{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


MARTINA ŘEPKOVÁ: JE TO KRÁSNÝ POCIT A JSEM ZA TO VDĚČNÁ. TEĎ NASTAL ČAS NA ZMĚNU

Obrázek ke článku
6. 6. 2020

Hvězda sezony 2019/2020 se rozpovídala o svých florbalových začátcích a pocitech. Ohlédla se za sedmi lety na Jižním Městě a podrobněji popsala, jak vznikal její přestup do země helvétského kříže, o kterém informoval Český florbal na konci dubna. Kanonýrka z pražského Chodova v letošní sezoně nasbírala fantastických 73 kanadských bodů, se kterými se společně s Michaelou Mlejnkovou umístila na prvním místě statistik.

Hvězdou sezony jste se stala podruhé během tří let, za poslední čtyři roky jste také dvakrát skončila druhá, co to pro vás osobně znamená?
Upřímně je to velmi milé a hezké. Opravdu si toho moc vážím, jelikož vím, že tato anketa jde z řad fanoušků. Za poslední dva roky jsem získala mnoho krásných ocenění a musím říct, že je to moc krásný pocit a jsem velmi vděčná za každé z nich. 

Mezi vaše první větší kluby patřilo pražské ELITE, z nějž jste přestoupila v roce 2013 na Chodov. Jaké byly první florbalové krůčky a kdo vás k florbalu přivedl?
Troufám si říct, že Nové Strašecí ve světě florbalu zná mnoho lidí, a přesně tam jsem taky začala. Nejdříve jsem byla oslovena mou kamarádkou Zuzkou Tučkovou a poté jsme hrály jen pro zábavu. Nakonec se obrovská touha a chuť ukázala jako motivace k tomu, aby se v Novém Strašecí zrodil florbalový klub.

Kdo stál za vznikem vašeho mateřského oddílu?
Tehdy obrovský kus práce udělal teď už ředitel mé základní školy Petr Chochola s Markem Hartmanem a Zdeňkem Jánským. Všichni tři věnovali spoustu času a energie k tomu, aby klub mohl fungovat a stále funguje, dokonce ženský A-tym by se měl letos podívat do první ligy, což mě moc těší a přeju jim jen to nejlepší! Osobně nejradši vzpomínám na tréninky. Celé město florbalem opravdu žije a bylo naprosto skvělé, jak to tam fungovalo. Například po škole na sebe počkaly holky a šlo se na trénink a tuším, že okolo 17:00 jsem byla už doma, což už asi nikdy nezažiju (smích)

Dokázala jste si někdy představit, že jednou budete na tak vysoké úrovni a budete fanoušky florbalu zvolena jako Hvězda sezony?
Nebudu lhát. Vůbec ne. Vím, že nějaká má póza, kterou mám na florbale, není občas příjemná. Ale zároveň vím, že mě dostala tam, kde momentálně jsem. O to víc si toho cením, že právě fanoušci mi dávají už dva roky po sobě tohle krásné ocenění. A za to jim moc děkuji! 

Po sedmi letech na Chodově míříte na misi do Švýcarska. Nabídky do zahraničí už jste na stole měla, proč jste právě teď byla rozhodnuta pro přesun a změnu?
Musím říct, že nabídky mi chodily už nějakých 5 let. Ale každý kdo se pohybuje v okolí florbalu, tak ví, že já jsem opravdu pro Chodov dýchala. Pro mě to byla a pořád je velmi srdeční záležitost a vždycky jsem toužila ten tým opět dovést k tomu nejvyššímu bodu. Asi to vše způsobilo Mistrovství světa, po kterém jsem byla opravdu hodně zlomená a bylo to dost vidět. Všechny zápasy z mé strany po MS byly vysoce podprůměrné a moc jsem týmu nepomohla. Celkově jsem se cítila pod obrovským tlakem a zároveň prázdná. Mám pocit, že se věci dějí z nějakého důvodu. Přesně v ten moment, kdy jsem opravdu nic neřešila a neočekávala mi přišla nabídka z Churu. Nejdříve jsem si s tou myšlenkou jen pohrávala, ale když jsme začali více komunikovat, tak jsem začala věřit už v její realizaci. V první řadě děkuju moc Chodovu, protože mi umožnil tento přestup vlastně hned. Taky jeden z důvodu je určitě to, že jdeme dvě holky z Česka. Mám celkově problém vystoupit z mé komfortní zóny a sama bych takové rozhodnutí asi neudělala. 

