{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

MICHAJLOVIČ O PRÁCI NA PSYCHIATRII: ČLOVĚK SLEDUJE, JAK SE LIDÉ MĚNÍ

Obrázek ke článku
11. 6. 2022

Florbal nyní prochází mezisezonní pauzou, jeho elitní hráčky a hráči však stále zodpovědně pokračují ve svých zaměstnáních nebo jiných volnočasových aktivitách a Český florbal zajímalo, co zajímavého extraligové florbalistky a superligoví florbalisté dělají. Tak například brankářská jednička superligových Bohemians Radovan Michajlovič pracuje jako zdravotní bratr v psychiatrické léčebně. A co dělá ve svém volném čase? To se dozvíte v rozhovoru.

FbŠ Bohemians se v superligové sezoně 2021/22 umístili na pátém místě tabulky poté, co ve čtvrtfinále po šesti duelech padli se Spartou. V brankovišti ale po většinu sezony sázeli na svou oporu Radovana Michajloviče.

Tento pětatřicetiletý brankář je znám zejména svou kvalitou a ocelovou trpělivostí. Snad nikdy ho totiž fanoušci neviděli házet vzteky s maskou o zem nebo křičet po spoluhráčích. A jaký je důvod tohoto ledového klidu? Povolání zdravotního bratra v psychiatrické léčebně.

Radovane, máte velice zajímavé povolání. Můžete svou práci čtenářům trochu přiblížit, prosím? 
Aktuálně pracuji v psychiatrické nemocnici Bohnice. Říkají mi tam sice bratře, ale oficiální název mé pozice je „všeobecná sestra“. Pracuji tam od září roku 2021, tedy od doby, co jsem přišel do Prahy. Předtím jsem ale tuhle práci dělal patnáct let v Kroměříži, začal jsem totiž pracovat hned po střední škole, asi půl roku po maturitě. Co se náplně mé práce týče, tak dělám takovou tu klasickou práci na počítači – zapisuji, jak se chovají pacienti, co dělají, kdy dostali infuzi – a potom jim také infuze a léky sám podávám. Je to práce spíše na psychiku, s pacienty musíme hodně komunikovat, pomáhat jim a musíme vyhovět jejich požadavkům, které jsou mnohdy velice bizarní (úsměv). Prakticky dělám přesně to, co lidé o psychiatrii vídají v televizi.

Jak to máte s pracovní dobou? Pracujete na směny?
Já směny úplně nemám, kvůli florbalu jsem si dlouhodobě nastavil pouze ranní služby. Dělám tedy od pondělí do pátku od sedmi do půl čtvrté a večery a víkendy mám volné. Občas mívám i denní směnu, ale to jenom, když večer nemáme trénink nebo když někdo náhle vypadne.

Když se vrátíme k úplnému začátku, jak jste se k tomuhle povolání vůbec dostal?
Souviselo to už s mým výběrem střední zdravotnické školy. Šel jsem tam jednak proto, že mi nešla matematika a ta tam nebyla (smích) a také proto, že jsem z praxe věděl, že mě baví pracovat s lidmi. Pak jsem od staršího kamaráda přičichnul k psychiatrii, zjistil jsem, jak to funguje a po škole jsem tam rovnou šel dát přihlášku.

„Přirovnal bych to k tomu, když si člověk zlomí ruku a vidí, jak mu kost postupem času srůstá. Tohle je podobné, jen mnohem těžší.“

RadovanMichajlovič o životě lidí na psychiatrii

Takže střední, kterou máte vystudovanou, je speciálně určená k tomuto oboru?
To vůbec ne. Vystudoval jsem čistě zdravotní maturitní obor s názvem „všeobecná sestra“, tudíž jsem mohl nastoupit ke všem sesterským pozicím ve zdravotnictví. Tři roky po mně už to ale bylo složitější, protože kromě maturity musel člověk studovat ještě tříletou nástavbu. Byla pro mě výhoda, že jsem se tomuhle vyhnul a mohl už tři roky pracovat. Když lidé chtějí dělat nějakou vyšší pozici, tak si mohou ještě dostudovat specializace, já ale zatím po tomhle studiu netoužím.

Co vás na této práci baví nejvíc?
Zejména ta práce s lidmi. Člověk denně vídá nové věci, nové diagnózy a nové životní příběhy. Není to rutinní práce, je v tom obrovská pestrost, a přesně to mi vyhovuje. Je také zajímavé sledovat, jak se lidé, kteří k nám přicházejí, během týdnů nebo měsíců mění a ze špatných stavů se dostávají do těch lepších. Přirovnal bych to k tomu, když si člověk zlomí ruku a vidí, jak mu kost postupem času sroste. Tohle je podobné, jen mnohem těžší.

Pohybujete se v pozici zdravotní „sestry“. Nevnímáte tedy svou profesi jako stereotypně ženskou?
Kdyby do toho lidé viděli víc, tak by věděli, že v tomhle oboru obecně pracuje hrozně moc mužů. Každý den vídám mnoho lékařů, ošetřovatelů, primářů a bratrů a něco takového tedy vůbec nevnímám. V Kroměříži jsem třeba pracoval výhradně s muži, protože z 25 lidí v personálu byly pouze tři ženy. V místech, kde musíte pracovat s akutními stavy a velice agresivními lidmi, by mladá žena stejně pracovat nemohla. Nechci, ať to zní nějak špatně, ale pacienti přirozeně cítí větší respekt z dvoumetrového muže než z drobné ženy.

Mimo svou práci jste ale brankářem v nejvyšší mužské florbalové lize. Jak náročné tedy vůbec je zkombinovat tuhle práci s profesionálním florbalem?
Jelikož jsem brankář, tak si na tréninky od téhle práce chodím výhradně oddychnout. Nemusím totiž vnímat taktické nebo technické věci jako hráči, ale prostě se soustředím na chytání a moje psychika si odpočine. Je jasné, že je člověk z práce kolikrát unavený, takže to náročné samozřejmě je, ale já se na trénink vždycky těším.

Být gólmanem vyžaduje velkou koncentraci a trpělivost, i když se zrovna nedaří. Je tohle něco, co jste získal ze svého povolání?
Já beru jako svou velkou výhodu, že jsem flegmatik a jen tak něco mě nerozhodí. Z práce jsem vycvičen na těžké situace, a proto jsem v bráně naprosto v klidu. Určitě nejsem ten typ, co by házel s věcmi a křičel na spoluhráče. Nevím, jak by to brali ostatní, co by dělali tuhle práci, ale mně osobně tahle profese v brankovišti pomáhá a zocelilo mě to.

Když teď ještě odbočíme... Všimla jsem si, že na své masce máte ztvárněný motiv šipek. Věnujete se tedy tomuto sportu ve svém volném čase?
Aktivně se tomu nevěnuji, ale mám doma terč a občas si zaházím. Mým velkým koníčkem je ale šipky sledovat v televizi. Tak jako lidé koukají třeba na hokej nebo na fotbal, tak já koukám na ligu v šipkách (úsměv). Znám tam většinu hráčů a to je také důvod, proč je mám na své florbalové masce. 

V dalším díle této série, v níž postupně představíme ta nejzajímavější povolání a koníčky jednotlivých elitních hráček a hráčů, se můžete těšit na florbalistku, která se stará o to, aby v nemocnici všechny přístroje šlapaly tak, jak mají.

Předchozí díl této série naleznete ZDE.

Obrázek