{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

FINSKO. KAM HOLÍNKOU NEDOHODÍŠ A KDE S OBLEČENÍM NEPOCHODÍŠ

Obrázek ke článku
11. 11. 2020

Čtvrtým dílem ze série S florbalkou po světě se vracíme zpět do severní Evropy. Finsko nabídne pohled na ta nejdelší slova na světě či možná mnohé překvapí svými přísnými pravidly týkajícími se alkoholických nápojů. Na vzniku textu spolupracoval Fin Petri Kettunen, který v Česku zastává post trenéra mužské florbalové reprezentace. Společně s ním na otázky odpovídala také nadějná mladá florbalistka Vlaďka Maděrová ve službách finského klubu EräViikingit.

Finští florbalisté dlouho byli na světové úrovni stínem svých severských sousedů ze Švédska. Na reprezentační úrovni už ale sahají hráčům tří korunek na paty v ženské i mužské kategorii, když se pravidelně utkávají ve finálových bojích mistrovství světa. A často už svého rivala i předčí. Není také tajemstvím, že mezi muži získali titul mistrů světa na posledních dvou šampionátech.

Finská nejvyšší florbalová liga nesoucí název F-liiga disponuje v kategorii mužů čtrnácti týmy, které o své místo do play-off bojují obdobně jako české týmy v superlize. Hrají tedy každý s každým v průběhu 26 kol. Oproti tomu ženská nejvyšší soutěž je rozdělena do dvou skupin - ve skupině A hraje osm týmů a ve skupině B sedm. Do play-off postupuje všech patnáct týmů a hraje se systémem první ze skupiny A proti poslednímu ze skupiny B. Shodně se play-off v obou kategoriích hraje formou čtyř vítězných zápasů. Obdobně jako u nás má pak vítěz ligy právo účastnit se Poháru mistrů. 

Asi největším rozdílem mezi přístupem k florbalu u nás a ve Finsku jsou warm up neboli rozběhání a cool down neboli vyběhání. Obě tyto mimo zápasové aktivity totiž probíhají venku.

„I když je venku pod nulou a sněží nebo prší, tak se tady hráči chodí vždycky rozběhat ven, protože je to zdravé. A není to jen, že si zaběhají dvě kolečka a jdou hrát, je to taková půlhodinka intenzivní přípravy na zápas nebo na trénink,“ uvádí Maděrová z vlastní zkušenosti. „Hrozně se mi líbí hlavně to, že i vyběhání po tréninku probíhá skupinově pro celý tým,“ dodává.

Svátky krátké, názvy dlouhé

Finsko je země v mnohém podobná té naší. Jednou z podobností jsou svátky, které se zde slaví. Kromě těch klasických jako jsou Velikonoce, Vánoce či Nový rok totiž sdílíme i datum 1. května, kdy se slaví Den práce. Co je pro finský národ typické je svátek vappu, který připadá také na první květnový den a v překladu znamená Svátek studentů. Do ulic v tento den vyjdou studenti v kostýmech, a pokud jsou to absolventi vysokých škol, poznáte je podle bílých čepic. Tento den je pro mnohé tou nejlepší oslavou roku, probíhá totiž pořádná párty.

V prvním díle této série, kde jsme se bavili o Švédsku, jsme popisovali svátek zvaný midsommar. Ten se ve Finsku slaví také, jmenuje se však juhhanus a je to nejdelší den v roce - jeho datum tak připadá na třetí červnový víkend. „V tento den vlastně v celém Finsku není vůbec noc,“ osvětluje Kettunen. Jako typický zvyk se na tento svátek pálí na pobřeží moře či jezera tzv. kokko - táborák. Mnoho lidí tak ve městech nenajdete, většina z nich totiž tento den tráví na venkově a v přírodě.

