{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

ŠVÝCARSKO. SÝROVÁ ZEMĚ S DECHBEROUCÍ KRAJINOU A ZVONCI

Obrázek ke článku
28. 10. 2020

Ve druhém díle série S florbalkou po světě se podíváme do země, která je známá svou výbornou čokoládou, tradičními sýry a krásnou krajinou. Švýcarská konfederace je středoevropský stát rozdělený na 26 kantonů, ve kterých žije přes 8 milionů obyvatel. Na článku o zemi helvetského kříže se podílely české reprezentantky Martina Řepková a Kamila Paloncyová spolu s hlavním trenérem ženského florbalového národního týmu. Sascha Rhyner, rozený Švýcar, vám prozradí hlavní zajímavosti, kterými se jeho země pyšní.

Ve florbalu se Švýcarsko na světové úrovni dlouhodobě pohybuje za elitní dvojicí - Švédském a Finskem. Pro Českou republiku je to tradiční rival, a to jak v ženské, tak i v mužské kategorii. Švýcarské nejvyšší florbalové soutěže shodně nesou název National League. 12 týmů zápolí v mužské kategorii a 10 v ženské. Do play-off vždy postupuje 8 z nich, vyřazovací boje se ale narozdíl od těch českých hrají pouze na tři vítězné zápasy. Odlišností je též počet soutěží, které ve Švýcarsku probíhají v průběhu jedné sezony. Během roku zde týmy bojují hned o tři poháry v soutěžích Super Cup, Cup final a v již zmíněné NLA.

Zajímavé jsou dojezdové vzdálenosti na zápasy. Například nejdelší dojezdová vzdálenost týmu z Churu je do města Bern, kam cesta autobusem trvá 3,5 hodiny. „Švýcarky už jsou z toho, že jedou tři a půl hodiny, docela otrávené,“ uvádí se smíchem Martina Řepková.

Na národní den s vlajkami ven

Svátky jsou ve Švýcarsku převážně katolického původu. Platí tady však rozdělení země do jednotlivých kantonů, z nichž v některých převládají katolíci, v jiných zase protestanté. Od toho se také odvíjí, jaké svátky se kde slaví. V kantonu Zug, ve kterém se nachází obránkyně Kamila Paloncyová, se těchto katolických svátků slaví nejvíc. „Co se týče svátků, tak je to podle mě hodně podobné těm našim. Specifické to ale je v těch hodně křesťanských kantonech, jako je ten náš, kde je každý křesťanský svátek uznávaný jako volno,“ vysvětluje česká reprezentantka. 

Co je ale společné pro celou konfederaci, je datum 1. srpna, kdy se zde slaví Švýcarský národní den. „Všichni tady vytáhnou vlajky, všechno tady žije, obchody jsou zavřené,“ popisuje Martina Řepková. “My jsme sem s Nelou Jirákovou přijely právě na tento svátek a všichni vypadali spokojeně,“ dodává.

Rozteklý sýr ano, tatarka ne

Většina švýcarských restaurací nabízí jídla na bázi těstovin, brambor a sýrů, na čemž se shodly obě dvě české respondentky. Vždyť národní jídlo této země je pochoutka zvaná rösti - smažená placka z nahrubo nastrouhaných brambor. „Opravdu typický je pro naší zemi takzvaný raclette, což je rozteklý sýr, nebo také fondue - taktéž roztopený sýr, do něhož člověk namáčí kousky chleba napíchnuté na vidličce,“ přitakal na důležitost sýrů také Sascha Rhyner. Že mají Švýcaři ale i vytříbenější chutě než jen ty sýrové, potvrdila bývalá útočnice Chodova. „Maminka mé spoluhráčky nám jednou uvařila rýži na kari s ananasem, kukuřicí a kuřecím masem, což je sama o sobě zajímavá kombinace. Ale když si na to pak všichni naházeli kompot z ovoce, tak jsem se opravdu zhrozila,“ směje se Řepková. „Musím ale říct, že to bylo strašně dobré,“ ujišťuje obratem.

Specifické potraviny ve Švýcarsku nemají, zato některé základní jim tam chybí. „S holkama jsme zaregistrovaly, že nám tady chybí klasická česká tatarka. Mají tu samozřejmě nějaké náhražky, ale k naší tatarce to má daleko,“ říká Řepková. Sýry jsou naopak věcí, která v místních obchodech nemůže chybět. „Mají tady sýry, které člověk v Česku nesežene. A taky tady všechny mléčné produkty chutnají úplně jinak,“ shodly se obě české hráčky. „Výborné jsou tady i zapékané brambory se sýrem fondue, které tento národ charakterizují,“ rozplývá se Paloncyová.

Švýcarsko je samozřejmě známé svou výbornou a kvalitní čokoládou. Že jsou na ni Švýcaři opravdu pyšní, potvrdila bývalá vítkovická hráčka ve službách Zug United. „Pro nás Čechy je čokoláda z Německa extra kvalita. Kdežto tady člověku řeknou, že německá čokoláda není vůbec dobrá,“ hlásí s úsměvem.

