{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


PRO NOMINACI NA MS DĚLÁM MAXIMUM. JE DŮLEŽITÉ SI JÍT ZA SVÝM CÍLEM, VZKAZUJE KATEŘINA SEEMANNOVÁ

Obrázek ke článku
1. 3. 2020

Mistrovství světa juniorek se pomalu blíží. A s ním i zajímavý přesah ve vztahu k našemu Regionu V. Během celého cyklu totiž pravidelně dostávaly nominace i dvě hráčky, které v minulosti dopomohly k úspěchům našich regionálních reprezentací a jejichž kořeny jsou vysočinské. Pavlína Bačová a Kateřina Seemannová nyní sice hájí barvy klubů v jiných krajích, nijak se ale netají svým původem. Druhá jmenovaná absolvovala i poslední přípravný turnaj před šampionátem v Polsku. Rozpovídala se nejen o tom, jak vidí své nominační šance.

Jarní světový šampionát juniorek je doslova za dveřmi. Spolu s tím vrcholí také příprava Martiníkovy družiny na tuto akci. Na předchozím mistrovství vybojovala tehdejší generace bronz, nyní jsou ambice ještě vyšší. „Netroufám si odhadovat svoje šance na konečnou nominaci. Beru to jinak. Nesmírně si vážím každé reprezentační pozvánky, ať už je na tréninkový blok, anebo na nějaký turnaj. Aktuálně se tedy snažím dělat maximum pro to, abych své jméno viděla i v konečné nominaci,“ vysvětlovala nadějná útočnice.

Dvouletý cyklus spěje do velkého finále. Je tedy možné určitým způsobem bilancovat a srovnávat. „Ve srovnání se začátkem cyklu si myslím, že jsme nyní kompaktnější jako tým a toto dokážeme prodat i na hřišti. Ukázalo se již několikrát, že jako jedna parta dokážeme velké věci, i díky tomu jsme tak například přehrály silné Finky. Vzájemně se hodně podporujeme a užíváme si společné chvilky. No a posun nastal i ve vnímání na hřišti při ligovém utkání. Respektujeme se a uvědomujeme si, jak kvalitní soupeřky proti nám stojí. Po utkání si ale podáme ruce a už jsme zase jeden tým.“

Florbalová komunita sice čítá statisíce lidí, stále je však například ve srovnání s fotbalovým prostředím hodně malá. Lze tak předpokládat, že i mladá reprezentantka vnímá, že si na ni soupeřky dávají zvýšený pozor. A že se sama na základě toho mění. „Nevím, upřímně si nemyslím, že bych někam přijela a soupeřky si na mě ukazovaly „hele, to je ona“. A ani si nemyslím, že by mě reprezentace z pohledu chování nějak změnila. A jestli, tak spíš pozitivně, protože i nové klubové působiště v Tatranu považuji za krok kupředu, změnu a s ní spojené zkušenosti,“ vysvětlovala.

Obléknout dres se lvíčkem na prsou je sen většiny malých florbalistů a florbalistek, kteří vyrůstají v této zemi. Kateřině Seemannové se splnil. Nyní tak může předávat rady a zkušenosti mladším následovnicím. „Běžte si za svým cílem a nevzdávejte se ho, ani když vám do cesty vstoupí nějaká překážka. O to víc je třeba pak věřit a snažit se. Mým snem a cílem je medaile z mistrovství světa. Udělám vše pro to, abych si ji přivezla,“ dodala na závěr.

Obrázek