{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​

SKVĚLÁ PARTA SE ODRÁŽÍ NA NAŠÍ HŘE, POCHVALOVALA SI JIHLAVSKÁ KAPITÁNKA BARBORA ŠMAHELOVÁ

Obrázek ke článku
28. 1. 2019

Aby mohl vysočinsko-jihočeský region konkurovat ostatním, je třeba v něm spojit síly. To už si mnozí uvědomili. Jako pomyslné pojítko obou krajů by mohl být označen jihlavský tým juniorek. Skládá se z hráček z obou krajů a jako jediný reprezentuje Region V v nejvyšší soutěži. Symbolický je i výběr kapitánky tohoto týmu. Barbora Šmahelová pochází z krajského rozhraní. A jak sama říká, i v tomhle mixu může být výborná parta.

Lokální patrioti by možná nesouhlasili. Ovšem odjakživa platilo, že ke konkurenceschopnosti je třeba spojit síly. Trenéři dívčích celků na Vysočině a jihu Čech toto pochopili. A tak se holky ze všech koutů obou krajů pod hlavičkou FBŠ Jihlava perou o čest a slávu našeho regionu. Jednou z nich je i kapitánka týmu Barbora Šmahelová.

„V tomhle mixu se mně osobně hraje výborně. Holky, které s námi nejvyšší juniorskou soutěž nehrály loni, znám z krajské reprezentace, takže s kolektivem není žádný problém. Naopak si myslím, že máme skvělou partu a odráží se to i na naší hře,“ pochvalovala si.

Bojovnice Šmahelová měla kapitánskou pásku na levé paži i minulý rok při senzačním tažení dorostenek za stříbrem. Mohla tedy srovnávat.

„Na turnaji regionálních reprezentací jsme potkaly opravdu hodně hráček, které hrají i nejvyšší juniorskou soutěž. Nicméně stále je podle mě na vyšší úrovni právě juniorská liga, kterou hraju za Jihlavu. Kromě reprezentantek z řad dorostenek zde totiž nastupují i starší a zkušenější juniorky.“

Pozice kapitána je v mnoha ohledech prestižní záležitostí. Barbora ji zastávala jak v klubu, tak v regionálním výběru. Že by snad osud lídra?

„Nevím, jestli je to osud. Každopádně jsem ráda, že jsem tuto roli dostala. V obou případech mě totiž zvolili trenéři. Být kapitánkou mě baví. Je to pro mě čest, ale i velká zodpovědnost,“ vysvětlovala.

Protože je odchovankyní dačického florbalu, který ale dívčí týmy nemá, s florbalem začínala mezi chlapci. S těmi teď také občas trénuje. Přímo se tedy nabízí oblíbené srovnání ženy versus muži. Či v tom případě spíš juniorky versus junioři.

„Rozdíly jsou pochopitelně značné. Chlapecký florbal je rychlejší, hra je celkově tvrdší a dle mého názoru jsou kluci ve hře především psychicky odolnější než holky,“ přidávala svůj pohled.

Nyní je čas se přesunout k nejvyšší lize juniorek. Jihlava v úvodu ročníku zrovna nezářila. Přestože se její kádr skládá z mnoha regionálních reprezentantek, výsledky tomu ani zdaleka neodpovídaly. S postupujícím časem se ale holky z Vysočiny, jak se prezentují navenek, zvedají.

„Zprvu nás trápila koncovka a nevyužívání šancí. Snažíme se proto na tyto činnosti více soustředit. Naše produktivita v zakončení jde proto pomalu ale jistě nahoru.“

Důkazem toho budiž i velmi cenná výhra nad silnými pražskými Tigers. „K vítězství v tomhle utkání nás přivedla obrovská bojovnost, zodpovědné bránění a proměňování šancí. V závěru utkání jsme měly trochu štěstí, ale to ke sportu občas patří. A tak jsme těsné vedení udržely a odešly z duelu jako vítězky.“

Juniorská liga míří minimálně z pohledu základní části do svého finiše. Jihlavě patří aktuálně páté místo ze čtrnácti. Otázkou je tedy stanovení sezonních cílů.

„Máme sice tým složený převážně z dorostenek, ale to nás neomlouvá. Chceme se v play-off dostat co nejdál. Proto si hodláme už v základní části zajistit dobrou výchozí pozici pro vyřazovací boje,“ dodala na závěr.

Nakročeno k tomu má ona i její tým skvěle. Teď jen formu přenést i do play-off, potažmo do regionální reprezentace. Ale k ní bude i letos ještě dlouhá a trnitá cesta.

Obrázek