{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​

REKORDMANKA TEREZA URBÁNKOVÁ: MUSÍME STÁLE HLEDAT NOVÉ VÝZVY

Obrázek ke článku
15. 2. 2019

Sto kanadských bodů, takový je nový pokořený milník ženského národního týmu. Společně na něj dosáhly během kvalifikace MS žen 2019 v Gdaňsku Tereza Urbánková s Eliškou Krupnovou v utkání proti Itálii. O začátcích vrcholové kariéry i svém aktuálním směřování v tomto rozhovoru promluvila první jmenovaná.

Jako první v historii, tedy společně s Eliškou Krupnovou, jste dosáhla na 100. bod v ženské reprezentaci. Co vše se vám promítne hlavou, když to posloucháte?
Jak jsem už říkala v jednom z rozhovorů, tak je to nespočet odehraných zápasů, které za tím stojí a ano, je to asi nějaký obrázek naší produktivity v národním týmu a chuť dávat góly. O tom ten sport prostě je. (úsměv)

Dá se vůbec vyčíslit množství úsilí, které jste musela dát do toho, abyste se dostala v kariéře až do tohoto okamžiku?
To se asi úplně vyčíslit nedá, ale je to zkrátka jen otázka času, motivace i třeba inspirace od zahraničních hráček. Vůbec celý průběh mé kariéry je samozřejmě velká součást mého života, florbal mi zabral spousty volného času, ale pokud mě ten sport baví, tak ho dělám.

V září to bude deset let, co jste poprvé hrála za ženskou reprezentaci. Při současné vlně „desetileté výzvy“ se tedy naskýtá otázka jaká byla Tereza Urbánková florbalistka před deseti lety a dnes?
Myslím si, že, to se těžko slovy popisuje. Když jsem začínala v reprezentaci žen, tak jsem byla součástí již profesionálně fungujícího klubu, takže florbal i celá příprava byly na vyšší úrovni. To znamená, že ten přechod z klubové úrovně na reprezentační byl pro mě docela plynulý.

Ale zřejmě jsem měla i štěstí na spoluhráčky, protože jsem tenkrát hrála v lajně s Dominikou Šteglovou, Kristýnou Jílkovou a Denisou Billou, což jsou legendy českého florbalu a já jsem vedle nich v podstatě vyrůstala jak v klubu, tak v reprezentaci. Postupem času jsem sbírala zkušenosti a když bych měla popsat jaká jsem teď, tak ten tým je oproti mně mladší a zase já musím předávat zkušenosti a být příkladem.

Čerpáte z toho, jak se chovaly tehdy zkušenější spoluhráčky k vám a tak se nyní snažíte vzít to pozitivní a předat zase těm mladším?
Celý život si ráda plánuji své výzvy a své cíle. Mám to tak nějak nastavené i povahově, protože mě k tomu vedli rodiče, jak se mám chovat k lidem. Spíše je to ve mně a asi jsem se narodila být vždy lídrem v nějaké skupině, byť se třeba až tolik neprojevuji na veřejnosti. Ale často jsem cítila, že spoluhráčky mají ze mě respekt nebo že je něčím inspiruji a motivuji.

V této sezóně se nám již podařilo dvakrát za sebou porazit Švýcarky, což jsme vlastně ještě nikdy nedokázali s žádným týmem TOP4. Jak se vám aktuální reprezentační cyklus, který je prvním pod vedením Saschy Rhynera, zatím jeví?
Je asi dobré podotknout, že i ten švýcarský tým prochází obměnou a řada zkušených hráček už skončila. Ale určitě je to super, nějaký krok vpřed. I výsledek proti Švédsku mě mile překvapil (6:7 na EFT, pozn. red.), když Švédky proti nám musely stahovat na dvě formace. Samozřejmě pod Saschou je to i malinko jiný florbal a je i pro nás dobrý motivátor. Nesmíme však usnout na vavřínech a dál pracovat.

Není tohle relativně úspěšné období zrádné pro českou mentalitu?
Upřímně česká nátura je podle mého názoru hodně soustředěná na úspěch, což může znamenat velkou podporu. Nicméně vždy si tam musíme dát vykřičník, že současný stav není běžný a musíme stále hledat nové výzvy a posouvat se dál. Nemyslím si totiž, že bychom se Seveřankám přibližovaly, protože možná dochází ke zlepšení na naší straně, ale u nich se děje to samé.

