{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

SUDÍ, CO JEZDÍ ECO RALLY. POČÍTÁ SE SPOTŘEBA A PRŮMĚRNÁ RYCHLOST

Obrázek ke článku
5. 7. 2022

Florbal nyní prochází mezisezonní pauzou, jeho elitní hráčky a hráči však stále zodpovědně pokračují ve svých zaměstnáních nebo jiných volnočasových aktivitách a Český florbal zajímalo, co nejzajímavějšího lidé v elitním florbalovém prostředí dělají. Tak například duo rozhodčích Michal Žďárský a Jakub Nábělek ve svém volném čase jezdí závody eco rally. A co to obnáší? To se dozvíte v rozhovoru.

Ve florbalovém prostředí se po hřišti Michal Žďárský a Jakub Nábělek prohání v rozhodcovském dresu a s píšťalkou v ruce. Mimo něj ale oblékají ještě dres jiný. Oba se totiž potkávají za volantem elektrického auta.

Michale, Kubo, jezdíte spolu závody eco rally. Můžete čtenářům nějak podrobně popsat, co to vůbec znamená? 
Michal: Je to trochu jiný typ soutěžení vypsaný na nejvyšší úrovni jen pro čistě elektrická a vodíková auta. Kombinuje takzvané hodnocení regularity, tedy jízdy dle předem stanovené průměrné rychlosti a spotřeby. A přestože se jezdí s běžnými auty, často se člověk moc hezky sveze. Ono udržet nastavené průměry na náročných erzetách (rychlostní zkouška – pozn. red.) a ve vracácích třeba takového rallye Monte-Carlo nebo na uzavřených erzetách velké rallye není leckdy úplně snadné. Tím spíš, když je u toho zároveň potřeba myslet na co nejnižší spotřebu.
Jakub: Je to přesně tak, ale to se bavíme primárně o nejvyšší kategorii FIA, ve které se jede celkem osm závodů po celé Evropě - od Portugalska, přes Island a Španělsko, až po Monte Carlo nebo Itálii. V českém šampionátu je hodnocena především ta pravidelnost a spotřeba je jen jakási doplňková kategorie. Co je na tomhle typu soutěžení fajn je i to, že si ho může na české úrovni vyzkoušet úplně každý, klidně i se svým vlastním vozem. Stačí k tomu běžný řidičský průkaz a licence Autoklubu ČR.

Závody s elektrickými auty se významně pojí také s udržitelností, kterou propaguje Český florbal. Jezdíte vy osobně s elektrovozy právě z důvodu ochrany životního prostředí?
Michal: Ten důvod je primárně asi maličko jiný, ale je fakt, že za posledních pár let mé myšlení trochu „zezelenalo“. Loni jsem v elektrickém autě najel 30 000 km a díky mé práci jsem se vlastně svezl se vším elektrickým, co je na trhu k dispozici. Letos to v součtu bude těch čistě elektrických kilometrů ještě víc, ale zároveň najezdím hodně i ostatními „běžnými“ vozy. A ten smysl mi elektrika dává víc a víc. Není určitě pro každého a ještě nějakou dobu nebude, ale v situaci, ve které žijeme, je potřeba jít podobným trendům vstříc a trochu té naší skuhrající planetě pomoct.
Jakub: Za mě určitě ne. Vnímám elektromobilitu zatím spíše jako trend a určité politikum. Když jsme s Michalem začali závodit, tak jsem byl velkým odpůrcem elektromobility celkově. Nicméně dnes ji vnímám jako skvělou alternativu pro specifické formy využití zejména ve městech. Např. jako druhé auto do rodiny se dnes podle mě jedná o nejlepší možnou variantu, která ulehčí jak životnímu prostředí ve městech, tak i peněžence vlastníka. Dále třeba rozvážkové služby. Stále si ale neumím představit život pouze s elektrickým autem.

„Jakub musí zvládat práci s itinerářem, navigování, ovládání řady aplikací a rychlé výpočty.“

Michal Žďárský o komplexnosti svého kolegy.

Michal zmínil, že v rámci své práce již odzkoušel mnoho elektrických aut. Jak to tedy máte v závodech? Jezdíte je s vlastním vozem nebo si nějaký půjčujete? 
Michal: Máme pro tento rok smlouvu s jednou značkou a na celou sezonu máme k dispozici jeden určitý model. Je to jedno z nejlepších aut pro tento typ soutěžení a zároveň jedno z nejlepších, se kterým lze velmi snadno absolvovat i naše dlouhé přesuny do místa závodů.

