{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​

ROZHOVOR S PETRI KETTUNENEM O ZMĚNÁCH PRO DALŠÍ REPREZENTAČNÍ CYKLUS

Obrázek ke článku
17. 4. 2019

V minulém týdnu byl finálně ustanoven nový realizační tým Petriho Kettunena, který tak společně s Pavlem Brusem a Milanem Fridrichem povede národní tým v následujícím cyklu, jehož vrcholem bude Mistrovství světa mužů 2020 v Helsinkách. Zapojení Petriho Kettunena nebude jen v národním týmu mužů, ale i v dalších oblastech Českého florbalu, v poskytnutém rozhovoru se národní kouč krátce vrací i k prosincovému Mistrovství světa v Praze.

Kdo je součástí vašeho nového realizačního týmu a jak si rozdělíte role?
Moji asistenti budou Pavel Brus a Milan Fridrich, s oběma jsme si již dopředu definovali základní role u týmu. V utkání budou na lavičce tři trenéři s jasným rozdělením zodpovědností. Věci týkající se útočné hry jako je založení útoku a hra s míčkem, stejně jako střídání budou právě na Pavlovi a Milanovi, já budu mít na starost obranu a hru bez balonku.

Co byste chtěl v následujícím období jako trenér české reprezentace dělat jinak?
Změnou bude nový trenérský tým a budeme mít i jinak rozdělené role. Navíc oba asistenti budou do činnosti reprezentace zapojeni daleko intenzivněji než dříve. Máme ale i na co navazovat, hodně věcí, které jsme udělali v průběhu předchozích let, byly dobré. Jako lídr týmu doufám, že se nám podaří zapojit více hráčů do toho, co děláme. Chceme více věcí dělat společně a diskutovat s hráči, jak se cítí a jak se jim to daří, a přenést tak na ně větší míru zodpovědnosti za to, na čem v rámci národního týmu pracujeme. To je věc, kterou bychom rádi trochu změnili.

Jaká je vaše motivace k pokračování u české reprezentace?
Největší důvod, proč jsem chtěl zůstat v českém florbalovém prostředí, bylo, abych mohl pokračovat v práci s těmito lidmi a těmito hráči. Mám pocit, že proces, který jsme nastartovali v létě 2017, ještě není dokončen. V mnoha ohledech jsme se posunuli dopředu a mnoho věcí jsme udělali dobře, ale jsme někde na půl cesty a mám pocit, že v Praze jsme nedokázali využít potenciál, který ten tým má. To byla ta největší motivace: abych mohl pracovat s těmi lidmi a pokusit se v Helsinkách z nás dostat to nejlepší.

Plánujete upravit něco na nastavení spolupráce s kluby?
Už v minulých letech byla spolupráce s kluby na jejich vzdělávání jednou z částí mé práce. Nyní to ale chceme dělat více systematicky. Setkávám se s trenéry a hráči a bavíme se o věcech, které se dělají v klubech, pozorování věcí, které děláme v průběhu sezóny, bude mnohem konkrétnější. Spolupráce mezi trenéry národního týmu, klubovými trenéry a hráči bude mnohem užší. Probíhá dvojím způsobem: jednak je to zpětná vazba od klubů směrem k nám a zároveň se společně snažíme vytvořit lepší prostředí pro hráče v jejich každodenní práci v rámci klubů.  

Na co by se mělo české florbalové prostředí zaměřit, aby se dotáhlo na světovou špičku?
Všechno se to odráží právě od každodenní práce. Je to celý ten systém, který zde máme. Je to o kvalitě trénování v juniorských kategoriích stejně jako v dospělých, je to o talentované mládeži i o přístupu lidí, kteří pracují ve florbalu, zda mají zájem na tom se posunout, aby se hráči mohli zlepšovat.

Mám pocit, že v českém florbalu máme stále velký potenciál a nyní jen musíme najít cestu, jak ho naplnit, což znamená, že se musíme posouvat ve všech aspektech, od partnerů, médií, trenérské činnosti přes talentovanou mládež až po národní tým. Jediný způsob, jak se posunout, je zkvalitnit každodenní práci a nezáleží na tom, jakého oboru nebo kategorie se to týká, je to stejné od mladších žáků až po superligové hráče a národní tým. Musíme začít u sebe, být lepší a přesnější v tom, co děláme, aby se hráči mohli zlepšovat. Když se budou zlepšovat hráči, budeme konkurenceschopnější na mezinárodní úrovni.

Jak s odstupem několika měsíců hodnotíte šampionát v Praze?
Od světového šampionátu jsem si vše několikrát zanalyzoval a prošel si veškeré statistiky, které jsme si tam dělali. Odehráli jsme dvě utkání, která pro nás nebyla dobrá. Proti Lotyšsku a Finsku to nebyly dobré zápasy.  Obě utkání se Švýcarskem jsme odehráli dobře, a i když jsme v boji o bronz prohráli, statistiky a analýzy ale říkají, že to byl z našeho pohledu dobrý zápas.

Věc, kterou v národním týmu rozhodně musíme zlepšit, je efektivita. V prvním roce a půl jsme se soustředili hlavně na práci v obraně, abychom v tomto byli schopni hrát s nejlepšími týmy světa. Nyní přišel čas pokusit se rozvinout naší hru s míčkem, organizovat založení útoku a napadání, jak děláme protiútoky a další věci, které s tím souvisí. Snad se nám na základě toho podaří zvýšit střeleckou efektivitu.

A pokud se podíváme na celý šampionát, akce byla skvělá. Bylo ctí tam hrát a být toho součástí. Nedokázali jsme ale z našeho týmu dostat to nejlepší. Byli jsme celkem dobří, ale být celkem dobří nestačí, pokud chceme hrát proti těm nejlepším ve všech ohledech hry. To je věc, na které musíme zapracovat. Diskutovali jsme s hráči a získali od nich zpětnou vazbu, která obsahovala cenné poznámky, nápady i analýzy. Nyní je třeba tyto věci připravit a zapojit do naší práce také některé nové prvky.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na šampionát?
Je to atmosféra v aréně před každým zápasem, když jsme tam vešli. Nástupní ceremoniál byl vždy skvělý zážitek. Čeští fanoušci a celý ten dav tam, to bylo něco úžasného a budu na to vždy rád vzpomínat.

A když odhlédneme od zápasů spíše směrem k týmu?
Nad tím se musím trochu zamyslet. Budou to asi večerní programy na hotelu, kdy jsem se dozvídal příběhy jednotlivých hráčů v týmu i členů realizačního týmu. Každý příběh byl naprosto jedinečný. Bylo to zajímavé vidět hráče v trochu jiném světle.

Obrázek