{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


BRUS: MÁŠA BUDE PASIVNÍ KŘÍDLO. DVA SPRINTÍKY A DRBÁNÍ NA BŘÍŠKU

Obrázek ke článku
21. 7. 2021

Čtyřikrát za sebou ovládl Pavel Brus anketu o nejlepšího trenéra mužských týmů a na čele tak dorovnal vítkovickou legendu Radomíra Mrázka. Ve 34 letech dokázal jako trenér vyhrát titul v lize i v poháru. Jaká je jeho motivace pro další práci? Co se mu nelíbilo na fotbalovém EURU? A uvidíme fenku Mášu na střídačce Vítkovic?

Pavle, počtvrté za sebou jste vyhrál anketu pro nejlepšího trenéra mužských týmů. Co to pro vásosobně znamená?
Už poslední tři ročníky si říkám, že tuto anketu nemůžu vyhrát, ale pořád ji vyhrávám znova a znova. Když jsem se díval na hlasy z loňska, tak ten náskok jsem měl ještě relativně velký, ale letos jsem rozhodně čekal, že vyhraje Petr Novotný. Pokud bych skončil druhý nebo třetí, tak by se pro mě nic zásadního nezměnilo, ale je to velmi milé ocenění a moc si toho vážím.

V celkovém počtu prvenství jste dohnal vítkovickou legendu Radomíra Mrázka. Aktuálně jste společně na děleném prvním místě…
Ty brďo, tak to jsem vůbec nevěděl (smích). Je to pro mě milé překvapení, ale možná to vypovídá o tom, že počet starších zkušených trenérů v lize není takový jako v jiných sportech. Taková ta generace čtyřicátníků, padesátníků co už má zkušenosti. Pak by anketu nejspíše vyhrávali oni. Já se pořád považuji za někoho, kdo je do jisté míry mladý a nemá tolik zkušeností. Když vezmu trenérský potenciál, tak trenér může v podstatě trénovat do té doby, dokud vidí a slyší. Takže když se na to podívám ze své perspektivy, tak rok od roku toho vím víc a víc. Každý rok mám o něco více zkušeností, trochu se mi rozšíří obzory, a to má pro mě největší hodnotu.

Takže se nepovažujete za hotového trenéra?
Rozhodně ne. Snažím se obklopovat lidmi, kteří mají se sportem něco společného, a kteří by mi mohli předat nějakou cennou zkušenost. Ať už to jsou kondiční trenéři nebo trenéři z úplně jiných sportů. Když něco nevíme, tak se danou situaci snažíme vyřešit intuicí, což někdy není špatné a troufám si tvrdit, že zrovna intuici mám na docela dobré úrovni, ale rozhodně nespím na vavřínech a snažím se vzdělávat. Obklopuji se hlavně lidmi, kteří ve svých oborech něco dokázali a jejichž zkušenosti se dají aplikovat také ve florbalovém prostředí.

„Trenér by měl být komplexní a přitom si udržet přirozenost, svůj rukopis.“

Jaké vlastnosti by měl mít podle vás ideální trenér?
Myslím si, že u trenéra je nejdůležitější, aby věřil tomu, co dělá. Byť si to může myslet a pak mu třeba sezona ukáže pravý opak. Člověk by ale měl mít svoji vnitřní vizi a za tou si jít. Když člověk ví, co chce, tak se to dá potom poměrně dobře realizovat do skutečného světa. Trenér může předat jenom to, co sám umí. V praxi to znamená, že pokud je trenér nedůsledný anebo třeba lajdák, tak nemůže z kluků vychovat důsledné pracující sportovce. Naopak pokud je trenér sportovní fanatik, tak je velká šance, že i z jeho svěřenců budou velcí sportovní nadšenci. Člověk předá pouze to, co v sobě už nějakým způsobem má.

Zrovna tento týden jsme měli ve Vítkovicích týmovou schůzku k začátku nové sezony a já jsem tam vyřknul jednu takovou věc – neexistuje nikdo na světě, kdo by stoprocentně věděl, jak správně dělat kolektivní sporty. Je jedno, jestli jde o florbal, hokej, fotbal nebo házenou. Třeba teď jsem se zarazil u jednoho momentu na fotbalovém EURU.

Těch věcí, které trenér musí zohlednit, je obrovské množství – kondice, technika, taktika, brankář, chemie, rozvoj, nějaká koncepce, komunikace. No prostě šílené spektrum věcí. Je třeba se tedy neustále rozvíjet ve všech aspektech. A také by se měl trenér snažit být komplexní a přitom si udržet svou přirozenost, svůj rukopis.