Bylo potřeba na tomto voze udělat pro účely závodění nějaké speciální úpravy?
Jakub: Vzhledem k regulím FIA toho na voze příliš dělat nemůžeme. Jedná se o zcela sériové auto, ale samozřejmě nějaké úpravy podstoupilo. Zejména jde o instalaci techniky, která nám pomáhá s co možná nejpřesnějším načítáním vzdálenosti a polohy. V průběhu jednotlivých zkoušek jezdíme s přesností na každý jeden metr, s čímž nám pomáhají sondy instalované v jednotlivých kolech.

Když se teď vrátíme zpět na začátek, tak mě zajímá, jak jste se vůbec k tomuhle koníčku oba dostali?
Michal: Mě to potkalo vlastě už před nějakými osmi lety v souvislosti s moji profesí. Jsem šéfredaktorem motoristického magazínu a nabídka s účastí na jedné z českých soutěží mi na stole přistála od jedné z automobilek. Od té doby jsem se na české soutěže vracel pravidelně a postupně víc a víc koketoval také s myšlenkou zkusit nějakou zahraniční soutěž. Když jsem se pak rozhodoval, s kým vyrazit na první mezinárodní soutěž do Monte Carla, Kuba byl jasná volba. V té době jsme spolu hráli v jednom útoku v dnes už rozpadlém týmu Vasara. Kuba se na pozici navigátora v téhle kategorii snad narodil – je mu blízké vše, co se toho týká, ať už je to práce s itinerářem, navigování, ovládání řady aplikací, které nám v průběhu závodu pomáhají, rychlé výpočty a asi milion dalších potřebných věcí. Navíc má stejně jako já rád auta, baví ho to a je ochoten tomu věnovat obrovské množství času, které na evropských soutěžích letos už druhým rokem trávíme. Navíc mě nepřestává udivovat jeho klid, s jakým řeší každý nastalý trabl, což je v takových chvílích jediné správné řešení.
Jakub: Michal to už v podstatě řekl za mě. Pokud je člověk fanoušek aut a motorsportu, tak možnost jet na jakoukoliv formu rallye Monte Carlo se prostě neodmítá. Neváhal jsem ani minutu a stálo to za to. Hned po návratu už jsem se ptal, kdy pojedeme zase (smích).

Za těch pár společných let už na svých kontech jistě máte nějaké úspěchy.. 
Michal: Nejezdíme spolu ještě tak dlouho, tak ten výčet asi nebude zase tak dlouhý, ale loni jsme na konci sezony světového poháru FIA skončili na konečném třetím místě, z čehož jsme radost určitě měli. Do toho se podařilo některé soutěže vyhrát, na jiných vystoupat alespoň na bednu.
Jakub: Loni nám do karet příliš nezahrál výběr aut. Pojali jsme loňskou sezonu jako lehce testovací a pomalu každou soutěž jeli s jiným vozem. To nám v součtu moc nepomohlo a byli jsme tím ve světě trochu za exoty (úsměv). Ale pomohlo nám to se posunout a za úspěch lze určitě považovat i to, že jsme pro letošní sezonu dostali jako jediná česká posádka podporu od Autoklubu ČR a stali se reprezentanty České republiky pro rok 2022 v automobilovém sportu.

Do výčtu vítězství můžeme dosadit také letošní českou rally soutěž, nemýlím-li se.
Michal: Máte dobré informace – je to tak a měli jsme z toho opravdu velkou radost. Bylo to při Rallye Český Krumlov, který je jako jediný součástí světového poháru FIA ecoRally Cup a jeli jsme zde s obrovskou podporou a za účasti našich rodin, všech partnerů a řady kamarádů. Vyhráli jsme zde co šlo a odvezli si asi pět sad pohárů – bodovali jsme jak v českém mistráku, tak ve světovém šampionátu, vyhráli ve značkách i ve spotřebě. Navíc jsme se tím posunuli do čela světového šampionátu před kopu Španělů, Italy, Francouze a další.

Můžete popsat, jak taková soutěž vůbec probíhá a jak se v ní boduje?
Jakub: Jak už říkal Michal v úvodu, v závodě jde primárně o dodržování pořadatelem stanovených rychlostních průměrů v průběhu vložených RS (regularity stages). V průběhu těchto RS nás pořadatel sleduje pomocí velmi přesného a citlivého GPS zařízení, které nás měří na tajných měřících bodech (cca 2 na každý km, přičemž jednotlivé RS mívají od 10 do 70 km) a zde se sleduje naše odchylka od ideálního času s přesností na 0,1 s. Za každou desetinu, o kterou jsme v těchto bodech dřív nebo později, získáváme trestný bod.