Teď působíte v Malmö, které stejně jako loni balancuje na hranici play-off a nyní vás čeká velký boj na dálku i později napřímo s Dalenem. Co očekáváte od konce základní části SSL?
V první polovině sezóny se mi zdálo, že jsme to našláply velice dobře, získávaly jsme relativně dobré body i se silnějšími soupeři. Jenže po Vánocích se nám přestalo dařit a musíme se naladit zase na tu lepší vlnu. Když jsem se o tom bavila s Eliškou (Krupnovou, hráčkou Pixba, pozn. red.), tak jsme řešily, že když tým v SSL nepodá dobrý výkon, tak prostě prohraje. To znamená, že teď musíme v Malmö podávat dobré výkony jinak se do play-off nedostaneme. Líbí se mi i nastavení švédské mentality, že se tam jde do zápasu s cílem vyhrát, ať proti vám stojí jakýkoliv soupeř, a nejde se v některých případech ten zápas jenom přežít.

Když jste na jaře přestupovala, tak jste v rozhovoru doufala, že skloubíte florbal s prací. To se tedy povedlo dobře, ne?
Je to samozřejmě náročné, ale nějakým způsobem jsem to dokázala vykomunikovat jak v práci, tak i v klubu. Docela mi v tom nahrává i rozlosování soutěže, kdy ty dlouhé cesty vycházejí na víkendy, takže mi to nezasahovalo do pracovního týdne a za to jsem ráda. Dokud to půjde, budu pokračovat, ale jednou asi přijde moment, kdy se toho nahromadí moc. Zatím mě to pořád baví, takže jsem spokojená.

Vaše role v Malmö podstupuje nějaký vývoj nebo od začátku sezóny jedete na stejné vlně?
Určitě je velkou výhodou, že se s trenéry i spoluhráčkami dokážu bavit v jejich rodném jazyce. To přispělo k tomu, že jsem do týmu rychleji zapadla. Můj osobní pocit už po letní přípravě byl, že jsem si připadala, jak kdybych tam hrála už dva až tři roky a vůbec mi nepřišlo, že bych tam byla nová. Patrně k tomu přispělo i to, že mám zkušenosti z reprezentace, a navíc se mi podařilo dobře připravit v létě před sezónou. Daří se mi také bodovat, takže plním i nějaká očekávání ze strany týmu.

Předtím jste měla roční zkušenost v KAIS Mora, která byla tehdy na absolutním vrcholu. Jak byste porovnala ty dva týmy a svou roli v nich?
Role byla určitě úplně jiná. Do Mory jsem jela za zkušenostmi, poprvé si vyzkoušet SSL, poprvé si zatrénovat se švédským týmem a být součástí nejlepšího klubu na světě. Určitě to byla dobrá zkušenost, ale když to řeknu upřímně, tak jsem na tom výkonnostně nebyla tak dobře, abych se dokázala prosadit do první pětky, která byla i první formací švédské reprezentace. Snažila jsem se na tom hledat jen to pozitivní, brát si ze všeho co nejvíce a sledovat jaký je směr florbalu. V Malmö je to zase úplně něco jiného, mám práci a je to už dá se říct běžný život, kdy tam nejsem jen za florbalem. Navíc mi to tam více sedí i herně, mám více prostoru a hraji hodně s Ellen Rasmussen a Cecilí Di Nardo (švédská a dánská reprezentantka, pozn. red.), což je pro mě super.

Když mluvíte o práci, jste stavební inženýrka. Pracujete pořád na projektu nemocnice nebo jste zapojená i do něčeho dalšího?
Ano, stavíme nemocnici. Projekt bude trvat ještě poměrně dlouhou dobu a natolik mě vytěžuje, že nemám ani časové možnosti věnovat se více projektům.

Jak momentálně vidíte svoji nejbližší florbalovou budoucnost?
Nyní je mým cílem mistrovství světa a v klubu play-off. Pak uvidíme, jak to bude, protože v klubu mám smlouvu do roku 2020. Nechci teď říkat, že budu končit tam nebo tam, člověk nikdy neví.

Obrázek