Švýcarský dialekt bez pravidel a pravopisu

Je jistě známou věcí, že ve Švýcarské konfederaci mají čtyři úředně uznané národní jazyky. Jsou jimi němčina, francouzština, italština a rétorománština. Pokud si ale myslíte, že každý Švýcar umí od malička všechny čtyři, pak jste na omylu. „Není pravda, že by tady někdo uměl všechny čtyři,“ ujišťuje Paloncyová. „Naopak. Když umí mluvit dvěma z nich, tak je to hodně,” dodává.

Obě hráčky se vyskytují v německy hovořících kantonech, proto je jejich zájmem právě německý jazyk. „Tady i když člověk umí sebelíp německy, tak moc nepochodí. Ten jejich švýcarský dialekt (švýcarská němčina - pozn. red.) je opravdu náročný,“ přiznává Řepková. „Člověk nerozumí ani slovo, nemá to žádná pravidla ani pravopis. Je to strašně těžké pochytit,“ potvrdila i druhá hráčka společně s rozeným Švýcarem Rhynerem.

V tom, co je na němčině nejtěžší, se ale hráčky ani zdaleka neshodly. Pro Martinu Řepkovou je to tvrdá výslovnost, kdežto pro Kamilu Paloncyovou leží problém na poli gramatiky. „Pro mě je strašně těžké, že skládají jinak větu a sloveso dávají na její konec. Taky je často sloveso rozdělené a jedna část je na začátku věty a druhá na konci,“ popisuje druhá jmenovaná florbalistka. Ani tak ale Paloncyová nezoufá a pilně se učí, pohlíží totiž vysoko. „Kvůli certifikaci svého diplomu musím udělat certifikát B2. To je ten nejvyšší, kterého cizinec může dosáhnout,“ přiblížila své cíle.

Tak jako v minulém díle, i nyní jsme si pro vás připravili přehled nejzákladnějších německých frází, který tentokrát sestavil Sascha Rhyner. Protože už ale víte, že normální nemčina a ta švýcarská jsou odlišné, budou fráze trojjazyčné:

  • Ahoj - DE: Hallo - SUI: Hoi! Salli! Ciao! Salü! Moins!
  • Jak se máš?- DE: Wie geht es dir? - SUI: Wie gahts?
  • Hraješ florbal? - DE: Spielst du Floorball? - SUI: Spielsch Unihockey?
  • Děkuji - DE/SUI: Danke
  • Jak se jmenuješ?- DE: Wie heisst du? - SUI: Wie heissisch?
  • Jmenuji se Sascha - DE: Ich heisse Sascha - SUI: Ich heiss Sascha
  • Kde je hala?- DE: Wo ist die Halle? - SUI: Wo isch d Halle?
Pro turisty drahý špás

Švýcarsko je vyspělá země s vysokými platy, což dokládají vysoké ceny. Kromě pojištění, různých pojistek a jízdenek je extrémně drahé také jídlo. Obě reprezentantky se shodly, že zcela nejdražší surovinou je maso. „Člověk si rozmyslí, jestli si koupí maso na jeden den, které ho v přepočtu na českou měnu vyjde na tři sta korun,“ uvedly shodně. Další drahou položkou na nákupním seznamu je pak zelenina. „Jedna brokolice tady vychází asi na sto dvacet korun. To si pak člověk říká, že ji bude jíst celý týden,“ směje se Řepková. „Nájem bytu se tady za měsíc pohybuje okolo dvou tisícovek franků, což je padesát tisíc korun. Pivo stojí přes stovku, oběd v restauraci zase pět set korun,“ dodává Rhyner, který sám uvádí, že je jeho rodná země pro cizince extrémně drahá. Martina Řepková na závěr dodává ještě jednoduché přirovnání. „Myslím, že ty ceny tady krásně charakterizuje to, že Švýcaři tvrdí, že Praha je nejlevnější město na světě,“ směje se nevěřícně.

Jak je to s výplatami ze zaměstnání v této zemi, jsme se zeptali obou našich reprezentantek. „Je to bohatá země, plat bývá oproti Česku několikanásobný a kluby se navíc o hráčky dokážou postarat. Takže to je ten důvod, proč sem hráči chodí,“ shodují se obě české hráčky. Uvedly také to, že ženy preferují ke své hráčské kariéře ještě normální zaměstnání. „Tady si ty holky platí všechno, včetně příspěvků, materiálních věcí a podobně,“ přiblížila Paloncyová. „Lepší podmínky ale mají reprezentantky, ty mají nějakou finanční odměnu ze svazu. Takže tyhle hráčky mají možnost pracovat třeba na čtyřicet procent, ne na sto procent,“ dodává.

Jsou Švýcaři otevření, nebo uzavření?

