{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


SMLOUVA NA DESET LET? TO MĚ DOCELA POBAVILO, HLÁSÍ VELTŠMÍD Z MALANS

Obrázek ke článku
23. 4. 2020

Ofenzivní obránce Lukáš Veltšmíd má ze sebou ve Švýcarsku už pět odehraných sezon. Letos mu však skončila smlouva a nastal čas na jednání o nové. V Malans si jeho služeb nesmírně váží a nabídli mu smlouvu na deset let. Na kolik let se nakonec sedmadvacetiletý odchovanec Vítkovic upsal Alligator Malans? Jak zvládá období během koronaviru a jak probíhala cesta do Česka?

Lukáši, nedávno jste podepsal novou smlouvu s Malans. Jak to celé probíhalo?
Jednání probíhala už někdy od prosince minulého roku, kdy mě kontaktoval sportovní ředitel Malans. Už na první schůzce mi naznačil, že by byl velice rád, kdybych zůstal a prodloužil smlouvu. Další sezení jsme měli těsně před začátkem play-off. Tam mi řekl, že se mnou klidně podepíše smlouvu na deset let, což mě v mých sedmadvaceti letech docela pobavilo.

Smlouva na deset let? Ve florbalovém prostředí to zní docela šíleně…
Nevím, jestli to řekl jen v nadsázce, nebo jestli to myslel vážně. Zněl ale velice seriózně, a ještě k tomu dodal, že to pro něho není žádný problém, protože jsou se mnou spokojeni a nemají důvod hledat jiného cizince. Byla by to na florbalové scéně asi velká rarita, ale osobně bych něco takového asi nepodepsal. Kdo ví, co bude za deset let.

Na jak dlouho tedy novou smlouvu máte?
Nakonec jsme se dohodli na dvouleté smlouvě, ale mám tam dodatek, že za rok můžu smlouvu rozvázat bez jakýchkoliv finančních sankcí. Tohle se mi na Švýcarsku strašně líbí. 

Co přesně myslíte?
Když budete potřebovat odejít zpět do Česka nebo budete chtít změnit prostředí, tak vám jednoduše nebudou dělat problémy. Z toho by si české kluby mohly brát příklad. Ve Švýcarsku to berou tak, že život je přeci jenom přednější než sport, takže takové věci chápou. Ví, jak život chodí, navíc když jste cizinec. Nikdo nemůže přemýšlet dopředu a nevíte, co se stane. Jestli zůstanete ve Švýcarsku, nebo se cokoliv stane doma a člověk bude muset jít zpátky. Absolutně to chápou a nebudou dělat člověku problémy. Je to až takové kamarádské jednání a skoro všem člověk může věřit.

Měl jste nějakou jinou nabídku? Nepřemýšlel jste nad jiným týmem?
Měl jsem pár nabídek z jiných týmů ve Švýcarsku, ale ty jsem hned na začátku shodil ze stolu. Nemá cenu, abych někomu sliboval nějakou naději, když by se reálná šance rovnala nula. Ze Skandinávie jsem měl nabídku kdysi, ale Švédsko ani Finsko mě nikdy nelákalo. Nebo takhle — všichni víme, že švédská liga je nejlepší na světě, ale Švýcarsko mi prostě přirostlo k srdci. Mám to tady spojené se životem, který budu žít i po konci florbalové kariéry. Na všechno jsem si tady zvykl, je to opravdu krásná země. Člověk má čas si tady život užívat. Není to jen o práci a florbale.

A co zájem od českých klubů? Nikdo se neozval?
Pár klubů se ozvalo, ale asi úplně nechci jmenovat. Všem jsem hned narovinu řekl, že můj návrat domů teď není na denním pořádku. Není důvod, abych někomu mazal med kolem pusy. Spíše jsme si jen vyměnili pár zpráv a kdyby se ve Švýcarsku cokoliv změnilo, tak vím, komu se mám ozvat.

Takže v budoucnu můžeme očekávat návrat do české Superligy?
O návratu do Česka samozřejmě uvažuji. Poslední dobou mě to láká čím dál tím více. Navíc každá změna prostředí je pro mě nová výzva. Člověk ale neví, co bude zítra, natož za dva roky. Dokážu si představit život jak v Ostravě, tak i v Praze, potažmo v Mladé Boleslavi. Velkou roli by v tomhle rozhodování hrála i pracovní nabídka, protože jsou trošku jiné podmínky pro práci v Ostravě a v Praze. Florbalem se člověk nezabezpečí tak, aby do konce života nemusel nic dělat. Ideálně to má nastavené třeba Matěj Jendrišák, který přímo v klubu v Linkopingu dělá účetního. Kdyby se vracel do Česka, tak má v určitém oboru praxi a ví, že se někde uchytí. Do toho se člověk naučí jazyky. Já jsem osobně rád, že se spoluhráči ze Švédska mluvím anglicky a všude jinde německy, takže umím dva světové jazyky.

