{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​​​​

REKORDMANKA ELIŠKA KRUPNOVÁ: FLORBAL MĚ TEĎ MOC BAVÍ

Obrázek ke článku
22. 2. 2019

Sto kanadských bodů, takový je nový pokořený milník ženského národního týmu. Společně na něj dosáhly během kvalifikace MS žen 2019 v Gdaňsku Tereza Urbánková s Eliškou Krupnovou v utkání proti Itálii. O začátcích vrcholové kariéry i svém aktuálním směřování v tomto rozhovoru promluvila druhá jmenovaná, která nyní vede reprezentaci jako kapitánka.

Bude to 9 let, co jste poprvé nastoupila v reprezentaci žen. Jaká jste florbalistka dnes oproti tehdejší době?
Samozřejmě herně vyspělejší, zkušenější a v úplně jiné pozici. Někdy je fajn se takhle zamyslet nad tím vším vývojem, co se všechno změnilo a kam se florbal posunul.

Společně s Terezou Urbánkovou jste dosáhly jako první v historii na 100. kanadský bod v reprezentaci žen, vy jste navíc dosud nastřílela více jak 60 gólů, což z vás dělá historicky nejlepší střelkyni. Možná je to těžká otázka, ale je bod, na který nezapomenete?
Ráda bych řekla, že jsem tady o těch číslech ani neměla tušení, takže jsem teď překvapená. Ale gól, na který nezapomenu? (dlouze přemýšlí)

Teprve přijde?
Mám v hlavě několik důležitých gólů, přihrávek nebo i situací, ale věřím, že ten, který si budu pamatovat do konce života, doufám, teprve přijde.

Dá se vůbec vyčíslit to množství úsilí, které jste musela doteď do florbalu dát?
Zvenku je samozřejmě vidět jenom ten úspěch a málokdo si uvědomí co se za tím skrývá. Jak se říká špička ledovce je vidět nejvíce, ale to, co je pod vodou, moc ne. Je to hodně obětování a čím je člověk starší, tím toho v podstatě musí obětovat víc a častěji zvažovat, zdali mu to pořád za to stojí. Já to zvažuji každý rok a asi se to nějak vyčíslit nedá, je to spíše o pocitu radosti a naplnění.

V rozhovoru před MS 2015 v Tampere jste prozradila, že jste měla těžké florbalové období a nebavilo vás to. Teď vás florbal baví?
Baví mě moc! Je pravda, že tam jsem měla těžké období, byl to můj druhý rok ve Švédsku, a i když se mi bodově dařilo, tak pocitově ten můj florbal nebyl dobrý. To se změnilo rok poté a nyní svoji čtvrtou sezonu si popravdě užívám zatím nejvíce, mám z toho velkou radost a můžeme říct, že skoro srovnatelnou se svým prvním rokem ve Švédsku, který byl opravdu excelentní a všechno bylo ideální. Pokud jsem mluvila o tom zvažování, tak teď jsem určitě nastavená tak, že chci ještě chvíli pokračovat. (úsměv)

Když se vrátíme k reprezentaci, tak v této sezoně jsme již dvakrát za sebou porazili Švýcarky, což se nám nikdy v historii nepodařilo. Jak se vám aktuální reprezentační cyklus, první pod vedením Saschy Rhynera, jeví?
Ta historická bilance s TOP4, když to tak řeknu, není vůbec hezká. Je jedině dobře, že získáváme tyto dílčí úspěchy, což je moc důležité pro sebevědomí a nějaký celkový pocit v týmu. Nechci říct úplně pocit naděje, ale předchozí cykly nám moc nedávaly vidinu toho, že se přibližujeme a nebude to jen o tom Švýcarsko porazit, ale porážet, a také abychom byly celkově lepší a přiblížily se i Seveřankám.

Co se týče tohoto cyklu, tak mi to přijde takové čerstvé. Sascha má jiný pohled na florbal, než na co jsou české hráčky zvyklé a musím říct, že je to mnohem bližší švédskému přístupu – volnost, kreativita a činnosti jednotlivce, které potom dělají hru celého týmu. Mně se tohle moc líbí a myslím si, že nám to i svědčí, protože ta energie, motivace a nasazení týmu je podle mě mnohem lepší. Jsou to podle mě klíčové podmínky toho, abychom se posouvali dopředu. Já jsem zatím moc spokojená a doufám, že se to projeví i na výsledku MS.