Co konkrétně vás na EURU zaskočilo?
Překvapilo mě, jak obrovské chyby mohou vzniknout i na takové úrovni. Francie přijela na turnaj v podstatě s all-stars týmem, co hráč, tak to světová extra třída. A stejně mají v týmu problémy na úrovni třetí divize ve florbale. Při vší úctě k týmům ze třetí divize, které tyto problémy nemají. Hádají se, kdo s kým bude hrát, kdo udělal chybu a kdo komu nepřihrál. Když nefungují takové základní věci, tak nikdy nemůžete pomýšlet na úspěch. Přitom by člověk řekl, že na téhle úrovni už to musí být dávno vyřešené. Budu se opakovat, ale podle mě neexistuje nikdo na světě, kdo by stoprocentně věděl, jak se to má správně dělat.

Vítkovice letos odehrály velmi povedenou základní část. Na poměry z předchozích sezon možná i nejlepší základní část vůbec. Viděl jste to podobně?
Ve své podstatě ano. Samozřejmě se na to dívám s trošku větší dávkou kritiky, ale vnímám, že se nám podařilo do sestavy zakomponovat hodně nových mladých kluků a u zkušených hráčů se dařilo jejich výkonost ještě o kousek posunout. To je pro mě důležité. Některé kluky před sezonou většina florbalové komunity ani neznala a jak se ukázali. Asi málokdo čekal, že Ondřej Sidunov bude náš druhý centr a Rostislav Gattnar bude jeden z nejlepších střelců v Livesport Superlize. V klucích jsem viděl potenciál, dal jsem jim šanci a oni se jí zhostili na výbornou.

Co se týká nějakého všeobecného fungování, tak už jsem to zmiňoval v několika rozhovorech. Zlom pro mě přišel na Poháru mistrů v Ostravě, kdy jsme dostali pořádně naloženo od Storvrety. Potom jsem musel u sebe, ale i v týmu, hodně věcí změnit. Vydali jsme se trošku na jinou cestu a evidentně to začíná přinášet ovoce. Je zřejmé, že ten směr je pro nás správný a těším se, až budeme dál tunit a ladit tuto naši cestu. Základ máme položený dobře, teď už na to jen správně navázat.

Jaké bude celkové hodnocení sezony? Museli jste absolvovat každý týden testy, prošli jste si také karanténou…
Psychicky to byla velmi náročná sezona. Na druhou stranu si myslím, že když nám bylo umožněno hrát v této šílené době, kdy 99,99 % florbalistů v Česku nesmělo ani trénovat, tak mi přijde trošku pokrytecké si stěžovat na to, že sezona byla náročná. Několik tisíc florbalistů by za možnost trénovat a hrát dalo cokoliv. Takže jsem to bral i jako takové privilegium a zdviženou vlajku pro florbal.

Na testování si člověk zvykne relativně rychle, i když bych byl samozřejmě radši, kdyby nic takového nebylo, ale zas takový zásah do organizace to nebyl. Větším problémem byly spíše karantény. Když vám vyjdou pozitivní testy, ale v podstatě vám nic není a vy nemůžete deset dní vůbec trénovat, tak to samozřejmě rozhodí celý tréninkový cyklus. To samé i ochranná pásma v play-off, to bylo taky velmi náročné. Všechno to jsou ale věci, na které se člověk prostě připravit nemůže.

I v takové složité sezoně se nám ale podařilo dojít až do superfinále, takže si myslím, že všechny nadcházející sezony už pro nás budou jenom jednodušší. Co se týká samotného vyvrcholení sezony, tak o tom už bylo napsáno dost. Doufám, že se to všechno začne nějak koncepčně řešit.

„Přestupní období se nám povedlo. Kádr bude zase o chlup lepší.“

Novopečený nejlepší český florbalista Adam Delong podepsal ve Vítkovicích novou smlouvu na dva roky. Jak radostná zpráva to byla pro trenéra?
My jsme to s Delim (přezdívka Adama Delonga, pozn. red.) řešili už poměrně dlouhou dobu dopředu a tušili jsme, že po dokončení vysoké školy bude mít možná zaječí úmysly do zahraničí. Jsem rád, že se Deli nakonec vydal cestou vytvoření si nějakých jistot a pracovní kariéry tady v Česku. Protože přeci jen, když potom člověk skončí florbalovou kariéru, tak ve zbytku života ho florbal nejspíš živit nebude. Zahraniční angažmá si velmi pravděpodobně dřív nebo později stejně vyzkouší. Deli je momentálně v nejlepších letech a patří mezi naše nejdůležitější hráče. Navíc si myslím, že jeho forma může v průběhu nějakých tří let klidně ještě gradovat. Když jsme s vedením řešili nadcházející sezonu, tak Deli byl rozhodně jeden z hráčů, které jsem chtěl mít ve svém týmu za každou cenu.