                   „V tento den vlastně v celém Finsku není vůbec noc.“ 

                        - trenér Petri Kettunen popisuje svátek juhhanus

Těsně před Vánocemi pak Finové oslavují svou nezávislost, datum 6. prosince totiž připadá na tzv. itsenäisyyspäivä - Den nezávislosti. V tento den celý národ oslavuje přijetí Deklarace nezávislosti, která je roku 1917 osvobodila od Ruska. Národním zvykem je vyvěsit finskou vlajku na observatoř v Helsinkách.

Finská sauna aneb Nahota sbližuje

Spousta lidí si s Finskem spojí slovo sauna. Vždyť už původ tohoto slova je finský. Je ale opravdu tak slavná i v samotném Finsku? Jako odpověď zřejmě postačí fakt, že saunu v této zemi má v sobě zabudovanou skoro každý dům. „Asi není v každém bytě, ale v každém domě určitě,“ potvrzuje Kettunen, který ji doma má taky. „Je to vážně síla, že je v každém baráku veřejná sauna, do které může jít kdokoliv a kdykoliv,“ dodává udiveně Maděrová. Nepsaným pravidlem pro Finy je navštěvovat saunu pravidelně. Někteří do ní chodí alespoň dvakrát týdně, jiní zase častěji. „Naše rodina je na saunu opravdu zvyklá. Neříkám, že tam chodíme každý den, ale přinejmenším tam sedíme každý druhý večer,“ směje se kouč mužské florbalové reprezentace.

Každá sauna se od té v následujícím domě drobně liší ve velikosti nebo v teplotě. Obecně ale platí, že teplota v každé finské sauně by měla mít okolo 60 - 80 °C. Narozdíl od ruské tradiční sauny však ve Finsku nepotřebují žádné vybavení. A tím žádné myslíme opravdu žádné. Finové do této sauny totiž chodí úplně nazí. „Sedíme tam s rodinou či přáteli. Pokud jsou tam lidé, co na sebe nejsou zvyklí, tak to může působit trochu blbě, ale obvykle tam sedíme úplně nazí,“ dodává Kettunen s úsměvem. 

Sýr ze sobího mleziva

Spíš než národní jídla mají ve Finsku pokrmy regionální - tradiční pro dané regiony. „Něco, co se jí po celém Finsku, tady moc nenajdete,“ dokládá Kettunen. Existuje však jeden pokrm, který přesto najdete v celé této zemi a jeho název je karjalanpiirakka. V překladu Karelský koláč je obdoba ruských pirožků, liší se však zásadním rozdílem. „Těsto je otevřené a na něm je rozsekané vajíčko a brambory. Mám tenhle koláč moc rád, je výborný,“ uvádí finský kouč. 

Většina jídel je v této severské zemi na bázi ryb či hovězího nebo vepřového masa. Hodně oblíbené je taky maso sobí, které je součásti nejednoho pokrmu. Kromě masa se ze soba ale používá i jeho jiná část. Pokrm zvaný leipäjuusto, v překladu laponský čerstvý sýr, je totiž vyrobený ze sobího mleziva, tedy sobího prvotního mléka. Zachycené mlezivo ve formě pevné bílé hmoty se griluje či flambuje a poté podává ke kávě. Na první pohled byste však řekli, že jde o naše volské oko.

Tak trochu jiný koláč znají ve Finsku pod názvem lihapiirakka - je totiž masový. Těsto je však stejného složení jako koblihové. Jako náplň slouží mleté maso s rýží, naplněný koláč se pak smaží v oleji. Jako přílohu volí Seveřané kečup či hořčici. 

