{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​

OSLAVY BUDOU BUJARÉ, SMÁLA SE ENENKELOVÁ. I KDYŽ JSME PROHRÁLY, JÁ SI TO UŽILA, DOPLNILA JI PROVÁZKOVÁ

Obrázek ke článku
21. 4. 2018

Stály na opačných stranách superfinálové barikády. Přesto je něco spojovalo. Obě patřily k nejvýraznějším osobnostem svých týmů. Veronika Enenkelová bojovala jak o život a jedním gólem přispěla k výhře Vítkovic. Kristýna Provázková v brance čarovala, ani její parádní zákroky ale nakonec vítkovickou sílu eliminovat nedokázaly.

„Letos jsme byly blízko výhře, která se nám zatím povedla jen v roce 2015. Ale tohle je prostě sport. Tenhle zápas bych přirovnala k našemu poslednímu Superfinále, kdy jsme prohrály na nájezdy. Rozhodovaly opravdové maličkosti. Až do poslední vteřiny se hrálo o všechno. Škoda, že to takhle skončilo, jinak bych za nejkrásnější asi považovala to letošní,“ vyjadřovala úvodní pozápasové pocity opora chodovské branky a jedna z nejlepších hráček celého duelu Kristýna Provázková.

„Já musím říct, že to je skvělé. Takhle po zápase se cítím úplně úžasně. Jsem moc ráda, že jsme si mohly zahrát před kamarády, rodiči a všemi dalšími, kdo nás podporovali, a že jsme to dotáhly do vítězného konce,“ zářila radostí rychlonožka z Vítkovic Veronika Enenkelová.

Pro Vítkovice byl zápas specifický z více důvodů. Nejen že hrály doma, ale v loňském roce navíc v Praze prohrály, letos si tedy spravily chuť. „Takhle to braly hlavně asi ostatní holky. Já v Praze nehrála, pro mě osobně to tedy byla hlavně připomínka toho, jak se hraje před tolika diváky,“ konstatovala Enenkelová.

Pro Ostravany je Superfinále velkou a mimořádnou událostí. Nešlo se tedy nezeptat zástupkyně druhého tábora, jak se jí tahle změna zamlouvá. „Já se těším na každé Superfinále, pro mě je to svátek a miluju to. Užívala jsem si to maximálně, i když diváci fandili proti nám. Jen mě trošku mrzí, že jich přišlo míň než loni. Ale jinak se mi tahle změna zamlouvá. Také jiná města než jen Praha musí dostat možnost ukázat, že umí uspořádat velkou akci. Navíc Ostrava je Mekkou českého florbalu,“ vysekla gólmanka Chodova poklonu pořadatelskému městu.

Své povídání pak zakončila pozitivně. „Nečekala jsem, že budu pod takovou palbou. Ale užívala jsem si to moc. Zpočátku jsem byla trochu nervózní, ale pak si člověk řekne, že každý pohled na kostku a do hlediště je vlastně za odměnu. Takže… Sice jsem chtěla vyhrát a být mistr, štve mě to, ale i druhé místo je hezké,“ dodala chodovská lvice.

V případě Enenkelové diváky zaujal zdvižený prst při oslavě gólu. „Ano, udělala jsem to, protože mi Bůh dává sílu. On je ten jediný, pro kterého hraju a proč to dělám,“ vysvětlila nezvyklou oslavu. Protože vyhrála a mohla se těšit na oslavy, asi příliš zpětně neřešila, že dostávala v zápase naloženo. „Proč to tak bylo? Těžko říct,“ smála se. „Abych udělala holkám radost, řeknu jen, že oslavy budou bujaré!“ doplnila s úsměvem od ucha k uchu.

Obrázek