{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


ŠEVČÍK: MÝM ÚKOLEM JE POMOCI VÍTKOVICÍM, ABY BYLY JEŠTĚ SILNĚJŠÍ

Obrázek ke článku
30. 1. 2018

Vítkovický realizační tým rozšířil bývalý otrokovický trenér Karel Ševčík. Tomu v Otrokovicích skončil v prosinci kontrakt, dva lednové zápasy ještě vedl bez smlouvy a jednání o nové formě spolupráce nakonec skončilo nezdarem. Poté přijal nabídku Vítkovic. Stal se tak novým asistentem Pavla Bruse, kterému by měl být nápomocen splnit vítkovický cíl pro letošní sezónu. Jaký je to cíl? A jaká bude jeho role?

Jak byste zhodnotil své předchozí působení v Otrokovicích?
Je mi líto, že se vyjednávání o nové smlouvě v Otrokovicích nepodařilo. Nechal jsem tam dva roky práce, snažil jsem se nejprve o stabilizaci a později posunul cíle k boji o medaili. Bohužel už nemohu svůj cíl dotáhnout do konce, ale určitě přeji Otrokovicím jen to nejlepší. Na závěr jsme si podali ruce a každý jsme se vydali jinou cestou. 

Co bylo tedy důvodem ukončení vaší práce?
Nedohodli jsme se na způsobu pokračování smlouvy, neboť mi v Otrokovicích skončila. Vyjednávali jsme o nějakých dalších možnostech. Nakonec jsme se nedohodli, ale rozešli jsme se s vedením v dobrém. 

Bez trénování na superligové úrovni jste nezůstal příliš dlouho, přijal jste nabídku Vítkovic. Jak dlouho jste se o ní rozmýšlel? 
S Pavlem Brusem jsme byli v kontaktu. On o situaci, která mohla nastat, věděl. Tam to je o kamarádství a velmi si rozumíme florbalově. Vítkovicím jsem navíc vždy fandil, vztahy byly  korektní, takže Vítkovice byly jasnou volbou. Velmi mě potěšil zájem dalších klubů a moc si vážím už toho, že mě kontaktovaly. Bohužel se momentálně nemohu stěhovat, což bylo hodně limitující. Mou situaci oťukávalo šest superligových klubů, tři nabídky byly konkrétní. Ještě tam je nabídka do budoucna pracovat v zahraničním klubu. Také mě láká možnost spolupráce s nějakou menší federací a načerpat zkušenosti v jiném než klubovém prostředí. Tam je to zatím oťukávání.   

Rozhodl jste se tedy pro Vítkovice, jaká zde bude vaše role?
Měl bych být asistent Pavla a pomoct mu k získání titulu. Ambice Vítkovic jsou vysoké, máme spolu hodně společných témat, které spolu každý den rozebíráme. Dohodli jsme se, že budu mít prostor pro aklimatizaci. Zažít pár tréninku a nějaký ten zápas. Nemá totiž cenu hned naskočit na střídačku bez toho, aniž by byl člověk připraven. Jsem profesionál. Vše je o pokoře a pracovitosti. Musím nejprve poznat hráče, prostředí. Důležitá je pro mě lidská stránka, abych hráče poznal osobně a byla mezi námi lepší vazba a důvěra. Určitě také musím načíst hru Vítkovic, protože je oproti Otrokovicím rozdílná. Systémové věci, náběhy hráčů do pozic, principy vítkovické hry, bránění, presing, abych pochopil v čem mohu být nápomocen. To je to, co budeme hledat, ladění detailů, aby Vítkovice byly ještě silnější. Zatím mám z kabiny skvělý pocit. Kluci velmi drží při sobě, panuje zde přátelská atmosféra, přitom velmi profesionální. Vše se dělá na sto procent. Je cítit síla týmu, který ví co chce. Bude mi ctí se do takového týmu začlenit.

Z tohoto důvodu jste tedy nebyl na lavičce Vítkovic v zápase proti Bohemians?
Ano, byl jsem za brankou. Načítal jsem si hru. Bylo to pro mě hodně přínosné, tam jsem totiž viděl ty detaily, o kterých jsme s Pavlem vždycky o přestávce mluvili. V kabině bylo o přestávkách cítit odhodlání a důvěra ve vítězství. Zrovna zápas s Bohemkou lehký přitom určitě nebyl. 

Když se vrátím k Otrokovicím, tak odtud úplně neodcházíte. Budete tam trénovat starší žáky. Dá se to všechno stíhat?
Vychází to v pohodě, protože je to v jiné dny. Mám tam i svého syna, kamarády, rodiče. Bylo mi líto je tam nechat, také s nimi něco tvořím a tréninky si společně užíváme. Vše se netočí jen okolo vrcholového florbalu. Práce s mládeží mě také velmi baví a člověk tam zažívá hodně radosti na rozdíl od vrcholového florbalu, kde jsou to spíše emoce a práce pod tlakem. Jsou to dva světy, přitom spojené nádoby a jeden bez druhého by neexistovaly.   

Obrázek