Klasický kmínový chléb ve Finsku budete hledat dlouho, zde totiž hodně sázejí na svůj vlastní tmavý chléb, který se nazývá ruislepä. Původně pochází z východu Finska, ale v dnešní době je už rozšířený po celé zemi. „Člověk by ani neřekl, jak by mu mohl scházet klasický chleba nebo rohlíky, ale chybí,“ směje se Maděrová, jež ve Finsku tráví svou první sezonu. Pro milovníky lékořice jsou v této a dalších severských zemích tradiční potravinou tzv. salmiakki. Kosočtvercové bonbony s lékořicovou chutí, které jsou ale slané. V Česku takovou pochoutku najdete třeba ve zdravé výživě, kde je do lékořicových pendreků přidána jako náplň hořká čokoláda. Bonbony ve Finsku jsou však slané samy o sobě, obsahují totiž salmiak - chlorid amonný. 

Asi nejproslavenějším finským nápojem je vodka Finlandia, která se vyrábí z opravdu kvalitní a čisté pramenité vody z ledovce. Na trhu ji naleznete jak neochucenou, tak i s ovocnými příchutěmi jako např. brusinka, kokos či limetka. Dalším oblíbeným alkoholickým nápojem je finské pivo Sahti, které je přichucováno bobulemi jalovce. 

Sám rozený Fin uvedl, že mezi českou a finskou kuchyní není přílišný rozdíl. Potraviny jsou vcelku stejné a také shodně zaměřené na maso. I tak ale přišel na jeden zásadní rozdíl. „Něco, co tady opravdu nemáme, jsou knedlíky. Bavil jsem se o tom s kluky z florbalu, protože v Česku je máte ke každému druhému jídlu jako přílohu. To my tady neznáme,“ vykládá hlavní kouč české florbalové reprezentace.

Nejdelší slova na světě a žádné předložky

Na první pohled působí finská slova jako souhrn nesrozumitelně za sebou naskládaných písmenek. Posuďte sami, vždyť nejdelším finským slovem je se 61 písmeny slovo lentokonesuihkuturbiinimoottoriapumekaanikkoaliupseerioppilas, což v překladu znamená „pomocný mechanik - poddůstojník leteckého proudového turbínového motoru“. Důvodem těchto dlouhých slovíček je fakt, že finština nemá předložky. Větu Jdu do školy tak Finové řeknou bez předložky do, která je již zahrnuta ve slově následujícím - celé slovo se tak prodlouží a vynechají se mezery.

Finština navíc skrývá další kostlivce ve skříni. Tím zásadním je podle Petriho Kettunena u mnohých slov jejich skrytý význam. „Máme určitá slova, která mají dva úplně odlišné významy. Například pro smrkový stromeček (vánoční stromeček) máme stejné slovo jako pro číslovku šest. Asi si dokážete představit, jak divná je pro cizince konverzace využívající slovo kuusi, když neví, jestli se bavíme o šestce, nebo o stromku,“ směje se Kettunen.

Příjemným faktem a rozdílem vůči mnoha dalším zemím je však to, že ve Finsku mluví skoro všichni anglicky. „Všichni tady cizinci rozumí, když mluví anglicky. Na tréninku se ale anglicky nemluví, což je rozdíl oproti Švýcarsku,“ uvádí Maděrová, která s finštinou bojuje od svého příjezdu do Helsinek. „Občas mi na tréninku ani neřeknou, co mám dělat, a jdou hrát. Pak mě ale vidí, jak tam stojím, a dojde jim, že nevím, co mám dělat, tak mi to tedy anglicky vysvětlí,“ směje se.

Slovníček základních frází jsme v tomto díle doplnili o příklad slov, která finštinu dělají opravdu složitým jazykem a o nichž byla řeč výše:​

  • Do školy - kouluun
  • Železniční stanice - rautatieasema
  • Šest / smrkový strom (vánoční) - kuusi
  • Národní park - kansallispuisto
  • Finská zima - Suomen talvi
  • Mistrovství světa v házení gumákem - Saappaan heiton MM-kisat
  • Máš rád finskou saunu? - Pidätkö suomalaisesta saunasta?
Pro alkohol pouze do obchodu Alko

Pro příznivce alkoholických nápojů máme hned dvě nemilé zprávy. Tou první je cena piva, které je ve Finsku velmi populární. „V restauraci ve Finsku zaplatíte za jedno pivo asi deset eur, což je nějakých 265 korun,“ usmívá se Kettunen při vzpomínce na ceny v Praze. „Vzpomínám si na to nejlevnější pivo, které jsem kdy viděl. Bylo to v supermarketu v Pardubicích, kde jeden a půl litru piva stál osmnáct korun,“ směje se dosud velmi překvapený.

