{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​

MILAN FRIDRICH: KLUCI TÍM ŽILI A PŮSOBILO TO VELMI DOBŘE

Obrázek ke článku
27. 5. 2019

„Reprezentace byla úspěšná vždy, když se hrálo týmově a ze zajištěné obrany,“ říká Milan Fridrich na konto zlatého šampionátu v Halifaxu. Stejně jako jeho kolegové z trenérského týmu mužské reprezentace se podělil o své předturnajové odhady, dojmy z předvedených výkonů i o to, co pro něj bylo klíčovým poselstvím úspěchu lvíčat.

S jakou motivací jste sledoval dění v kanadském Halifaxu?
Sledoval jsem to jednak směrem k reprezentaci mužů, ale hlavně proto, že tam byla spousta kluků, které jsem vedl nebo v dalších letech povedu. Časy zápasů mi vyhovovaly, takže jsem viděl všechna těžká utkání, tedy obě se Švédskem a semifinále. S klukama jsem byl v kontaktu úplně minimálně, spíš jen proto, abych jim popřál štěstí, ale nechtěl jsem je rušit.

Na jaký výsledek českého týmu jste to turnajem odhadoval?
Věřil jsem silně v medaili. Jednak jsem viděl, jak u nás kluci za sezónu hrozně vyrostli, a i v těch předchozích zápasech byli lepší, než třeba Švýcaři. Určitě bych rovnou neřekl zlato, to bylo spíš jako přání, ale věřil jsem v nějaký herní projev, a to na základě toho, jak jsem téměř všechny kluky mohl vidět buď u nás, anebo v lize. Nemohl jsem moc tušit jak si sedne parta, jak přijde forma a jak to celé bude působit směrem k ostatním týmům, to je vždy trochu alchymie.

V týmu působila hned šestice vašich svěřenců z Tatranu, jak jste byl spokojený s jejich výkonem?
Někteří hráli míň, někteří hráli hodně. Ta pětka, kde byli společně čtyři kluci, na ní bylo vidět, že jim sedla fazóna. To, co se posouvalo celou sezónu, jako je disciplína a chuť makat pro tým, se jim podařilo uplatnit i tam, s čímž jsem byl spokojený. Objevili se tam i mladí kluci a střelecky se prosadili. Na záběrech lavičky bylo vidět, že tím žili i včetně golmana a podporovali se, když bylo potřeba. To člověk na tu dálku jen tak nějak odtuší, ale působilo to velmi dobře. Kluci odvedli to, na co jsem u nich zvyklý, a myslím, že přidali tu formu. Maximálně omezili chyby, což bylo podle mě zásadní.

Nebojíte se, že vám trochu zpychnou?
Tohle je vždycky riziko. Jak ty kluky znám, tak jím věřím. Ale budeme s tím samozřejmě pracovat a je to zároveň jejich jediná šance, jak se posouvat a neusnout na vavřínu. Je to bohužel i realita, která se tu několikrát stala, a to nemuselo být zlato. Tam se ukáže kvalita těch hráčů jako sportovců – jestli to vezmou jako výzvu a budou na sobě pracovat ještě víc, protože teď je čeká úplně jiná etapa. Dospělý florbal je úplně o něčem jiném. Je ale potřeba stejný přístup, jaký měli teď, naopak ho možná ještě posílit. Ale jestli to někdo vezme obráceně, že už dosáhl úplně všeho a nepotřebuje na sobě dál pracovat, velmi rychle se to projeví. Bohužel i takových případů je dost. Já doufám a věřím, že to tak u kluků nebude, ale nechodím v jejich botách a nemůžu to za ně odpřisáhnout. Budeme se snažit pracovat co nejvíc na tom, aby to nenastalo.

Může mít takový výsledek dopad na celý český florbal? Může například ovlivnit mentalitu i v mužské reprezentaci, jak naznačuje Petri Kettunen?
Je to odvislé od toho, jestli se změní práce s hráči v celé republice. O prolomení švédské bariéry se mluvilo už před čtyřmi roky, když jsme Švédy porazili poprvé, a spoustu hráčů z toho období mám i v Tatranu. Ano, ta mentalita tam je, ale já to pořád beru tak, že si to hráči musí odpracovat sami. Může to působit jako motivační prvek, ale uvidíme jak dlouho a do jaké míry. U někoho to může mít pozitivní vliv, u někoho to může způsobit zpomalení. To už je individuální záležitost. Všichni by si asi přáli, aby to mělo větší vliv. Co bych si z toho já přál a mohl vzít, je nějaký návrat k herním kořenům, tedy že pořád potřebujeme vycházet z kvalitní obrany a dobrých brejků. Díky tomu můžeme mít lepší tým, i když třeba nemáme takové individuality nebo celkovou výchovu. I když máme dnes mnohem kvalitnější hráče, pořád bychom v tomto měli zůstat pokorní a vycházet z toho, co nám přineslo ten úspěch. Reprezentace byla úspěšná vždy, když se hrálo týmově a ze zajištěné obrany.

​​

Obrázek