{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


MÝM SNEM JE REPREZENTACE, ŘÍKÁ DOROSTENECKÁ MISTRYNĚ BALDREICHOVÁ

Obrázek ke článku
před 2 dny

Velmi turbulentní ročník prožila Lucie Baldreichová. Z mateřského Znojma se vydala do Prahy, konkrétně do Chodova, se kterým vyhrála titul v dorostenkách a velmi blízko byla i k triumfu s juniorkami. Jak nejproduktivnější hráčka celého play-off 1. ligy juniorek hodnotí uplynulý ročník či jak těžký byl přechod do Prahy?

Teprve patnáctiletá florbalistka se výrazným způsobem podepsala pod zmíněný titul na MČR dorostenek. Skórovala i ve finále proti Olomouci, kde zaznamenala pojistku na 3:1. Zazářila ale také v play-off 1. ligy juniorek, kde si v devíti kláních připsala 21 bodů a ovládla bodování vyřazovacích bojů.

Lucie, vy jste před sezonou změnila působiště. Jaký byl premiérový ročník v Praze?
Sezonu v dorostenkách hodnotím velmi pozitivně, až na jeden víkend, který se nám vůbec nepovedl. Prohrály jsme oba zápasy a bylo to vlastně dobře, protože jsme si uvědomily, že se máme pořád v čem zlepšovat. Jinak jsme dobře plnily pokyny stanovené trenéry. Hlavní podíl na úspěchu má ale naše vítězná mentalita a týmové heslo, že „není konec, dokud nevyhrajeme”.

Nakonec jste dokráčely až k dorosteneckému titulu. Jaký byl závěrečný finálový turnaj?
Celé MČR bylo odměnou za naší tvrdou práci. Před sezonou jsme měly vítězství za cíl a bylo naší největší motivací na sobě pracovat, abychom na titul dosáhli. Na samotném finálovém turnaji bylo strašně moc emocí a zážitků, na které si, myslím, jen tak nikdo z nás nezapomene. Neměli jsme ale vůbec jednoduchou cestu. V semifinále s Vítkovicemi jsme si sáhli na vrchol naší touhy a v poslední minutě strhly vedení na naší stranu. Tak jsme dokráčely do samotného finále, kde jsme vyhrály nad Olomoucí a došly si pro vysněný titul.

S Olomoucí to bylo o to pikantnější, že jste s ní hrály v té době i finále 1. ligy juniorek...
Každý zápas byl strašně vyrovnaný. Pořád jsme hledaly nějaké taktiky, které bychom na soupeřky mohly použít, jelikož na nás vždycky hrály velmi dobrou osobku, takže jsme musely hledat cesty, jak je přehrát a dávat góly.


Byla jste nejlepší střelkyní Chodova v 1. lize juniorek. Jste tedy po individuální stránce spokojená?
Byl to pro mě velký skok a změna, přejít v tomto věku do Prahy. Přeci jen je to velká zodpovědnost, ale holky a všichni, koho tady ve svém okolí mám, mi hlavně v začátcích hodně pomohli. Toho si velmi vážím. Co se týče mých výkonů, tak mě to určitě těší, ale samozřejmě na tom mají obrovskou zásluhu i mé spoluhráčky z lajny.

Zmínila jste začátek v novém prostředí. Jak to máte s režimem? Studujete tady v Praze, nebo dojíždíte domů do Znojma?
Bydlím tady na intru se svou spoluhráčkou Nikolou Skokovou a v půlce sezony sem přišla ještě Michaela Galušková, která je také jako já ze Znojma. Jinak tady v Praze i studuji, chodím do prváku na obchodní akademii na Vinohradech. Domů jezdím vždy, když mám volno, což vychází zhruba jednou za čtrnáct dní.

Kromě vyšších nároků po florbalové stránce jste se také musela osamostatnit. To pro vás musí být také obrovská lekce, že?
Bylo to strašně těžké, ale je to pro mě velmi dobrá škola směrem do budoucna. Třeba stran vaření mi chvilku trvalo, než jsem si zaběhla určité postupy. Hodně mi ale pomohla právě moje mamka, které jsem vždycky zavolala a ona mi všechno na dálku vysvětlila. To byly ale začátky, teď už jsem na ten režim zvyklá a v pohodě jej zvládám.


Jaké jsou vaše florbalové cíle?
Chtěla bych na Chodově zůstat co nejdéle. Do budoucna bych si chtěla zahrát za reprezentaci a asi bych se ani nebránila zahraničí. Nejvíce by mě lákalo Švédsko, ale teď nad tím nepřemýšlím. Pokud by mi teď přišla nabídka, tak bych asi zůstala ještě v Česku. Myslím si, že na to je ještě dost času a přede mnou je spousta práce. Jsem zatím spokojená na Chodově a o cestě za hranice bych začala přemýšlet, až budu více dospělá.

Je pro vás o to větší motivací, že můžete přímo na Chodově sledovat v akci reprezentantky?
Je to super, že na ně mohu koukat a inspirovat se od nich. Chodí za námi i na tréninky a ukazovaly nám například, jak řeší rozehrávky. To nám pak hodně pomohlo. Konkrétně třeba na MČR dorostenek jsme z toho hodně vycházely, používaly ty rozehrávky, co nás naučily a dávaly z toho poměrně dost gólů.

Obrázek