllviken IBF. Reprezentační obránce, který vyrůstal v FbŠ Bohemians, má za sebou také angažmá v zemi helvétského kríže, kde působil ještě v minulém ročníku. V rozhovoru prozradil, jaký je podlě něj rozdíl právě mezi Švédskem a Švýcarskem, jak vypadá jeho běžný den, ale i překvapivou neznalost některých Švédů o České republice.

Martine, před aktuální sezonou jste vyměnil Švýcarsko a dres Tigers Langnau za novou výzvu v podobě nejvyšší švédské ligy. Co vás vedlo k této změně a v čem je podle vás největší rozdíl mezi oběma soutěžemi?
Řekl bych, že nejdůležitější faktor byly moje florbalové ambice. Myslím si, že každý, kdo hraje na určité úrovni a naskytne se mu možnost otestovat své dovednosti v nejkvalitnější lize na světě, tak ji využije. Nejmarkantnější rozdíl je dle mého názoru v herním myšlení Švédů. Téměř každý hráč v SSL je velice kvalitní a všestranný florbalista, zatímco ve Švýcarsku jsou někteří hráči spíše kondičně výborně připravení atleti, ale kreativita u nich pokulhává. I díky kondiční připravenosti bych řekl, že je švýcarská liga nepatrně tvrdší.

Proč právě Höllvikens IBF? Jak vás přijali spoluhráči a lidé kolem týmu?
Höllviken jsem si vybral především kvůli herní roli, kterou jsem v týmu dostal, ale určitý faktor sehrála i možnost působit v jednom týmu, potažmo v jedné formaci, s Johannesem Wilhelmssonem, který v loňské sezoně vyhrál individuální bodování SSL. Zlákalo mě působit vedle hráče takového formátu, vidět ho v každodenním tréninku a mít možnost s ním při každé příležitosti soupeřit. Spoluhráči mě přijali skvěle, v týmech SSL nebývá zvykem, že se hráči vídají často i mimo hřiště, Höllviken je naštěstí výjimka, je to spíše menší klub s rodinnou atmosférou, což mi naprosto vyhovuje a umožnilo mi to lépe a rychleji zapadnout.

S týmem jste momentálně až na dvanáctém místě, na play-off to tedy nebude, přesto jak byste zhodnotil první sezonu ve Skandinavii, z týmového i osobního hlediska?
S absencí v play-off se dopředu z velké části počítalo, takže to pro nás nebyla nějaká nečekaná skutečnost. Z týmového hlediska probíhá první sezona ve znamení horské dráhy. Na jedné straně jsme například dokázali bodovat se Storvretou nebo porazit Pixbo, či letos velmi kvalitní Kalmarsund, ale na druhé straně jsme v domácí hale dvakrát podlehli poslednímu Visby. Z osobního hlediska jsem relativně spokojen s předváděnou hrou, avšak nikoliv s produktivitou, což je jedna z věcí, na kterých bych chtěl zapracovat, jestli se s Höllvikenem dohodneme na smlouvě pro další sezonu.

Zvyknul jste si již na život ve Švédsku? Co vás nejvíce překvapilo, ať už pozitivně, či negativně?
Na Švédsko si člověk zvykne rychle. Vysoká kvalita života a otevření a laskaví lidé z něj dělají příjemné místo k životu. Lehce mě zaskočilo, že spousta Švédů nemá moc ponětí, kde Česko leží, dokonce jsem se párkrát setkal dotazem, jestli jsme stále Československo.

Jak probíhá váš obvyklý den?
Ráno se jdu lehce proběhnout podél pláže, abych se nastartoval do dalšího dne. Každé všední dopoledne mám v Malmö dvouhodinovou individuální lekci švédštiny s Petrou Havlíkovou. Po obědě ve městě si občas zajdu do posilovny, do sauny nebo zamířím domů, kde se snažím dál pracovat na švédštině až do tréninku, který máme od půl šesté do sedmi a někdy si večer po něm zajdu se spoluhráči na večeři.

V některých zápasech se potkáváte s dalšími českými hráči, vídáte se i mimo hřiště, případně funguje mezi vámi nějaké hecování?
Jelikož jsou ve Švédsku vzdálenosti mezi jednotlivými městy významně větší, tak v kombinaci se zápasovým režimem středa-sobota není na náštěvy mimo zápasy čas, ale nějaké hecování samozřejmě proběhlo. Naštěstí jsme proti Benymu (Marek Beneš - pozn. red.), i Matesovi (Matěj Jendrišák - pozn. red.) s Óňou (Ondřej Němeček - pozn. red.) dokázali bodovat, takže jsem z toho vyšel s důstojností.

V prosinci letošního roku se uskuteční mistrovství světa v Helsinkách, vy jste stabilním členem národního týmu, jaká zde podle vás panuje situace? Jak jste vnímal nedávnou kvalifikaci?
Co se týče situace ohledně trenéra, tak ta vygradovala v nejméně vhodnou dobu, kdy se čas do MS rychle krátí a my se potřebujeme soustředit na spoustu věcí po nepovedeném EFT ve Finsku. Namísto toho řešíme úplně jiné věci, které měly být s definitivní platností rozhodnuty na konci předchozího reprezentačního cyklu. Kvalifikaci jsme odehráli v poněkud omlazené sestavě, ale já to vnímám pozitivně, někteří mladí hráči ukázali, že by se s nimi pro národní tým mohlo počítat už teď, další si zase vyzkoušeli, jak to v něm funguje a určitě jim to dodalo spoustu motivace do další práce, aby se do týmu v budoucnu prosadili napevno.

A co plány a cíle na nejbližší budoucnost?
Moje nejbližší budoucnost je zatím otevřená, řeším, jestli už se nachýlil čas pro návrat do Česka nebo si svoje zahraniční dobrodružství ještě o rok prodloužím. V současnosti působím v zahraničí už třetí sezonu, je mi 25 let a myslím, že bych měl začít budovat smysluplnou pracovní kariéru, což lze se zahraničním angažmá jen těžko skloubit. Jedním z mých cílů během působení v zahraničí je naučit se cizí jazyky a samozřejmě si zkusit, jak se žije jinde. Také se snažím k zahraničnímu angažmá pomoci i dalším hráčům, ve Švýcarsku se to nakonec povedlo jen s Honzou Řehořem, ale myslím, že v Höllvikenu bude příští rok působit Čechů více.

Obrázek