Co na novou smlouvu říkal váš otec, který je kovaný vítkovičák?
S tátou jsme v kontaktu často a pořád mi píše, kdy už se konečně vrátím do Vítkovic. Zrovna nedávno mi na facebooku vyskočila fotka, jak jsme s Vítkovicemi vyhráli Superfinále v roce 2013 a máme s tátou společnou fotku s pohárem. To jsou samozřejmě všechno pěkné vzpomínky. Ještě bych to chtěl někdy zažít, ale nad tím teď nemá cenu přemýšlet, protože jsem ve Švýcarsku podepsal novou smlouvu na dva roky. Co bude dál, to je ve hvězdách.

Jak hodnotíte poslední sezonu ve Švýcarsku, která předčasně skončila?
Výsledkově to byla klasická houpačka. Bohužel jsme letos měli strašně moc zraněných. Ať už to byla opora týmu Dan Hartmann, kterého od MS 2018 trápí třísla. U něho je nejhorší, že mu pořádně nikdo nemůže pomoct. Byl na rentgenech a magnetických rezonancích, ale nikde mu neuměli pomoct, a tak si před každým tréninkem a zápasem tejpuje třísla. Zraněný byl také švédský útočník Oscar Eriksson-Elfberg, který laboroval celou sezonu s problémy se zády, až to vyústilo do takové situace, kdy musel podstoupit operaci. Dále jsme tam měli Markuse Holensteina, což je docela nadějný mladík, který hrál centra ve druhé lajně. Ten si těsně před play-off přetrhl v koleni křížový vaz. To samé postihlo dalšího centra Joela Frioleta, takže se z nás stal spíše takový lazaret. Upřímně si nedovedu představit, že bychom s tolika absencemi došli až do Superfinále.

A máte tip, kdo švýcarskou ligu letos býval mohl vyhrát?
Jednoznačně Wiler, protože po celou sezonu podávali stabilní výkony a měli velice široký a zkušený kádr. Musím říct, že hráli velice dobře, a to jak v lize, tak i na Poháru mistrů v Ostravě.

Jak jste zatím spokojený se svým pětiletým působením ve Švýcarsku?
Musím říct, že když jsem přicházel z Vítkovic, tak jsem byl hodně namlsaný a zvyklý vyhrávat. První rok ve Švýcarsku jsme vypadli v semifinále, ale druhou sezonu už jsme byli v Superfinále, a tak jsem si říkal, že už to bude jenom dobré a že jsem zpátky na vítězné vlně. Paradoxně jsme sezonu na to vypadli v sedmém zápase v semifinále a loni to bylo velké trápení, tam jsme skončili už dokonce ve čtvrtfinále. Na jednu stranu jsem spokojený, ale na druhou stranu mám velkou motivaci se do Superfinále opět dostat.

V osudném sedmém semifinále v sezoně 2018/2019 jste vstřelil hodně povedený gól, který obletěl florbalový svět. Byl to váš nejhezčí gól v kariéře?
Myslím si, že ne. Na tom góle se stejnou měrou podílela kompletně celá lajna. Kdybych měl ale zapátrat v paměti, tak se mi jako první gól vybaví ze Superfinále 2013, kdy jsem to tam Pinkymu (brankář Jan Binder, pozn. red.) vyvěsil z přečíslení, takže asi tohle bych označil za svůj životní gól.

Po sezoně ukončil kariéru Matthias Hoffbauer, který patří ve Švýcarsku mezi největší legendy. Jaké bylo proti takovému hráči pravidelně nastupovat?
Na hřišti jsem ho nesnášel! Je to přesně ten typ hráče, kterého chcete mít u sebe v týmu, ale nikdy proti němu nechcete hrát. Neustále nějaké osekávání a pořád se snaží člověka vyvést z míry. Musím ale smeknout klobouk za všechno, co dokázal. Myslím, že jeho kanadské body mluví úplně za vše. Už nějaký ten pátek nebyl nejmladší, ale stejně si ve Švýcarsku vodil daleko mladší hráče. Tím, že byl pravák, tak jsme na sebe na hřišti naráželi poměrně často. Byl strašně nepříjemný, protože dokázal rychle změnit pohyb s míčkem a na to se těžko reaguje. Opravdu klobouk dolů, byl to pan hráč. Ve Švýcarsku to je uznávaná legenda, asi jako v Česku máme Milana Fridricha, Michala Jedličku nebo Daniela Foltu.