Řekla jste, že naše bilance s TOP 4 není moc hezká, na druhou stranu na MS 2011, kde jsme přetlačili Švýcarsko v utkání o bronz, tak to bylo poprvé za sedm let, co jsme někoho z TOP 4 porazili. Nemyslíte, že toto relativně úspěšné období může být pro českou mentalitu zrádné?
Pokud se nemýlím tak v současném týmu není moc hráček, které by zažily období té jediné výhry, takže to v podvědomí nemají a spíše na to mají, řekněme, takový mladý nezkažený názor. Věřím, že to vidí z florbalového hlediska tak, že se přibližujeme tomu, abychom je pravidelně porážely a že se žádné usnutí na vavřínech konat nebude a bude je to spíš motivovat. Pak totiž nastoupíme proti Finkám, Švédkám a tam zase výhry nejsou nebo jich je velmi málo.

Zaujalo mě, že jste v několika rozhovorech nabádala k určité změně myšlení vůči Švédkám, když vás budu citovat, že „nejsou bohyně“. Byť výkonnostně celému světu nepochybně unikají, pozorujete v tomto směru nějaký vývoj?
Trochu ano, ale pořád tam je zbytečně více respektu, než bych ráda viděla. Je to hodně o sebevědomí a na tom hřišti je to vidět. Švédky se dívají a poznají hráčku, která si věří a která se s míčkem klepe. To dělá ohromný rozdíl a pokud tady bude hráčka, která si bude opravdu věřit a bude chtít proti nim hrát co nejlepší zápas, tak o to více se k nim budeme přibližovat. Čím déle jsem ve Švédsku, tím více se mi potvrzuje, že také dělají chyby a jsou to vážně jenom lidé.

Podíváme-li se na Pixbo, je aktuálně v SSL třetí a jste jeho nejproduktivnější hráčkou. Jak se vůbec vaše pozice v týmu vyvíjela až do tohoto bodu?
Je to takové ustálení se v týmu a získání role, kterou chci mít. Samozřejmě první sezona byla pro mě úplně nová, všechno ideální, zkrátka „wow“, všechno šlo úplně skvěle, vyhrály jsme. Pak následovala těžší sezona, kdy jsem se stala jedním z lídrů a v posledních dvou se navíc snažím být tahounem nejen na hřišti, ale i mimo něj.

Tereza Urbánková řekla, že se ve své vrozené cílevědomosti chtěla jednou dostat na vrchol. Vy jste si třeba jako juniorka dokázala představit, že jednou budete nejproduktivnější hráčkou Pixba Wallenstam v SSL?
Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela, neviděla jsem se nikdy takhle vysoko a spíš jsem to vnímala krok po kroku. Začínala jsem v Mariánských lázních, dalším krokem bylo jít do Prahy do TIgers, pak se dostat do reprezentace a pak hrát nejlepší ligu na světě a třeba se stát lídrem týmu.

Narážím třeba i na to, že Pixbo je v historii Czech Open jedním z nejoblíbenějších týmů, jestli jste se na něj chodila jako dospívající florbalistka dívat a říkat si, že tam jednou chcete hrát.
To se musím přiznat, že jsem nebyla úplně taková, abych obdivovala tehdejší florbalové hvězdy. Takže mi Pixbo vlastně nic moc neříkalo. (smích)

Pokračujete profesionálně ve svém oboru, farmakochemii?
Ano, pracuji ve firmě AstraZeneca, kde mám smlouvu na dobu určitou, ještě mi zbývá jeden rok. Takže budu hledat nějaké další možnosti, ale preferovala bych zůstat, protože jsem tam moc spokojená.

Čímž se dostáváme k poslední otázce. Jak tedy momentálně vidíte svoji budoucnost v klubu i reprezentaci?
Tím, jak jsem zmínila, že mám z florbalu pořád radost a ještě věřím, že mám prostor se někam posunout, tak bych chtěla zůstat v SSL určitě i v následující sezoně. Stejně tak v reprezentaci, protože je to pro mě pořád čest, a navíc role kapitána je pro mě nová, což je další impuls a motivace.

Třeba do dalšího domácího MS?
To je ještě daleko. (úsměv)

Obrázek