{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


NEJTĚŽŠÍ ROZHODNUTÍ, ŘÍKÁ ARCHITEKT CHROUST. PROČ OPUSTIL BOLESLAV?

Obrázek ke článku
20. 7. 2021

Stal se velkým jménem mladoboleslavského florbalu, po osmi letech však Tomáš Chroust středočeský klub opouští. „Žiju na jihu Prahy. Do Boleslavi jsem tedy dojížděl a denně tak trávil kolem tří hodin v autě. Když si spočítáte, kolik je to času za týden, pak za měsíc a za rok a vezmete v potaz, že jsem to tak dělal osm let, vyjde vám šílené číslo,“ popisuje hlavní důvod svého odchodu z velmi úspěšného angažmá, po kterém mu zbyde také více času na jeho profesi. Pracuje totiž jako architekt.

Dlouholetá opora mladoboleslavských útočných řad, součást nezkrotitelné bratrské síly a celkově velmi významná persona aktuálního superligového mistra. Devětadvacetiletý Tomáš Chroust se po osmi letech loučí s kádrem Mladé Boleslavi, vydává se totiž vstříc větší volnosti a své profesní kariéře architekta.

V Mladé Boleslavi jste za těch osm let něco zažil (dvě zlaté a tři stříbrné medaile – pozn. red.), jak byste tedy svou kariéru v tomto klubu celkově zhodnotil?
Nepočítal jsem, že by to nakonec mohlo takhle dopadnout, ale tak nějak se to tímto směrem vyvinulo a moje působení v Mladé Boleslavi se mi tak stále hodnotí těžce. Není to myšleno špatně, jen hezkých vzpomínek mám strašně moc a vybavovat si a hodnotit těch osm let je těžké. Působebí v Boleslavi bylo náročné a těžké jak fyzicky, tak i psychicky, ale zároveň velice naplňující. Dělat neprofesionální sport jako je florbal na profesionální úrovni bylo něco, na co se nedá zapomenout. Bylo nádherné být součástí postupného růstu florbalu v MB až na samotný vrchol. Vyzkoušel jsem si být mezi skupinou sportovců, kteří to se sportem myslí vážně a jsou ochotni obětovat velkou spoustu svého času pro společné cíle. Bolku budu mít napořád v srdci. Navlékal jsem si její dres vždy s hrdostí a rád za ní bojoval.

Vaše poslední sezona v černo-modrém dresu nemohla dopadnout lépe, co myslíte?
Vyhráli jsme titul, máme výhru v základní části a vyhráli jsme třicet čtyři zápasů v řadě. A to vše v tak zvláštní, ani se mi nechce říkat sezoně, protože to byl spíš paskvil. Jsem hrozně rád, že když už se loučím, tak že to bylo po úspěchu. A že jsem si mohl prožít ještě jednou ty emoce, které k titulu patří a to znovu s touhle partou.

Nyní však nastal čas vydat se vstříc své kariéře architekta. Znamená to tedy, že elitní florbal přenecháte jiným hvězdám?
Nechci, aby to vyznívalo, že ukončuji svoji florbalovou kariéru na nejvyšší úrovni a už vůbec ne, že je to kvůli mé kariéře architekta. To vůbec tak není, sport miluji a svojí profesi taky, chci oboje dělat nadále kvalitně. Florbal beru jako pevnou součást mého života, ale není na úrovni profesionálních sportů, nemůže tedy zabírat prostor na úkor už jiných důležitých věcí.

Proč tedy z Boleslavi odcházíte?
Žiju na jihu Prahy, do Boleslavi jsem tedy dojížděl a denně jsem tak z mého času vyčleňoval florbalu zhruba pět až šest hodin, neboť jsem z toho trávil kolem tří hodin na cestě. Když si spočítáte, kolik je to času v autě za týden, pak za měsíc a za rok a vezmete v potaz, že jsem to tak dělal osm let, vyjde vám šílené číslo. A tak nějak tušíte, že ten čas by se dal využít efektivněji a smysluplněji – třeba seberozvojem nebo regenerací. No a čím víc se především tohoto času v autě, který je prakticky vyhozený, nastřádávalo, tím více mě to nahlodávalo, jestli to má ještě cenu. Při řízení totiž nemůžete nic moc jiného dělat, musíte být pořád v pozoru, hlavně na dálnici, kde většinou i malá chybka může znamenat velké neštěstí. 

Ale nestěžuji si. Tohle jsem si vybral, akceptoval a byl jsem šťastný dělat co mě baví na vysoké úrovni, s lidmi a kamarády, které mám rád a kterých si moc vážím a za klub a město, které mi přirostly k srdci. Myslel jsem si, že díky těmto skutečnostem tu o několik let později svou florbalovou kariéru uzavřu úplně, ale nějakou dobu už to bylo celkem na hraně a postupem času se ten správný poměr bohužel začal vytrácet. A díky této specifické sezoně možná ještě výrazněji vylezly na povrch problémy mezi mým vnímáním časového prostoru pro florbal a tím, jak je to nastavené v Bolce. Po konci sezony jsme si tedy několikrát sedli s vedením a vyplynulo z toho mé asi nejtěžší rozhodnutí, které pořád bolí. Bude to asi ještě nějakou chvíli trvat než se s tím úplně srovnám, ale pro spokojenost v životě to bylo důležité rozhodnutí. 