Švýcarské týmy hlásí po sezoně hodně zajímavé příchody hráčů ze zahraničí. Do Könizu přichází kapitán SPV Jyrki Holopainen, Alexander Hallén přestupuje z Falunu do Zugu a mnoho dalších. Sledujete přestupy ve vaší lize?
Sleduji a musím říct, že to příští rok bude hodně zajímavé. Jsem za to samozřejmě rád, protože když tady budou takoví hráči, tak všichni ostatní budou muset více makat a celá soutěž pak půjde logicky kvalitativně nahoru. Přijde někdo z Falunu, tak i mladí kluci se na něho budou dívat a budou se od něho chtít inspirovat. Pro švýcarskou ligu to podle mě může mít jenom pozitivní přínos.

V zemi helvétského kříže nedávno vznikla mezi kluby gentlemanská dohoda o počtu cizinců v jednom týmu. O co vlastně jde?
Ve Švýcarsku se elitní týmy domluvily, že v sestavě budou maximálně tři cizinci. Všichni ostatní hráči musí být Švýcaři. Je to docela chytrý tah, protože mladí Švýcaři budou dostávat prostor místo nějakých zaplacených hvězd ze zahraničí. Souhlasily všechny týmy až na Zug. To je mi ale docela záhadou, protože jejich tým U21, který mimochodem trénuje Píno (český trenér Radim Cepek, pozn. red.), je na docela dobré úrovni. Letos se podle mě dostali až do semifinále jejich ligy a dělali si ambice i na finále, které se ale nestihlo dohrát. Možná to je i tím, že Zug je z nejbohatšího kantonu, respektive se tam platí nejmenší daně, a tak si můžou dovolit více zahraničních hráčů. 

Vážíte si o to více vaší pozice v Malans, protože patříte mezi tři vyvolené v jednom týmu?
Jednoznačně. Na mezinárodním trhu je více hráčů, kteří by klidně mohli být na mém místě, co si budeme povídat. Na druhou stranu, pro klub by bylo riskantní si sem přivést někoho nového. Já už vím, co a jak chodí a oni zase ví, co ode mě můžou čekat. K tomu se ve Švýcarsku podle mě taky hodně přihlíží. Klidně by se totiž mohlo stát, že by sem přivedli nějakého cizince, který by jim po třech měsících řekl, že pracovat nebude a začal by to flákat. Nebylo by to však poprvé a ani naposled, co se něco takového stalo. Takových případů už tady bylo hodně, a to i u hráčů z České republiky.

Wiler ještě před koncem sezony oznámil odchod Nicoly Bischofbergera a Denyho Känziga. Oba v novém ročníku posílí švédský Linköping. Je to pro Wiler velké oslabení?
Wiler má strašně široký kádr. Je tam mnoho hráčů, které ani neznám jménem, ale na hřišti jdou vždy hodně vidět. Nemyslím si, že je to pro ně nějaké obrovské oslabení. Samozřejmě klobouk dolů před Bischim, ten je nyní opravdu ve výborné formě. V začátcích přitom hodně sóloval, zbytečně chodil do tří hráčů a potom odešel do Falunu. Ve Švédsku dozrál, protože zjistil, co si všechno může dovolit. Byla to pro něj podle mě hodně dobrá škola. Po návratu do Wileru hrál opravdu na špičkové úrovni a stal se z něho rozdílový hráč. Co se týká Känziga, tak ten vyniká především svou rychlostí a technikou. Taky hodně nepříjemný hráč, který nikdy nedá nic zadarmo. Člověk si už myslí, že si ho nalepil na záda a on mu najednou čistě vydloubne zezadu míček. Wiler má ale hodně šikovné mladé hráče, kteří ho můžou zastoupit, třeba takový mladý Sikora.

Změny se však dějí i v Malans. Po dvou sezonách se vrací ze Švédska Tim Braillard, ale naopak tým opouští nejlepší střelec Oscar Eriksson-Elfberg. Je to výměna kus za kus?
Tim Braillard je rozdílový hráč v tom, že dokáže spoluhráče kolem sebe udělat lepšími. Umí výborně naběhnout, rozdat míček, pošle vás do správné pozice svým pohybem – opravdu komplexní hráč. Navíc má na nohách „kytary“, neskutečně našlapaný hráč. Ještě ke všemu dokáže najít na každém systému nějakou vychytávku. Nestala se situace, že bychom měli poradu a on by něco nedodal. Navíc to nejsou kraviny, ale vždy super věci, které mají hlavu a patu. Co se týká Švéda Oscara Erikssona-Elfberga, tak ten měl minimálně dva metry a byl úplný opak. Vzhledem k jeho výšce totiž nepatřil mezi nejrychlejší hráče. Na druhou stranu uměl být ve správný čas na správném místě, což je také umění. Mně se s ním ale hrálo skvěle, protože jsme spolu pracovali ve firmě a neustále jsme se bavili o florbale.

