{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

PROUZOVÁ TVOŘÍ ŽENSKOU SEKCI HATTRICKU. MÁM ODHODLÁNÍ, ŘÍKÁ

Obrázek ke článku
8. 11. 2020

Uplynulých pět let trénovala v ženské extralize, nyní ale míří za novou výzvou. Florbalistky Židenic opouští Petra Prouzová, která vytáhla klub mezi širší špičku soutěže, a přechází do Hattricku Brno. Tam se jako šéftrenérka ujímá nově vznikající ženské složky a už se těší, až ji začne naplno budovat.

Hattrick si vybral Prouzovou proto, že v ní vidí záruku kvalitní práce. Zkušená trenérka pomohla Židenicím nahoru tabulkou a v minulém ročníku cílila na semifinále Extraligy žen. Než se zrušily všechny soutěže, Brňanky vedly ve čtvrtfinále nad Tigers 2:0 na zápasy. Současnou sezonu pak rozehrály šesti body v úvodních pěti utkáních.

Během pauzy však Prouzová oznámila odchod ze Židenic a záhy se připojila k brněnskému Hattricku. Klubu, jenž doposud působil jen v mužských kategoriích. S Prouzovou jakožto šéftrenérkou ale věří, že vybuduje konkurenceschopné týmy i mezi ženami a dívkami. Klub nabírá hráčky každého věku a přeje si už brzy založit také dospělé družstvo. To by se mohlo zapojit od nadcházejícího ročníku.

V novém začátku vidí Prouzová příležitost vytvořit něco velkého. Plánuje zužitkovat dosavadní zkušenosti a pořádně rozjet ženský florbal v barvách Hattricku. „Chci, abychom se stali v ženské sekci klubem, který bude určovat trendy,“ uvedla šéftrenérka po svém odchodu z extraligového celku.

Proč jste se rozhodla po letech opustit Židenice?
Rozhodla jsem se proto, že nabídka (předsedy) Dana Koubka z Hattricku založit ženskou sekci ležela na stole zhruba už dva roky. Hlavně mě přesvědčilo zázemí, jaké si klub dokáže vybudovat ke kvalitní práci. Stejně tak mi po pár setkáních se šéftrenérem Markem Fialou bylo jasné, že máme na věci společný pohled. Pokud jde o zázemí i lidi, s nimiž budu spolupracovat, tak máme velmi dobré předpoklady, abychom naplnili naše cíle.

Nevnímáte jako krok zpět, že opouštíte extraligový klub a začínáte jinde úplně od nuly?
Spoustě lidí se to tak může jevit, ale pro mě vždy byly priority jinde. Šlo mi o to, že mě baví dělat florbal a v zásadě jsem nevnímala, jestli budu trénovat malé děti, dorostenky nebo muže ve dvacáté lize. Smysl mé práce spočívá v tom posouvat hráče a prostřednictvím toho i celý tým. Pokud se oni sami chtějí zlepšovat, tak mi je jedno, jakou kategorii vedu nebo jakou soutěž hrajeme.

Jak se ohlížíte za působením v Židenicích a jak ho hodnotíte?
Co se týče ještě mé hráčské minulosti, je to kapitola, na kterou bych nejraději zapomněla. A naprosto ji vymazala. (smích) Potom následovalo asi pětileté období u kategorie mužů, kde jsme za tu dobu třikrát postoupili a dosáhli maxima v podobě druhé ligy. To si dovolím tvrdit, že byla velmi úspěšná štace, a ocenila bych spolupráci s Gábou Úlehlovou. U extraligového týmu žen šlo o nastavení nějakých parametrů práce a úplně jsme přebudovali kádr. Naše práce se začala v posledních letech zúročovat a troufám si odhadnout, že jsme zůstali tak na dvou třetinách cesty. Družstvo však samo o sobě potenciál má.

Co říkáte na uplynulý ročník, kdy jste nemohli dotáhnout slibné čtvrtfinále proti Tigers?
Kromě nějakých dvou zápasů jsme zvládli základní část velmi kvalitně. To nám dalo relativně dobrou pozici do play-off. Duely s Tigers byly vyrovnané, a i když zaznívaly komentáře, že to máme nadějně rozjeté, pořád jsme byli jen v půlce. Jižní Město se ukázalo jako velmi dobrý tým a rozhodovaly detaily. Měli jsme výhodu, že jsme i přes nepříznivý průběh otočili úvodní utkání, což ovlivnilo i ten druhý zápas. Ale série byla hodně otevřená a ještě se mohlo stát cokoliv. Nicméně naše vystoupení i předvedená hra odrážely, čemu jsme se v sezoně věnovali, což mě těší.

Než jste převzala ženský A-tým, měla jste tříletou mezeru, kdy jste vůbec netrénovala. Čekala jste, že se takto do florbalu ještě zapojíte?
Netrénovala jsem, výsledky jsem však po očku trochu stále sledovala. I když si samozřejmě dovedu představit i život bez florbalu. Na druhou stranu šel člověk z extrému do extrému, kdy mi trénování v Židenicích vyplňovalo celý volný čas. Ostatní aktivity a koníčky šly stranou, takže v tříleté pauze se aspoň otevřel čas na další věci. Teď do toho ale mám chuť a nadchla jsem se myšlenkou něco v Hattricku budovat. Proto se těším a cítím odhodlání.

Jako první krok v Hattricku zmiňujete, že se musí vytvořit spolehlivý tým lidí. Máte už představu, koho budete chtít přivést?
Přiznám se, že úplně konkrétní obraz ustálený nemám. Spíše jsem počítala, že půjdeme od těch nejnižších věkových kategorií, ale Dan to pojal jako nábor do všech kategorií. Takže se ještě uvidí. Je trochu něco jiného skládat tým pro Extraligu žen a pro první nebo druhou ligu. Ale určitě minimálně představu, jaké hráčky bych třeba chtěla, mám. Je to ovšem věc, do níž v tuto chvíli nemohu zabíhat.

Jako cíl zmiňujete být klubem, jenž bude v ženské sekci udávat trendy. Čeho se to konkrétně týká?
Jsem člověk, který z pozice hráče i trenéra vyzdvihuje jasný postup. Měli jsme takovou individuální tréninkovou skupinu, jež prosazovala motto „Výkon nemá strop“. Právě to je asi taková ústřední a nejvýstižnější myšlenka, v jakém duchu chceme naše svěřence v Hattricku vychovávat.

Obrázek