{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

ŘEPKOVÁ SI UŽÍVÁ ŠVÝCARSKO. ALE PÉCT MÁM UŽ ZÁKAZ, VARUJE

Obrázek ke článku
23. 10. 2020

Dlouholetá reprezentantka Martina Řepková aktuálně působí mezi piraněmi v Churu. Produktivní útočnice ve Švýcarsku absolvoluje své první zahraniční angažmá, to stejné platí také pro její spoluhráčku Nelu Jirákovou. Řepková pokračuje ve svých výtečných výkonech z české nejvyšší soutěže a především díky spolupráci s Corin Rüttimann je dokonce na třetí pozici kanadského bodování. „Vlastně mi vůbec nedochází, kde jsem ty body posbírala,“ prozrazuje. 

Řepková patřila v posledních sezonách mezi největší hvězdy české Extraligy žen. Rychlá útočnice vždy vynikala svými bodovými zisky, nejednou ovládla kanadské bodování ročníku. Medailové pozice dlouhodobě sbírala a sbírá rovněž v anketách o nejlepší českou florbalistku. Po posledním nedohraném ročníku se rozhodla pro odchod do zahraničí. Spolu s obránkyní Jirákovou přijala nabídku švýcarského Churu.

Obě předtím hrály za Chodov, se kterým Řepková vybojovala titul v roce 2015. Další superfinále pro ni ziskem zlaté medaile neskončily. Zajímavá je také chodovská bilance posledních třech sezon, ve kterých lvice postoupily do všech finále, která se konala. Po čtyřech prohrách vyšla celku z Jižního Města alespoň výhra v Poháru Českého florbalu letos v lednu. „To byly kolikrát smutné florbalové momenty,“ vzpomíná Řepková i na zklamání.

Martino, jak se zrodil váš přesun do Švýcarska?
Přestup do Churu byl asi mým nejrychlejším rozhodnutím v životě. Nejdřív jsem dlouho zvažovala jednu nabídku, která mi přišla ze švédského klubu, jenž má ambice na zisk titulu. Přemýšlela jsem nad tím vážně dlouho, ale jednoduše jsem necítila, že je to to pravé a že bych tam doopravdy chtěla. Možná jsem se i lehce bála. Pak ale přišla mně a Nele Jirákové stejná nabídka právě z Churu a bylo.

Co pro vás bylo na nabídce nejlákavější?
Nebudu lhát, největším lákadlem pro mě bylo to, že jsou tu tak skvělé hráčky a známá jména. Řekla bych, že pro každého, kdo hraje florbal, je cíl si zahrát s takovými lidmi. Navíc jsou skvělé i lidsky mimo hřiště. Asi rozhodlo i to, že je Chur jedním z nejúspěšnějších týmů a nabídky na angažmá nedává jen tak někomu. Cizinek tu bylo zatím jen pár a piraně vážně neoslovují jen tak někoho. Takže výběr tohoto působiště je souhrou více faktorů.

Nahrál tomu také netradiční konec minulé sezony?
To, jak skončila poslední sezona v české extralize, bylo taky důležité. Troufám si říct, že kdyby se dohrála, tak je asi všechno jinak. Ta situace, co byla v České republice, tomu velmi napomohla.

Přiznali vám, jak se vůbec zrodila myšlenka toho, že vás budou kontaktovat?
Je to lehce úsměvné. Většina týmů má nedostatek hráčů, co hrají napravo, a kvalitních obránců také není tolik. Pravačky jsme tu aktuálně dvě – já a Katarína Klapitová ze Slovenska, Nela je zase opravdu jednou z nejlepších obránkyň. Holky nám prozradily, že si nás při zápasech vyhlídly a doporučily vedení. Mé výkony se zalíbily Corin Rüttimann, Nela se zamlouvala Seraině Ulber. Vzájemně se o tom bavily a asi tak to tedy vzniklo. Přiznaly nám ale, že tomu nejdříve moc nevěřily. Dobrým krokem proto bylo to, že nás oslovily obě, přeci jen to byla větší šance na to, že doopravdy nabídku přijmeme. Ptaly se také trenéra reprezentace Saschy Rhynera, který tomu zas tak moc taky nevěřil a spíš tipoval, že bychom šly do Švédska. Teď už můžu říct, že jsem se rozhodla vážně správně.

Šla byste do toho i bez Nely?
To je velmi těžká otázka. V první fázi rozhodování jsem si říkala, že bych sama nikam nešla, ale postupem času se mi to uleželo v hlavě a odešla bych nejspíš i tak.

