{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


POSTUP DO SUPERFINÁLE BYL MALÝ SEN, ŘÍKÁ TRENÉR SEZONY FRIDRICH

Obrázek ke článku
24. 7. 2022

Proniknout po úspěšné hráčské kariéře také do té trenérské není často snadný oříšek. Podařilo se to Milanu Fridrichovi, dlouholetému útočníkovi Tatranu, jenž už má za sebou právě ve střešovickém celku čtvrtou sezonu v roli kouče. Po uplynulé sezoně navíc 42letý kouč zaznamenal první trenérské ocenění, když na galavečeru Florbalista sezony ovládl anketu trenér roku v mužské kategorii a vystřídal na trůnu několikaletého vládce Pavla Bruse. 

Střešovický Tatran dokázal po několika letech opět projít až do superfinále. Před více než deseti tisíci diváky ale Střešovičtí neuspěli, když podlehli Mladé Boleslavi 1:2 v prodloužení. I přesto šlo jednoznačně o nejúspěšnější sezonu za poslední roky, kterou podtrhli vzestup střešovického zpátky mezi českou elitu a na kterou mohou Pražané hned v té následující navázat. 

Z galavečeru Florbalista sezony jste si odnesl ocenění trenér roku. Co to pro vás znamená
Samozřejmě je to hlavně ocenění celého týmu a klubu, tak to vnímám. Pro mě je to ocenění takové delší práce, kterou v Tatranu děláme. Věřím, že vždycky jsou výsledky odrazem toho, jak tým vypadá a funguje navenek. 

Na předních pozicích se v této kategorii pohybovali dlouholetí ligoví hráči. Berete jako velkou výhodu, pokud má trenér hráčské zkušenosti? 
Může být. Většinou se to stává, ale není to stoprocentní pravidlo. Myslím si, že mě to nějakým způsobem pomáhá hlavně ohledně znalosti a fungování hry. Já se na to vždycky spíše koukám z pohledu hráče. Je však potřeba k tomu přidat i další aspekty, utvořit celek a zaměřit se více na detaily, které ten výkon tvoří a odprostit se od toho, jak člověk sám hrál a fungoval. Každý jednotlivec je pochopitelně jiný a potřebuje trochu jiný přístup. Nejdůležitější u trenéra je, aby se to podařilo zkombinovat a následně fungovalo jako celek.

Pojďme se vrátit k uplynulé sezoně. V základní části jste do poslední chvíle bojovali o první příčku s Mladou Boleslaví. S dlouhodobou částí asi musí panovat spokojenost. 
Výsledkově a bodově to možná bylo lehce nad očekávání. Já s trenérským štábem jsme však vždycky nespokojeni, tedy nějaké výkony bychom si představovali lepší a progres ve hře ještě větší. Musíme být ale realisti, kluci opět posun určitě udělali. Samozřejmě ke konci by člověk chtěl být na prvním místě, ale pro nás bylo skvělé i místo druhé, jelikož jsme si zajistili, že budeme začínat série play-off na domácí půdě. 

Ve čtvrtfinále jste vyzvali Black Angels a porazili jste je 4:0 na zápasy. Čekali jste takto hladký průběh, jak se podle výsledků zdá? 

Člověk měl nějaké tušení. Viděli jsme, jak hráči fungovali v základní části, ale ve vyřazovacích bojích je to jiná soutěž. Black Angels je tým, který je dlouho při sobě, nikdy nic nezabalí, a tedy jsme čekali tuhý odpor. Ten i chvílemi byl, ale celkově to pro nás bylo opravdu trochu lehčí, než jsme čekali. Bylo to dáno i tím, že v určitých pasážích, kdy bylo potřeba přidat, tak kluci předvedli povedené výkony a nepustili soupeře na koně. Zápasy nebyly úplně jednoduché, opravdu tam byly pasáže, kdy se to přelévalo z jedné strany na druhou. Věřím, že rozhodla i naše větší šířka kádru, kdy každý duel rozhodoval jiný hráč či jiná formace. 

V semifinále vás čekaly Vítkovice, kterým jste umožnili v sérii pouze jedno vítězství. Co rozhodlo? 
Určitě tomu velmi napověděl první hrací víkend, kdy jsme dvakrát zvítězili. Rozhodla to především aktuální forma hráčů společně s velkou vůlí týmu sérii zvládnout. V zápasech bych řekl, že rozhodovaly detaily. Oba týmy byly velmi vyrovnané, co se týče kádru a i ve stylu hry byla velká podobnost. Soupeř byl sice zkušenější, my jsme naopak byli více odhodlaní vyhrát. 