Z Tatranu se vám navíc podařilo přivést reprezentanta Ondřeje Vítovce, který se po dlouhých letech vrací zpět domů do Ostravy. Jak moc jste o tohoto pětadvacetiletého obránce stáli?
Ondra byl jeden z dalších hráčů, které jsem chtěl mít ve svém týmu za každou cenu. Letos se nám přestupní období povedlo opravdu na výbornou a z trenérského hlediska jsem nadmíru spokojen. Ondra u nás bude patřit k naprosto klíčovým hráčům. Zároveň nám jeho příchod umožní trošku větší čachrování se sestavou. Třeba Jirka Besta se teď může v klidu přesunout z obrany do útoku, protože to je spíše útočník než obránce, ale já ho teď musel držet vzadu. Ondra je momentálně také v nejlepších florbalových letech a pomalu začíná zužitkovávat zkušenosti, takže věřím, že to nejlepší nám teprve ukáže. Suma sumárum si myslím, že kádr bude do nějaké herní výkonnosti zase o chlup lepší než poslední rok.

Na druhou stranu bude vítkovická kabina postrádat kapitána a legendu Tomáše Sladkého, který se po sezoně rozhodl ukončit svou hráčskou kariéru…
Kariéra Tomáše Sladkého byla velmi výživná a dlouhá. Jestli se nepletu, tak jako jeden z mála florbalistů hrál ve všech TOP 4 soutěžích světa. Za takovou kariérou se sluší jen zatleskat. To, že procestoval půlku světa, ho teď bude mírně limitovat v osobním životě, protože nemá vytvořenou žádnou pracovní kariéru. Vše musí nyní začít budovat od nuly. Pro nás je to pochopitelně oslabení, protože Tomáš měl v šatně opravdu velké slovo a jeho zkušenosti budou chybět.

Jak už jsme se bavili výše, tak k nám přišel Ondra Vítovec a zároveň máme výborné mladé kluky, kteří už teď konečně budou moct hrát za muže – ať už to je Martin Gattnar nebo Adam Zubek. Myslím, že časem přeberou tu pomyslnou vlajku a potáhnou Vítkovice právě oni. Přijde mi, že nejen u nás teď přichází taková generační obměna. Klukům z ročníků 88, 89 už trošku dochází dech a mám pocit, že už začínají být lehce za zenitem. Je to však normální přirozený proces. Mladí si říkají o místo v sestavě a je potřeba jim ho dát, aby se ukázali. Já jim ho dám rád, když na sobě budou makat a pracovat.

Ve 34 letech jste se stal několikrát trenérem sezony, vyhrál jste jako trenér ligu i pohár. Jaká je vůbec vaše motivace do budoucí práce?
Největším hnacím motorem je pro mě osobní rozvoj hráčů. V podstatě je úplně jedno jakou kategorii bude člověk trénovat, ale vždycky se musí snažit dostat z kluků jejich potenciál a třeba jim i pomoct vyjít o krůček výš. Ať už je to dostat je do reprezentace, nebo výkonnostně dosáhnout na mezinárodní scénu. Takže to je pro mě taková největší meta v trenérské kariéře. Navíc pořád mě trénovaní velmi baví a naplňuje, bez toho by to ani nešlo dělat. Zároveň si ale uvědomuji, že už mám svůj věk a po dlouhé době jsem si teď našel partnerku, takže možná budu budovat i nějaký rodinný život. Uvidíme, kam mě osud zavane, ale zatím je ta vnitřní motivace pořád dost silná na to, abych u trénování florbalu vydržel.

„Saliball? Podobný princip jako pověstná železná vesta Jardy Jágra.“

Přes léto si od florbalu také moc neodpočinete, neboť už poněkolikáté pořádáte Salibandycamp pro děti. Jak celý projekt vůbec vznikl a kdy byl první kemp?
Letos pořádáme už jubilejní desátý ročník a je to taková moje srdcovka. Před těmi deseti lety to bylo vlastně poprvé, kdy jsem sám začal něco organizovat. Začátky byly složitější, ale teď už tady mám plno trenérů a já v podstatě řeším organizační věci a sleduji vše zpovzdálí. Sice trénujeme s dětmi pořád v hale, ale je to pro mě takový menší odpočinek. Do toho přejíždím každý den odpoledne z Kopřivnice do Ostravy na tréninky, protože už jsme zahájili přípravu na novou sezonu. Zrovna dneska ale jdeme na kempu k vodě, takže zase trošku načerpám energii.