Mnoho mladých florbalistů nebo spíše florbalistek k vám vzhlíží jako ke vzoru. Vnímáte to? Vzkázala byste jim něco, kdyby chtěli být stejně úspěšní jako vy?
Občas to vnímám, to je pravda. Musím říct, že síla sociálních síti je dnes neuvěřitelná. Já když si vzpomenu, jak jsem strašně obdivovala Máju Kotíkovou, a tuším, že jsem měla tu možnost ji vidět buď jen naživo anebo v televizi jednou za rok, tak dnešní děti mají o mnoho lehčí si najít toho, kdo je mu sympatický a kdo je jejich vzorem. Vzkázala bych jim jen to, že i když někdo řekne, že to nejde, tak to jde. Myslím si, že já jsem toho ukázkou. Mnoho lidí mi říkalo,  že pohybově jsem vybavena naprosto famózně, ale na hokejce mám obrovské rezervy oproti holkám v mém věku. Tak jsem svoje tréninky postavila úplně jinak a vůbec nelituju toho, jakým způsobem jsem se k této výzvě postavila. Ačkoliv mi to trvalo déle než ostatním, teď si toho nesmírně vážím. 

Letos jste nasbírala neuvěřitelných 73 kanadských bodů, což je váš nový osobní rekord. V sezoně 17/18 jich bylo 69. Co je tím správným receptem na překonání brankářek soupeře a čím to, že jste byla tak výraznou oporou Chodova?
Je to neuvěřitelné číslo, a ještě s tím, že celou sezonu jsme hráli vlastně pořád na tři lajny, takže můj ice-time nebyl bůh ví jak obří. Celá naše pětka měla obrovská čísla, sešlo se fakt 5 holek, které by první fázi asi jen tak nikdo k sobě nedal. A právě to byl asi ten důvod, proč to vše tak zapadalo a bylo to tak neuvěřitelný! Mám ráda fyzicky náročný florbal a právě to je asi ta odpověď, do mnoha šancí jsem se dostávala z kvalitního napadání. Cítila jsem, že mi Lukáš Procházka věří, a já se snažila vždy odevzdat maximum, abych tomu týmu pomohla co nejvíce. 

Přece jen se někteří na osobní statistiky moc neohlíží a berou radši týmový úspěch...
Všechno je to moc hezké, protože má čísla pořád rostla, ale upřímně, všechny tyto statistiky bych vyměnila za další titul. Je mi moc líto, že jsem těm holkám, které tohle nikdy nezažily nepomohla získat tu vytouženou trofej. 

Jak byste hodnotila váš celkový progres za poslední roky a byl někdo, kdo vám dával ve florbale ty zásadní rady, jak se zlepšovat? Někdo, díky komu jste nabrala ten správný směr?
Můj progres je především v přebírání role. Dlouhou dobu jsem byla v týmu, kde bylo mnoho hvězd a já od nich získávala všechny zkušenosti, ale postupem času jsem do této role musela růst já. Lukáš Procházka by mohl povídat, kolikrát se mnou seděl na kafi a snažil se mi vysvětlit, že si věci moc beru a že nemůže být 20 lidí se stejnou povahou jako jsem já v týmu, protože by se zabili. (směje se) A on asi byl u toho, kdy jsem začala růst po lidské stránce, to byla poslední věc, která mě asi brzdila. Není tajemstvím, že jsem enormně ambiciózní a neumím například odchodit trénink pro zábavu, ale někdy je potřeba na to koukat jinak a já jsem moc ráda, že jsem měla okolo sebe lidi, kteří mi ve všem pomohli. 

Do Švýcarska odjíždíte s Nelou Jirákovou, spoluhráčkou z Chodova a také ženské reprezentace. Jak se těšíte a co očekáváte od nového dobrodružství?
​Těším se opravdu strašně. Mám pocit, že nový impuls a učení od hráček takových kvalit, jako jsou právě v Churu, je jeden z důvodu, proč jsem tuto nabídku přijala. Chci se nadále zlepšovat a zároveň chci být v klubu, kde budu mít nějakou roli, což přesně pro mě teď Švýcarsko splňuje. Očekávám jiný styl florbalu a především jiný život. A rozhodně mé ambice jsou nejvyšší a já doufám, že týmu pomohu nejvíc, co to jde. 

Obrázek