{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


MICHAL WILDHABER: Z NESOURODÉ SKUPINY MUSÍME UČINIT TÝM, KTERÝ PŮJDE ZA STEJNÝM SNEM

Obrázek ke článku
21. 5. 2018

Již pouze pět dní zbývá do úvodního hvizdu plzeňského turnaje pro nejlepší žákyně a dorostenky České republiky. Chybět na něm nebudou ani děvčata z Ústeckého kraje, která v tandemu s Libereckem utvoří pověstný „severní vítr“. O tom, jak moc bude krutý, rozhodne mimo jiné i Michal Wildhaber, trenér dorostenek Ústecka.

„Motivace byla vcelku jednoduchá. Poté, co nás s kolegou oslovili, zda bychom se této role neujali, jsme zvážili možné klady a zápory. Jelikož klady převážily, šli jsme do toho s očekáváním nové zkušenosti a možností pracovat s vysoce motivovanými a nadanými hráčkami,“ popisoval své pohnutky pro to stát se lodivodem krajské, potažmo regionální reprezentace.

Jedním z klíčových bodů, které jsou hodnoceny při výběrovém řízení na post trenérů krajských reprezentací, jsou i stanovené cíle a mety, kterých chtějí dosáhnout. Ty předkládala také ústecko-liberecká dvojice.

„Naším hlavním cílem bylo a je pokusit se vytvořit ze zdánlivě nesourodé skupiny hráček fungující tým, který půjde jednotně za společným snem. Z oddílů přicházejí většinou výrazné individuality, na nichž jednotlivé kluby staví svou hru a spoléhají na ně. My potřebujeme partu, kdy každá jedna bude důvěřovat hráčkám kolem sebe, a sejme ze sebe tlak z toho, že vše záleží jen na ní. Jen tak se budou moci všechny pohybovat po hřišti uvolněně a prodat to nejlepší, co v nich je,“ přibližoval jeden z nejtěžších možných cílů, které před každým lodivodem výběru stojí.

Alfou a omegou úspěchu je často i trenérova znalost prostředí. V případě děvčat je toto všechno možná ještě násobeno dvěma. Vzhledem k nižšímu počtu hráček je třeba mít příslušné ligy dokonale zmapované.

„Většinu hráček potkáváme pravidelně na regionálních turnajích dorostenecké a juniorské ligy. Máme díky tomu průběžný přehled o jejich výkonnosti, formě i občasných zdravotních neduzích,“ potvrdil, že v tomto případě žádný deficit necítí.

Tradiční „buď, anebo“ se nevyhne ani Michalu Wildhaberovi. Preferuje spíše celosezonní progres hráček, nebo výsledek na závěrečném turnaji?

„Progres pozorujeme s postupujícím časem na každé jedné hráčce, se kterou pracujeme. Společného času ale nebylo mnoho. Přesto, a právě proto, bude na nás trenérech naladit všechny tak, aby k tomuto osobnímu progresu přidaly také odpovídající výsledek jako tým. Spokojený ale budu jen tehdy, kdy budeme všichni moci po závěrečném hvizdu odcházet s vědomím dobře odvedené práce a kvalitní předvedené hry. To jediné dokážeme stoprocentně ovlivnit.“

Obrázek