Patříte mezi tvůrce speciálního florbalového míčku Saliball. Můžete čtenářům přiblížit, o co vlastnějde?
Ve stručnosti se jedná o tréninkovou pomůcku. Ještě když jsem kdysi hrával, tak jsem si podobný typ míčku vyráběl sám ze štěrku a izolepy. Nevýhodou bylo, že když jsem s ním až moc trénoval, tak měl vždycky tendenci se rozsypat. Jde v podstatě o stejný princip jako u Jardy Jágra a jeho pověstné železné vesty. Člověk má na florbalce těžký míček, zadribluje si s ním a zaposiluje přesně ty specifické svaly, které florbalista potřebuje. Když si potom hráč vezme zpátky klasický míček, tak je najednou všechno jednodušší. Nedá se s tím střílet, je to opravdu pouze na vedení míčku, kličky a na nahrávky.

Teď to pomalu rozjíždíme na kempech a zatím jsou všechny děti nadšené. Díky těm zkušenostem věřím, že se nám povede ukázat jak velký rozdíl tahle drobnost může způsobit. Já osobně jsem jako hráč nebyl ten nejtalentovanější, ale podobnými pomůckami jsem si pomáhal celou kariéru, abych smazal technicky rozdíl třeba oproti Finům, kde jsem tři roky hrál.

Saliball je náš první produkt, ale v plánu jich je mnohem více. Nejdůležitější pro nás v Salibandy je zlepšení kvality florbalu v Česku. Vše začíná na tréninku a tou změnou musí být každý hráč, trenér. Tohle je jeden z mých cílů, zatáhnout do té mé posedlosti i ostatní. Možná je to ambiciózní myšlenka, ale když se pro něco rozhodnu, tak mám klapky na očích.

Už míček zkoušeli i vrcholoví hráči z nejvyšších soutěží? Nebo zatím probíhá testování jen na kempech?
Ve Vítkovicích si to párkrát po tréninku zkoušel Adam Delong. Hned po chvíli vnímal rozdíl i smysl, proč s tím vůbec trénovat. Podařilo se nám navíc domluvit spolupráci s Filipem Langerem, který se stane hlavním ambasadorem Saliballu. Máme rozjednané i nějaké další hráče, ale v první řadě to je o tom, aby hráči pochopili k čemu to je a jak to funguje. Je to nová věc, první svého druhu na světě, a ti co si se Saliballem potrénovali na živo, tak vnímali rozdíl. Troufám si tvrdit, že když si to pořádně osahají, tak velmi rychle pochopí smysl tohoto tréninku.

Kdo sleduje váš instagram tak ví, že na skoro všechny florbalové akce si s sebou berete fenku Mášu. Neuvažujete, že by vám dělala asistentku trenéra?
Škoda, že Máša nerozumí naší řeči, protože by teď měla určitě velkou radost (smích). Samozřejmě se mnou jezdí poctivě na všechny tréninky, ale spíše bych to viděl na hráčskou kariéru, než na tu trenérskou. Ona si vždycky na hřišti poběhá, pokouše míček a běží na střídačku. Takže velké trenérské výkony od Máši úplně neočekávám.

Na jakou pozici byste ji viděl?
Tak to se musím zamyslet. Asi bych to viděl na takové pasivní křídlo. Ona dá vždycky dva sprintíky, lehne si a chce drbat na bříšku, tak nevím který post ve florbale tohle úplně vyžaduje (smích). Třeba takový Ondra Sidunov by Mášu nejspíše uštval a to ani nechce podrbat.

Nežárlí Máša na novou partnerku? Nebo to je naopak?
Ze začátku určitě žárlila Máša na přítelkyni, protože to byla najednou nová bytost v našem životě. Teď už se ale nějak vzájemně sžily a jedna nemůže bez druhé být, takže je to v pohodě. Doufám, že tento rovnovážný vztah vydrží co nejdéle (smích). Je to asi jako kdyby měl člověk takových dvacet vah, které postupně vyvažuje jednogramovými závažími. Teď jsem našel naprostý balanc, tak si musím dávat pozor, ať do ničeho nedrcnu (smích).

​​

Obrázek