O nátuře Švýcarů toho mnoho lidí moc neví. Tento na první pohled tajemný národ v sobě ale skrývá spoustu upřímných a pomoci plných lidí. „Jednou jsme s Nelou Jirákovou zoufale stály na parkovišti a neměly jsme drobné. Aniž bychom komukoliv něco řekly, tak k nám přišel nějaký pán a rozměnil nám,“ nechápe Řepková. Pozitivní dojem ze zcela nečekaného zážitku potvrzuje i po tříměsíčním pobytu. „Švýcaři jsou pro mě strašně milé překvapení, protože jsem jejich reprezentaci vždycky znala jen z té druhé strany a nikdy to nebylo nic příjemného,“ přiznává česká hráčka, která žije ve vesnické oblasti. „Jsou to pozitivní, otevření a hodní lidé. Když se tady prohraje, tak to Švýcarky štve pár desítek minut, ale potom už je motivace na další zápas a k té prohře už se nikdo nevrací, nikdo to neřeší,“ udivuje se.

Naopak Paloncyová, která žije v nejbohatším kantonu této země, uvedla pravý opak. „Lidé jsou tady introvertní, uzavření a chladní,“ uvedla. Její slova potvrdil také samotný Švýcar a trenér české ženské reprezentace Sascha Rhyner, který zmínil ještě národní konzervativnost. Bývalá hráčka Vítkovic ovšem povznesla švýcarskou pracovitost. „Pracovní doba je delší, je tady méně volna a lidé toho udělají mnohem víc,“ říká z vlastní zkušenosti. „Také jsou zvyklí platit za kvalitu. Kdyby se šlo s cenou dolů, tak si to nekoupí, protože jsou zvyklí zaplatit hodně. V obchodech jsou úplně minimální akce, oni v akcích nenakupují,“ dodává na závěr.

Kravské zvonce a kostýmy

Každý fanoušek florbalu, který sleduje mistrovství světa, nejspíš zaznamenal oblíbený zvyk švýcarských fanoušků. Řeč je samozřejmě o skupince fandů v kostýmech krav, kteří zvoní na obrovské zvony. „Máme tady mnoho farm, takže také hodně krav, které na sobě nosí kravské zvony. Je to typický atribut Švýcarska a myslím, že na venkovech se ještě stále konají orchestry, na kterých se na tyto zvony hraje,“ vysvětluje Sascha Rhyner význam tohoto kousku. „Je to naše tradice, já je ale nesnáším. Snažím se jim vyhýbat, jsou moc hlučné,“ směje se.

Příroda ve Švýcarsku je považována za opravdový skvost. Svůj podíl na tom má z velké části způsob třídění odpadu, který popsaly obě dotázané hráčky zcela shodně. „Všichni si tady kupují stejný pytel na odpadky, ve kterém musí všechno vyhodit. Každý kanton má specifický sáček do koše. Neexistuje, aby někdo něco vyhodil někam jinam, jsou za to obrovské pokuty. Takže tady člověk nenajde odpadek na zemi,“ uvedly. Za to, že udržují čistou přírodu, můžou Švýcaři najít na různých místech překvapení. „Když jde člověk do přírody, tak je na na určitých kopcích vytvořené přírodní ohniště, kde si může kdokoliv nasbírat dřevo a grilovat, což je super,“ chválí hezky promyšlený koncept Paloncyová.

Na vysokou i po práci

Základní školní docházka trvá stejně jako u nás devět let. Základní škola je rozdělena na první část trvající od 1. do 6. třídy. Děti pak mohou obdobně jako v České republice pokračovat na gymnázium nebo zůstat na základní škole až do 9. třídy. V tomto případě pak následuje škola střední, což je učební obor trvající dva až čtyři roky. „Zajímavý je určitě náš duální systém, který kombinuje teorii s praxí. Práce je kombinována s alespoň jedním školním dnem za týden. Výhodné je, že i pokud začnete jako automechanik, pořád můžete jít na vysokou školu,“ přiblížil systém školství Švýcar Rhyner.

Pojďme hlasovat o zákazu aut!

Ve Švýcarsku mají všichni dospělí muži povinnou vojenskou službu. Základní kurz pro vojáky tady trvá 17 týdnů a je označován pojmem rekrutenschule. Každý druhý rok musí navíc všichni muži, kteří prošli základním kurzem, podstupovat další tři týdny povinné přípravy. „Je to docela otravné, když musíte chodit na tréninky,“ usmívá se Rhyner.

Demokracie má ve Švýcarsku velké slovo. Občané mohou hlasovat naprosto o čemkoliv, co se jim zlíbí. „Jako občan si můžete říct, že chcete například zakázat auta, a tak začnete sbírat podpisy. Potřebujete
sto tisíc podpisů, které pak odnesete na iniciativu a oni o tom budou hlasovat,“ vysvětluje český reprezentační kouč.

  • Hráli jste florbal v cizí zemi? Nebo jste se s ním v zahraničí setkali v nějaké jiné formě? Pokud se chcete o zážitky podělit a máte zájem spolupracovat na vzniku dalších dílů série S florbalkou po světě, napište na emailovou adresu tittel@ceskyflorbal.cz.

Obrázek