{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

NERVOZITA, KŘEČE, PRODLOUŽENÍ. MILAN FRIDRICH VZPOMÍNÁ NA SUPERFINÁLE 2012

Obrázek ke článku
3. 3. 2020

Superfinále florbalu – jediný zápas, rozhodne o mistrech a mistryních nejvyšších soutěží. Úkol je jasný, vstřelit o gól více, než soupeř. Vítězná branka se nejdřív jako vítězná zdát nemusí, často se jí stane až v průběhu utkání. To ale není případ gólů Milana Fridricha, jehož superfinálové trefy znamenaly okamžitý konec zápasu a titul pro Tatran Střešovice. Připomeňte si s legendou střešovické lavičky první takový moment z roku 2012. Co by se stalo, kdyby Tatran nehrál přesilovku?


​V dubnu roku 2012 poprvé v historii českého florbalu tvořila kulisu ligovému utkání vysočanská O2 arena, největší sportovní hala v republice. Poprvé v historii se hrálo finále play-off na jediné vítězné utkání, do kterého nastoupil Tatran v roli domácích, proti nim pak stály Vítkovice v roli hostů. „Nikdo tenkrát nevěděl, do čeho jdeme, takže nervozita byla veliká. U mě o to víc, že jsem se celé play-off léčil a byl jsem nervózní, jestli k tomu zápasu budu vůbec moci nastoupit. Pamatuju si, jak dlouho jsem se na to těšil a připravoval, abych mohl zasáhnout. Největší očekávání bylo okolo toho, jak náročný ten jeden zápas bude, nikdo si to nedokázal moc představit.“

„Byl jsem rád, že je finále tak krátké“

Náročné opravdu bylo. Milan Fridrich tehdy spolu s dalšími legendami Tatranu v čele s Milanem Garčarem, Johanem von der Pahlenem nebo Martinem Richterem strávili podle statistik utkání na hřišti bezmála půlhodinu čistého času. „Ani nevím, že jsem byl tolik času na hřišti, protože si pamatuju, že nějakou část na konci ve třetí třetině, když dával Honza Natov vyrovnávací gól, jsem vynechával, nemohl jsem hrát.“ Střešovického kapitána trápily v posledních minutách základní hrací části křeče způsobené menším zápřahem v průběhu play-off. „Fyzicky jsem na tom tedy úplně dobře nebyl, ale věděl jsem, že je to poslední zápas, tak tam člověk nechal všechno. Pamatuju si, že jsem tenkrát byl rád, že je finále tak krátké, protože nevím, jestli bych nastoupil k dalšímu zápasu. Zranění se lehce ozvalo, pak jsem ještě nějaké dva tři dny pořádně nemohl chodit.“

Tatran se v té době opíral o zkušený kádr s řadou reprezentantů a legend českého florbalu. „S tím, jak jsme měli ten tým v té době poskládaný, jsme se soustředili na svoji hru a chtěli se prosazovat díky drobnostem, o kterých jsme věděli, že je dokážeme a které máme naučené.“ V rámci přípravy tak k dobře známému soupeři zaznělo jen pár upozornění s vědomím, jací hráči se proti několikanásobným mistrům z Tatranu postaví.

Samotný zápas začal opatrně, v první třetině padla jediná branka Vítkovic, přestřelka se strhla už v poslední dvacetiminutovce. „Nemyslím si, že by to bylo od začátku nějak takticky svázané, ale byla znát nervozita ve finálních fázích, větší opatrnost, první dvě třetiny to nevycházelo tak, jak by mělo. Ve třetí třetině už to tak bývá, že se to utrhne, když je to vyrovnané. Emoce, nahoru dolů, to muselo pro diváky být lepší, než se jenom dívat na taktickou bitvu.“

„Asi by se hrálo dál, rozhodl by jiný moment“

Vyrovnaný stav dohnal utkání do prodloužení. Na začátku jeho druhé minuty nařídili rozhodčí přesilovou hru pro Tatran. Ten vítkovickou branku dobýval minutu a půl, nakonec ze svého oblíbeného prostoru ve velkém brankovišti vystřelil patnáctý titul pro Tatran kapitán Milan Fridrich, který tak navíc zkompletoval hattrick, v mužském superfinále až do roku 2018 jediný.

Co by se stalo, kdyby Tatran nehrál přesilovou hru?

„Člověk je v transu a tohle moc nevnímá, žije v přítomnosti, aby udělal všechno. Já si myslím, že jsem tam měl víc starostí sám se sebou, abych mohl hrát, a možná jsem se víc soustředil na tu nohu, dneska těžko říct. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Ten konec zápasu mám trochu v mlze, asi i tím, jak jsem na tom byl fyzicky. Vybavuju si z toho jen velmi malé části. Opravdu si nedokážu představit, jak by to dopadlo. Asi by se hrálo dál, asi by přišla jiná šance a rozhodl by to jiný moment. Myslím si, že je trochu pravděpodobnější, že by se to urvalo ve hře a zápas by nedospěl do nájezdů.“

Superfinále florbalu 2012 si můžete připomenout TADY.

Nechceš myslet na to, co se stane, když u toho nebudeš? Pořiď si vstupenky na Superfinále 2020 a sleduj další díl superfinálové historie na vlastni oči - 19. dubna 2020 v Praze.

Vstupenky na SFF 2020

Obrázek