Když se zpětně ohlédnete za působením na Chodově, jaké bylo a na co nejraději vzpomínáte?
Já bych hlavně chtěla zmínit, že jsem nesmírně Chodovu vděčná. Dal mi velmi moc, díky němu jsem taková hráčka, jaká jsem, a dostala jsem se až sem. Nemůžu opomenout titul, který jsme získaly v roce 2015. Asi každý, kdo takový moment zažil, řekne, že to pro něj je ta nejlepší věc. Zároveň pro mě byly nesmírně důležité i zhruba poslední tři sezony, kdy jsem měla úplně odlišnou pozici v týmu. Vytvořily jsme si skvělou pětku, kde jsem hrála s Markétou (Svačinovou), Nelou (Jirákovou), Majdou (Pláškovou) a Kájou (Suchou). To pro mě byly jedny z nejlepších momentů a takhle dobře se mi asi nikdy jindy moc nehrálo. Každá jsme byla úplně jiná, což na tom bylo skvělé. Každopádně všechno má něco do sebe a samozřejmě mě i mrzí, že se ten titul povedl pouze jednou. Mám ovšem i jiné vzpomínky, hlavně tedy ty lidské. Ty florbalové byly kolikrát smutné.

Magdaléna Plášková v rozhovoru zmínila, že jste se na sezonu připravovaly z velké části společně. Jak jste to vnímala vy?
Bylo to letos úplně jiné. V Česku jsme najednou neměly tým a přišly jsme si lehce osamocené. Mně osobně to ale nevadilo, ráda trénuji i individuálně. Vím však, že Majda s Nelou potřebují tým, a tak jsme trénovaly alespoň spolu. Hodně nám pomáhají také programy od Floorball PREP z Česka, to nám hodně sedí.

Jaká je podle vašeho názoru NLA, tedy nejvyšší švýcarská soutěž?
Musím říct, že herní styl je tady úplně jiný. Švýcaři jsou navíc velcí profesionálové a vše je tu na nejvyšší úrovni. Všichni to berou velmi vážně. Po osmi letech jsem začala hrát systém, ve kterém jsou dva vrcholy. Nejdříve mi to úplně nesedělo, ale teď už jsem si na to zvykla a je to skvělé. NLA je navíc o velkém běhání a to mi vyhovuje. (smích) Zápasy se i díky tomu lámou až ve třetí třetině. S jakýmkoliv týmem tu jsou utkání vyrovnané a já bych si vážně netroufla říct, jaký tým kdy vyhraje. To je pro mě velké překvapení. Na druhou stranu bych řekla, že v Česku jsou hráčky mnohem technicky šikovnější. Je ale pravda, že na to už se v dnešní době zas tak moc nehraje a tou dynamičností se vše vyrovná.

V jednom útoku nyní nastupujete s Corin Rüttimann. Právě tato švýcarská legenda vás přivedla do Churu. Jak byste ji charakterizovala?
Asi bych přála každému, aby si s ní mohl zahrát. Je to jedna z nejlepších hráček na světě, možná i ta vůbec nejlepší, ale hlavně je to lidsky skvělý člověk. Sama asi stále nevěřím tomu, jak si přirozeně sedíme. Ty statistky o tom vypovídají, ale stejně musím říct, že jsem to vážně nečekala. Cítím taky, že mi výkonnostně i za ty zhruba dva měsíce pomohla. Přirovnala bych to asi k mým začátkům s Terezou Urbánkovou na Chodově. Celkově je naše pětice dobře postavená a každá víme, co jak zahrát.

Produktivně jste právě i díky této souhře na třetí pozici. Snila jste o tom, že by se vám ihned takhle dařilo?
Nesnila. Přála jsem si, abychom se po chvíli chytly, ale nečekala jsem, že naše lajna bude rozhodovat zápasy. Vlastně mi vůbec nedochází, kde jsem ty body posbírala. Co jsem se ale dívala, tak jsme tři odskočené ostatním. Abych také byla upřímná, tak články a zprávy tady moc nesleduju. Je to i tím, že jsem tady ve Švýcarsku a ten marketing zde není na takové úrovni jako v České republice. V tom jsou Češi vážně dobří a mají propracované sociální sítě.

Jaký máte kolektiv v týmu?
Holky jsou super. Před příjezdem jsme se ale bály, Nela za celou cestu téměř nepromluvila. Na mě to dolehlo při příjezdu, možná i proto, že mám někdy problémy se aklimatizovat. Také jsem měla velký respekt. Vše ale bylo zbytečné. Vážně nám všichni pomáhají a překládají. S tím souvisí také to, že nás učí německy a my je zase česky.

A jde vám němčina?
Mám s tím docela problémy. Učím se online s paní z Česka, protože tak mi to vyhovuje nejvíce. Je to ale složité i v tom, že bydlíme v Churu. O něm se totiž ví, jak si zde lidé pozměňují a vymýšlí slova a vytváří zvláštní dialekt. Když se rozhodnou, tak jim nerozumí ani ti, co umí německy perfektně. Občas tedy chytnu nějaké slovíčko nebo stihnu trochu zareagovat, ale jinak máme obě s Nelou problémy. Naštěstí mluvíme anglicky, tak to jde v pohodě.