A už víte, kam povedou vaše budoucí kroky?
To se ještě uvidí, ale něco v jednání je. Musí mi to dávat smysl, ale víc nepovím. Myslím, že by to nebylo fér.

Přesuňme se teď k vaší profesi. Jak dlouho už se v branži architektury pohybujete a co vás do ní přivedlo?
Už od malička jsem byl celkem šikovný v umělecké tvorbě, rád jsem si kreslil, slepoval modely z papíru, např. z časopisu ABC. Celé dětství jsme s rodiči hodně chodili po Praze nebo jezdili na výlety mimo ni a už možná tehdy se nějak začalo formovat mé prostorové cítění a estetické vnímání. Ale určitě to nebylo tak, že bych si říkal, že až vyrostu, budu architekt (úsměv). Řekl bych, že to byl dlouhodobější proces. 

Rodiče asi můj umělecký potenciál vytušili a přihlásili mě do kroužku kreslení už na základce. Při studiu na střední průmyslové škole mi šla velmi dobře deskriptivní geometrie, moje prostorová představivost byla na dobré úrovni, s matikou jsem taky neměl výrazné problémy. Díky umístění školy v centru Prahy jsem i dost často brouzdal v jejích uličkách, což mohl být další podnět. Věděl jsem, že dál chci studovat umělecký obor, ale že to bude architektura, to spíš vyplynulo ze všech zmíněných předností. Takže oficiálně bych řekl, že se tomuto odvětví věnuji přibližně devět let. Architekturu jsem studoval šest let na Fakultě stavební ČVUT a již třetím rokem se jí věnuji pracovně. 

Mnoho lidí se s architektem pravděpodobně ještě nikdy nesetkalo, můžete tedy nějak detailněji popsat co je vůbec náplní vaší práce?
Mou náplní práce je zpracovávat návrhy nových staveb a rekonstrukční plány staveb již existujících, a to jak veřejných prostor, tak i interiérů. Na začátku zjistím potřeby a představy svých klientů nebo investorů, zpracuji si analýzu umístění stavby – což vždy znamená navštívení místa fyzicky - a projdu si nějaké územní a stavební podklady pro danou lokalitu. Důležité je pak najít koncept projektu, který občas vystřelí jako blesk, ale často je to dlouhý proces, než se najde ta správná varianta. Jako výstupní dokumentaci pak odevzdávám architektonickou studii toho konkrétního projektu, to je mou hlavní pracovní náplní. Mám za sebou ale už i spolupráci na návrhu územní studie, regulačního plánu, atd., takže práce není jednotvárná, což se mi na ní líbí.

Dá se taková práce dělat pouze ve specializované firmě nebo, jak se říká, i na vlastní pěst?
​Já pracuji sám na sebe. Zároveň ale spolupracuji s týmem lidí v ateliéru pod názvem STUDIO VISIO. Tady vlastně můžu poděkovat florbalu, protože díky známosti z letního turnaje jsem se přes kamarádku dostal k této skvělé partě. Chtěl jsem pracovat v menším ateliéru, v kolektivu milých lidí s podobným smyslem pro architekturu a to se mi podařilo. Zároveň mají pochopení pro mou vytíženost florbalem a fandí mi, což je hezké a těší mě to.

Architektura je mnohdy dosti složitá věc. Kteří klienti jsou tedy podle vás těmi nejnáročnějšími?
Já bych řekl, že není špatné mít náročné klienty, ba naopak. Spolupráce s náročným klientem je ku prospěchu návrhu, většinou to jsou pak moc pěkné a do detailu propracované projekty a spokojenost je pak jak na straně architekta, tak i klienta či investora.

V televizi běží spousta seriálů o zajímavé architektuře ve světě, jako např. Nejpozoruhodnější domy světa. Chtěl byste se někdy v budoucnu věnovat něčemu podobnému? Prostě postavit stavbu, která by se nad těmi ostatními exoticky vyjímala?
​Abych se přiznal, tak tenhle seriál jsem ještě neviděl, ale děkuji za tip (úsměv). Ale záleží jak to je myšleno „exoticky vyjímat“. Pokud má být budova nějak výstřední jen proto, aby zaujala pro instafotky a ve výsledku bude prostorově, objemově, dispozičně a pro kontext v okolí pitomá, tak tomu bych se rád vyhnul. Udělat si drahou „sochu“ jen proto, aby se o ní mluvilo a spojovalo mě to s ní, to nemusím. Já bych vždy chtěl, aby to, co navrhnu splnilo svůj účel. Aby to v sobě spojovalo svou funkční, užitnou ale i estetickou vlastnost a jestli si pak stavba najde ve společnosti umístění, které bude vyčnívat nad jinými podobnými projekty, tak mě to určitě potěší. 

​​

Obrázek