Druhou nemilou věcí na Finsku je fakt, že zde dovršením osmnáctého roku života nemáte ještě zdaleka vyhráno. „Mezi osmnáctým a dvacátým prvním rokem života si tady můžete koupit pouze nápoje, které mají pod 21 procent obsahu alkoholu,“ uvádí národní kouč. Že máme v naší zemi doslova volnou ruku potvrzuje i svými dalšími slovy, kterými odhaluje zajímavou věc.

„Velký rozdíl je také v politice alkoholu v naší a vaší zemi. V Česku si můžete v normálním obchodě koupit víno, pivo nebo whiskey, kdykoliv se vám zachce. Ve Finsku si v klasickém obchodě koupíte pouze nápoje, které mají pod 5,5 procenta alkoholu,“ vysvětluje. Pro takové víno, whiskey nebo vodku tak musíte zamířit do specializovaných obchodů, které se originálně nazývají Alko a jejichž prodej kontroluje vláda.

Káva oproti tomu stojí podle našeho respondenta okolo čtyř eur, v přepočtu tedy zhruba sto korun. Česká florbalistka Maděrová pak uvádí, že viditelně dražší jsou v této zemi i ovoce a zelenina.

Na naši typickou otázku zda se ve Finsku dá uživit pouhým hraním florbalu, padla od našeho respondenta kladná odpověď. „Dá se to, ale není to vyloženě jen hraním nejvyšší ligy. Většinou ti hráči v klubu kromě hraní i pracují - trénují nebo dělají marketingové věci,“ osvětluje Kettunen.

To sice znamená, že hráči ve Finsku mají oficiálně také zaměstnání a nevydělávají jen pouhým střílením gólů, nicméně by se s nadsázkou dalo říct, že jim k živobytí stačí pouze slovo florbal.

Ochotní, pracovití a poctiví

Finové se na první pohled jeví jako národ uzavřených lidí s pochmurnými tvářemi. Sám Petri Kettunen ale uvádí, že povah v jeho zemi můžete najít opravdu hodně. „Já se typickému rysu našeho národa trochu vymykám, protože jsem docela otevřený a nemám problém navazovat kontakty,“ popisuje. Něčemu, čemu se v angličtině říká small talk (pokec - pozn. red.), totiž Finové moc neholdují. Naše česká respondentka tento fakt potvrzuje, i tak ale uvádí, že si tento národ oblíbila. „Jsou sice stydliví, ale když k nim člověk najde cestu, tak jsou hrozně milí,“ usmívá se.

„Tradičně je náš národ docela introvertní a lidé jsou zvyklí dělat všechno sami, spoléhat na sebe,“ uvádí Kettunen. Možná to je také důvod, proč jsou Finové národem dosti pracovitým a proč v práci dosahují skvělých výsledků. Nespoléhají totiž na to, že to za ně udělá někdo jiný. Důležitým a uznávaným aspektem je také jejich poctivost. „Trenér řekne, ať udělají dvacet dřepů, a oni je hned všechny udělají, aniž by se ptali na důvod,“ míní Maděrová z vlastní tréninkové zkušenosti.

Národním rysem, který florbalistka EräViikingit zdůrazňuje, je pak finská ochota. „Všichni jsou tady ochotní člověku s čímkoliv pomoct. V Česku vás prodavačka v obchodě téměř seřve, že se na něco zeptáte, kdežto tady vám vždycky vyjdou vstříc, i když mluvíte anglicky,“ vyzdvihuje polichoceně. 