A co vaše cíle do budoucna? Čeho byste spolu v tomhle sportu chtěli dosáhnout?
Michal: Nějaké ambice by samozřejmě byly (úsměv). Vítězství v Krumlově nás po druhém místu z Valencie vyšvihlo do celkového vedení šampionátu FIA. Loni třetí, letos s dobrým autem prozatím na prvním místě. Asi by mi nikdo nevěřil, kdybych řekl něco jiného, než že chceme udělat titul ve FIA. Ale bude to hodně těžké a nakonec jakékoliv umístění v TOP 3 bude zase úspěch. K tomu samozřejmě titul v českém šampionátu, i když ani to určitě není samozřejmost, nějaká bedna nebo ještě další vítězství v českých závodech... Uvidíme. 
Jakub: Souhlas s Michalem. Letos to bude hodně těžké, zejména Španělé jsou obrovskou konkurencí. Jezdí tento typ soutěží v rámci svých domácích šampionátů už řadu let, v mnoha kategoriích, plus mají vybavení za velké peníze, o kterém se nám donedávna jenom zdálo a teprve postupně odhalujeme jeho možnosti. Z cílů za sebe doplním ještě pohár z Monte Carla. Ten bych asi dal i výš než český šampionát.

Máte také společný instagram s názvem eco_rallye_boyzz. Co si tento účet klade za cíl? Chcete pomocí něj třeba zviditelnit tento sport nebo tam pouze ukládáte vzpomínky a úspěchy?
Jakub: To je docela sranda. My jsme ho minulý rok zakládali především proto, aby nás mohli v průběhu našich cest sledovat naše rodiny. Abychom nemuseli našim dětem, manželkám, rodičům, kamarádům posílat zprávy z cest, výsledky a další každému zvlášť. A když se tam teď mrknete, tak asi každému dojde, že tenhle počet sledujících už nebudou jen naše rodiny a kamarádi (úsměv).
Michal: Když jsme zjistili, že je o tohle téma alespoň nějaký zájem – ať už jde o elektromobilitu, naše cestování anebo tenhle typ soutěžení – začali jsme se našemu instagramovému profilu věnovat maličko víc a vcelku nás ten zájem těší. Samozřejmě čím víc sledujících zde bude, tím víc se nám mohou otevřít i možnosti shánění nějakých dalších partnerů pro tuhle naši srandu. Občas zde navíc nabídneme i nějakou soutěž, nějaké hezké ceny a co vím, tak už jsme měli i nějaké výherce z řad aktivních florbalových hráčů (úsměv).

Docela čerstvě za sebou mate třetí soutěž světového poháru v Portugalsku. Jak probíhala?
Michal: Bylo to dobrodružství. Jeli jsme kousek za Lisabon, tedy skoro 3000 km po ose, pak si střihli soutěž a zase jsme frčeli 3000 kilometrů zpátky (úsměv). Ne, máme to docela rádi a těšíme se na každou akci. Vlastně to celé provádíme i jako jakousi sondu do infrastruktury nabíjecích stanic a ukazujeme, že i takováto cesta jde v dnešní době s elektromobilem absolvovat. Z každé cesty píšu reportáže na náš web, takže kdyby někoho zajímalo, kolik zastávek na nabíjení si taková cesta vyžádá nebo kolik je účet za projeté kWh, stačí mrknout na web www.e-flotila.cz do záložky ECO RALLYE. 
Jakub: V Portugalsku jsme se navíc svezli i na okruhu v Estorilu nebo jsme s naším autem zavítali na nejzápadnější cíp evropského kontinentu – mys Cabo da Roca ležící západně od města Sintra. Věděli jsme, že v Portugalsku to bude zase hodně těžké. Jelo zde 40 aut, posádky osmi národností, 16 značek, ale hlavně jsme tady loni soutěž nedokončili, takže jsme měli respekt. Cílem samozřejmě byla bedna a pokud možno udržení vedení v šampionátu, což se nám skvěle povedlo, neboť jsme nakonec vybojovali stříbro (úsměv). Každopádně nám dál držte palce a sledujte náš instagram, jak se nám ty cíle daří (úsměv).

Předchozí díl této série naleznete ZDE.

Obrázek