Co přestupy na domácí scéně? Sledujete dění alespoň kolem vašich mateřských Vítkovic?
Přestupy Vítkovic se mi hodně líbí. Mára Matejčík podle mě poznal, jak to funguje i v jiném klubu a přišel na to, že ve Vítkovicích to nebylo zase až tak špatné. Myslím, že má určitě chuť dokázat, že je z Ostravy a že vždycky byl vítkovičák. Držím mu palce a doufám, že se mu vyvarují jakákoliv zranění. S Matym Šindlerem jsem sice nikdy nehrál, ale co se koukám na přenosy ze Superligy, tak v FBC Ostrava vždy vynikal a měl výborný přehled na hřišti, což příliš mnoho hráčů nemá. Má podobné herní myšlení jako Kuba Hubálek.

Ve světě aktuální řádí koronavirus. Ukončila se většina sportovních sezon. Jak jste celou situaci vnímal jako sportovec ve Švýcarsku?
Ve Švýcarsku to bylo hodně zmatené, protože každý kanton k tomu přistupoval jinak. U nás to vedení kantonu řešilo nejprve tak, že jsme dostali omezení na tisíc lidí na tribuně. Potom zakázali návštěvy sportovních utkání úplně, takže jsme hráli před prázdnou tribunou. Když jsme pak přijeli na čtvrtfinálový zápas do Rychenbergu, tak je tam hnalo kupředu tisíc lidí. Takže my nikdo a oni tisíc lidí – to bylo takové divné. Následně ukončili hokejovou a házenkářskou ligu, ale my jsme pořád dál hráli, což bylo taky docela zvláštní. Už v tu chvíli jsme ale začínali tušit, že tuhle sezonu nedohrajeme. Vedení soutěže poté začalo řešit různé varianty a jednou z nich bylo i to, že čtvrtfinále by se dohrálo na tři vítězná utkání a následně místo semifinále by se odehrál finálový turnaj čtyř týmů někdy v létě. To byla samozřejmě úplná hloupost a jsem rád, že s tím nikdo nesouhlasil.

Jaké byly reakce v týmu? Brali jste to částečně v pohodě?
Všichni jsme byli naštvaní. Celou sezonu trénujete, hrajete zápasy a pak se ze dne na den zruší celá sezona. Navíc když se nám zranilo tolik hráčů, a i přes to všechno jsme dokázali poskládat tým a postoupit do play-off. Bylo to hodně nepříjemné. Po zrušení soutěží ale nikdo neprotestoval, prostě jsme to respektovali. Zašli jsme si s kluky na kebab, dali jsme si pivo a bylo dobře.

Aktuálně jste ve Švýcarsku, nebo jste odcestoval domů do Česka?
Hned po tom, co nám zrušili soutěže a propukla epidemie, tak jsem si sbalil kufr a jel jsem okamžitě do Česka za přítelkyní a za rodinou. Trávili jsme čas na chatě v horách, hezky daleko od všech lidí. Před týdnem jsem se vrátil zpátky do Švýcarska, protože mi skončilo měsíční volno a už normálně chodím do práce. Není tady žádná karanténa a lidé chodí normálně bez roušek. Ani v obchodech je nenosí.

Jak probíhalo cestování? Neměl jste nikde na hranicích problémy?
Všechno bylo v pohodě. Návrat do Česka jsem stihl ještě před tím, než se uzavřely hranice, takže jsem nemusel být ani v té povinné čtrnáctidenní karanténě. A cesta zpět do Švýcarska probíhala taky úplně v klidu, protože mám vystavené povolení k pobytu. Na hranicích si jenom vyfotili můj pas a musel jsem podepsat papíry, že se do Česka a ani Německa během následujících čtrnácti dnů nevrátím, a to bylo všechno.

Jak aktuálně trávíte volný čas?
Rád jezdím na kole a nedávno jsem si byl i zaběhat, protože v Česku jsem si docela dopřával a nabral jsem nějaké to kilo navíc – vepřo knedlo zelo, smažený sýr, pařížský salát a další tomu podobné pokrmy. Ve Švýcarsku taková jídla prostě nejsou, takže jsem si po sezoně hodně pochutnával. Ne že by to v Česku bylo na denním pořádku, ale rozhodně jsem se nedíval na kalorie a teď trošku shazuji kila dolů. Najel jsem na normální stravu a po práci si vždy trošku zamakám. Posledně jsem sedl na kolo a během chvíle jsem se objevil v Lichtenštejnsku.

Už víte, jak bude probíhat letní příprava? Budete letos začínat o něco dříve?
​Už tuhle neděli máme společný sraz s týmem. Řekneme si něco ohledně letní přípravy a už v pondělí nás čeká pětikilometrový test. Potom bychom měli mít až do 8. června individuální přípravu, ale vše podle plánu od kondičního trenéra. Navíc dostaneme různé měřiče tepu, rychlosti a nevím čeho všeho, jen aby viděli, jak makáme a jak na tom jsme.

Obrázek