V superfinále to nevyšlo, radovala se Mladá Boleslav. Hrály velkou roli i zkušenosti, které byly jasně na straně soupeře? 
Samozřejmě, to je možné. Pokud člověk hraje třikrát čtyřikrát superfinále, tak následně podává o něco konstatnější výkon, než když je poprvé v O2 areně. Některým hráčům zas ale může pomoci, že jsou v tak velké hale poprvé. Pravdou je, že nervozita byla na hráčích znát. Nepředváděli jsme tu lehkost a věci, které děláme běžně. Na míčku jsme nebyli tolik silní a i do obrany nám to moc nešlo. Díky tomu si to Mladá Boleslav pohlídala a ani nemusela předvést lepší výkon. Bereme to jako realitu, je to asi normální, že se nám rozklepaly nohy i ruce. Kluci díky tomu mají zkušenost, sice s negativním závěrem, ale věřím, že se z ní poučí a vezmou si z toho hodně. Jsem přesvědčen, že pro ty hráče to nebylo poslední superfinále. 

I tak se asi celkově hodnotí sezona kladně. 
Rozhodně. Když si srovnám poslední tři roky, tak je to každý ročník o krok lepší. Uplynulá sezona nám vše urychlila, opravdu si to sedlo. Postup do superfinále byl takový malý sen. Vždycky říkávám, že je nejdůležitější vyhrát poslední zápas sezony, to se nepovedlo, přesto musím ročník hodnotit kladně. Kluci fungovali skvěle, odvedli výbornou práci. Chceme, aby na to navázali. V další sezoně to budou mít ještě těžší. Podobné výkony a výsledky po nich budeme chtít jako standard a to je vždy náročné.

Pokud byste měl zmínit moment, který se vám vybaví jako první z uplynulé sezony. Jaký by to byl? 
Mám asi dva takové momenty. Prvním je výhra 1:0 nad Vítkovicemi v pátém utkání semifinále, což bylo opravdu netradiční, přestože bylo spoustu šancí na obou stranách a zápas měl skvělou atmosféru. Druhým je samotné superfinále po několika letech. 

Stihl jste si ještě před startem nového sezony odpočinout? Přeci jenom trenéři to mají oproti hráčům v tomhle poněkud složitější. 
Je to tak. Díky tomu, že jsme skončili později, za což jsme samozřejmě byli rádi, tak toho oddychu nebylo tolik. Odpočinek ale byl, protože člověk nemusí být čtyřikrát týdně na hale. Spíše jsem se poté věnoval hodně práci, kde se toho často v květnu hodně nakupí. Zároveň jsme měli i dovolenou s rodinou, takže se do toho postupně opět dostávám. Snažím se odpočívat i během celé sezony. Je fajn, že rodina a pracovní povinnosti zavane vždycky všechny záležitosti někam jinam a člověk nemusí řešit pořád jen florbal. 

Příprava je v plném proudu. Co vás ještě čeká?
Momentálně jsme spíše ve fázi fyzické přípravy. Máme za sebou i nějaké přípravné zápasy, které jsou důležité i pro šírší kádr. Proběhlo v poslední době spoustu turnajů i reprezentačních kempů, tak často nejsme úplně kompletní. Pomaličku se blíží to, na co se všichni těší, a to je, že se budeme věnovat naplno florbalce, což nastane s příchodem srpna. Přijde týmové soustředění a následně Czech Open, který, dá se říci, odstartovává sezonu. Následně přijde na řadu ještě Pohár Českého florbalu. Teď ještě kluci musí zvládnout náročné poslední týdny a potom už to bude florbalovější. Příchod srpna bude u hráčů zřejmě hodně vítaný, což bylo vždy i u nás. Co se týče Czech Openu, tak bude po covidových rocích opět skvěle obsazen. Dorazí Falun, Pixbo i silné švýcarské a finské týmy, což je pro kluky určitě velká motivace. Pro nás je zároveň klíčové, abychom postupně z třicítky hráčů vybrali nějakou dvacítku, která s námi vstoupí do sezony v A-týmu. 

Tým zůstal téměř kompletní, navíc vás doplnil Tomáš Hanák. Se stavbou kádru jste tedy spokojeni? 
Myslím, že s posílením jsme spokojeni. Samozřejmě odchody nás vždy mrzí. Odešel Martin Pánek, Dalibor Švéda a Jakub Kolísko, který míří na erasmus do zahraničí. Jak jste říkal, podařil se nám příchod Tomáše Hanáka a plus budeme čerpat z naší úspěšné juniorky. Věřím, že jedno nebo dvě jména, která nejsou ještě ve florbalovém světě tolik známá, doplní naše řady a zvýší konkurenci. Hlavní bylo, že se nám podařila udržet silná kostra a máme na co navazovat. 

Zmíněno bylo jméno Tomáše Hanáka. Jaké jsou jeho největší přednosti, díky kterým jste si ho vybrali do týmu? 
Zaprvé nám zapadá věkově do kádru, i když jsme řešili i nějaké zkušenější hráče, tak jsme rádi, že on nás posílí. Je mladý a florbalu se chce naplno věnovat. Vybrali jsme si ho kvůli jeho síle v osobních soubojích, což nám ukazuje od svého příchodu na tréninku i v přípravných duelech. Věříme, že bude perfektním doplněním našeho kádru. Samozřejmě s Tomášem pracujeme, aby měl čas a prostor si zvyknout na trochu jiný styl oproti Black Angels. Chceme, aby byl více na míčku a byla tam větší mezihra. Je vidět, že i tohle ho baví a je v tom velice silný.

Obrázek