Vaší spoluhráčkou a rovněž spolubydlící je i Katarína Klapitová ze Slovenska. Pro ni to není první sezona pod Alpami, umí německy?
Ano, řekla bych, že umí dobře. Mluví hezky a pomáhá nám, když potřebujeme pomoct.

Jak se vám v bytě funguje?
Žijeme v takové zvláštní domácnosti. Hlavně ze začátku se stávalo, že jsme si občas nerozuměly a nastávaly vtipné situace. Například zrcátko či nůžky byly problémem, především pro Nelu. Teď už bych ale řekla, že naplno rozumím i slovenštině. (smích)

Mohla byste prozradit, jaký máte denní režim?
Společné tréninky máme třikrát v týdnu vždy na dvě hodiny. Před tréninkem ale navíc chodíme běhat, což je pro mě změna. Například v pondělí běháme kolem třiceti pěti minut před dynamickým tréninkem a po víkendových zápasech. Dost vydržím, ale než jsem si zvykla na tohle, tak mi to chvíli trvalo. Musím uznat, že to je náročné. Máme také individuálně posilovnu, většinou tak dvakrát. O víkendech hrajeme a třeba teď jsme měly dvě dvojkola a ještě jedno nás čeká. Jinak se snažíme normálně fungovat, hodně regenerovat a nabírat energii. Naštěstí máme všechno blízko, téměř všude se dostaneme pěšky nebo na kole. Málokdy se stane, že bychom potřebovaly auto.

V posledních letech jste studovala zeměpis a tělocvik na univerzitě v Plzni. Jak to tedy máte momentálně se školou?
V Česku jsem nestihla jen státnice, protože jsem odjížděla v srpnu a vracela se jen na nějaké zkoušky. Na státnice bych se musela vracet ještě v září, to už jsem nechtěla. Neměla jsem pocit, že by teď bylo správně ležet doma v učení a pořádně se připravovat. Budu si je proto dodělávat příští rok a pak bych ráda pokračovala dálkově na magistra.

Ve Švýcarsku aktuálně hraje početná skupina krajanek. Vídáte se často?
S holkama jsme velmi často v kontaktu a řekla bych, že naše působení tady je dobré pro rozvoj českého florbalu. Když je možnost, tak si napíšeme a potkáme se nebo něco uspořádáme. Teď jsme byly ve Wintherthuru a myslím si, že až bude v listopadu pauza, tak naopak holky přijedou sem k nám do Churu. Jsem ráda, že mám tyhle lidi kolem sebe a můžeme si česky promluvit. Jsme takoví divočejší než Švýcaři.

Jaký je celkově život v zemi helvétského kříže?
Úplně jiný. Překvapili mě nejvíce asi lidé a jejich mentalita. Stalo se nám třeba, že jsme stály na parkovišti a potřebovaly si rozměnit franky, aniž bychom kohokoliv požádaly, tak k nám přišel jeden pán a pomohl nám. Taky tedy ta profesionalita a maximální soustředěnost a režim. Nikdo tu nic nevypustí a z toho jsem nadšená. Také jsou všichni pozitivní, ani po prohraném zápase to nikterak dlouho neřeší a hodí to za hlavu.

A nejbližší plány máte jaké?
Smlouvu mám na rok. Když všechno půjde dobře, tak bych tady chtěla zůstat alespoň do mistrovství světa, protože si myslím, že není dobré měnit působiště před šampionátem. Takže bych tu chtěla být minimálně dva roky, ale teď moc neplánuju. Vlastně to od toho rychlého přestupu tak neřeším a moje původní plány vzaly za své. Nela to asi má podobně.

Jste velkou milovnicí kávy, Švýcarsko je proslulé především čokoládou, ale co říkáte právě na kvalitu tohoto nápoje?
Občas, když si objednávám kávu, tak čekám, co mi přinesou. Modlím se, aby to bylo milované americano s mlékem, a nejenom latté nebo presso. Zatím jsem byla spokojená. Každopádně s sebou mám kávovar, který je často v provozu.

Na sociální sítě zveřejňujete i to, že pečete. Jsou vaše spolubydlící v bezpečí, když rozžhavíte troubu?
Umím vařit, ale pečení mi vážně nejde. Knedlíky zvládnu bez problému, s pudingem jsem naposledy velmi bojovala. Holky mi chtěly udělat radost a zatím vše snědly, ale další pokusy už mi zakázaly. Bude se to muset naučit Nela. (smích)

Obrázek