Sníh a mráz, to je, oč tu běží

Zima se v jednotlivých částech země výrazně liší, jelikož Finsko je dlouhá země s různými podnebnými pásy. Zatímco na jižním či západním pobřeží kvanta sněhu v průběhu zimy moc nevídají, na severu v tzv. Lappi (Laponsko - pozn. red.) je můžete najít již na začátku listopadu. „V mém regionu máme sníh každou zimu. Liší se akorát jeho množství. Může ho být padesát centimetrů, ale i metr a půl,“ uvádí Kettunen, který žije 450 kilometrů severovýchodně od Helsinek ve městě Lehmo.

Obdobně jako u nás jsou i tady nejchladnějšími měsíci v roce leden a únor. Na jihu narazíte na teploty do minus deseti stupňů Celsia, v oblasti obce Kontiolahti, kde leží Lehmo, zase do minus dvaceti. V nejsevernější části Finska, tedy v Laponsku, se teploty v zimě pohybují až do minus třiceti stupňů. „Každým rokem ale těchto opravdu chladných dní ubývá víc a víc,“ přiznává Kettunen.

Ženskou na záda a běžíme!

Nejvýraznější volnočasovou aktivitou je pro Finy čas strávený venku. Můžou chodit na procházky, na hory nebo se věnovat různým sportům, jak již ale padlo výše, pohyb na čerstvém vzduchu je pro ně opravdu důležitý. Zálibu ve fyzických aktivitách tomuto severskému národu nemůžeme upřít už jen z toho důvodu, že se zde každoročně koná mistrovství světa v nošení žen.

„Tohle mistrovství jsem zatím viděl bohužel jen v televizi, ale běží to každý rok. A není to pouze o běhání, je to přímo nachystaná trať s různými překážkami,“ usmívá se Kettunen. Toto mistrovství spočívá v tom, že muži nesou na zádech ženy skrz předem danou trať plnou překážek, kterou musí zvládnout proběhnout za nejkratší možný čas. „Má to docela dost diváků a závodníci sem přijíždějí z celého světa, takže to není jen finská záležitost,“ dodává reprezentační kouč.

Pokud jste si mysleli, že tímto seznam originálních finských soutěží končí, pak pro vás máme ještě třešničku na dortu. Mistrovství světa v házení holínkou - přesně tak, i takové mistrovství existuje a cíl je prostý - musíte holínkou dohodit co nejdál. Jako nejběžnější povrchy jsou pro tuto soutěž vymezeny písek, tartan a tráva. Že tento sport není žádná legrace, dokazují rekordy odhodů holínky, kterými jsou 68 metrů v mužské a 49 metrů v ženské kategorii. Zúčastnit se můžete kromě Finska i v mnoha dalších zemích světa. Zde však toto mistrovství poprvé spatřilo světlo světa.

Kam vyrazit?
Koli

Pro milovníky přírody a výšlapů, kterými Finové bezpochyby jsou, je kopec Koli tím pravým místem. „Je to jedno z nejpopulárnějších finských míst, ten výhled je nádherný. Každoročně se tady také pořádá mnoho párty večírků,“ uvádí Kettunen, který má tento přírodní skvost na dosah ruky, protože bydlí nedaleko od něj. Tento kopec se tyčí sice jen 354 metrů nad moře, nabízí však svým návštěvníkům pořádnou pastvu pro oči. Je také součástí Národního parku Koli.

Laponsko - domov Santy Klause

Pokud toužíte zažít zimu se vším, co k ní patří - tedy s nízkými teplotami a pořádným množstvím sněhu -, neexistuje pro vás vhodnější místo než právě Laponsko. Tento nejsevernější finský kraj navíc ve svých mrazivých podmínkách ukrývá také dílnu samotného finského Ježíška (Santa Klause) - město Rovaniemi. Každý den v roce zde můžete navštívit slavnou Santovu vesničku.

Obrázek