{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

TEREZA URBÁNKOVÁ: UVĚDOMILA JSEM SI, ŽE JE TEN SPRÁVNÝ ČAS SKONČIT

Obrázek ke článku
27. 5. 2020

Hráček, které se do historie české florbalové reprezentace zapsaly tak významně, jako to udělala Tereza Urbánková, není mnoho. Opora útoku a historicky nejlepší střelkyně českého týmu na MS se nyní cítí být na vrcholu své kariéry. Přesto se rozhodla odložit národní dres, oblékat bude dále pouze ten ligový v barvách švédského Malmö. Tereza Urbánková se s Českým florbalem podělila o to, jaké zážitky pro ni byly v národním týmu nejsilnější, které její povahové rysy sehrály roli v cestě za cílem a jak to vypadá s florbalem v Malmö na prahu přípravy další sezony.

Reprezentantka Tereza Urbánková v číslech
Reprezentace žen

První start v týmu:       11. 9. 2009
Poslední start v týmu:  15. 12. 2019 (3748 dní - 9. historicky)
Zápasy celkem:           116 (3. historicky)
Branky celkem:            70 (2. historicky)
Asistence celkem:        50 (1. historicky)
Účasti na MS:               5 (3. historicky)
Zápasy na MS:            30 (2. historicky - v minulosti se lišily délky MS)
Branky na MS:             22 (1. historicky)
Asistence na MS:        12 (4. historicky)

Reprezentace juniorek

První start v týmu:        7. 5 2008
Poslední start v týmu:  8. 5. 2010
Zápasy celkem:            21
Branky celkem:             24
Asistence celkem:         6
Účasti na MS:                2
Zápasy na MS:              9
Branky na MS:              14
Asistence na MS:          1


​Důstojný konec na vrcholu

První a poslední reprezentační start Terezy Urbánkové od sebe dělí více než dekáda, což ji aktuálně řadí mezi deset nejdéle reprezentujících florbalistek v historii. Další zápasy v národním dresu už Urbánková nepřidá. „Rozhodnutí ukončit reprezentační kariéru je založené především na práci a na osobních důvodech. Hlavně jsem si uvědomila, že už je ten správný čas skončit, paradoxně v nejlepší formě. Troufnu si říct, že teď jsem na vrcholu své florbalové kariéry. Chtěla jsem to ukončit důstojně a nelámat to přes koleno,“ vysvětluje nyní už bývalá česká reprezentantka, která spolu s Eliškou Krupnovou momentálně táhne historickou tabulku kanadského bodování ženského národního týmu.

Od podzimu 2010 vynechala Urbánková jen jednu reprezentační akci (EFT 2012), zažila čtyři různé hlavní trenéry a pět různých kapitánek na MS. Jak na svou reprezentační dekádu opora útoku nahlíží? „Myslím, že jsem spokojená, že jsem si splnila své cíle. Obecně jsem hodně ambiciózní jak v normálním životě, tak i ve florbalu, takže všechno ve florbalu bylo pro mě cestou k určitým cílům. Tím hlavním životním bylo zahrát si ve Švédsku a zahrát si v reprezentaci, v tomhle ohledu můžu být velice spokojená,“ přemítá Urbánková, která na klubové úrovni působí ve švédském Malmö FBC. „Deset let v reprezentaci je dlouhá doba a proto se to těžko hodnotí a vzpomíná na všechno. Mám spoustu vzpomínek, smutnější i pozitivní.“

     
Gólová radost týmu kolem Urbánkové v utkání se Švýcarskem - MSJ 2010 a MS 2019. Foto: IFF a Martin Flousek/Český florbal

Ještě před ženským národním týmem působila Urbánková i v týmu do devatenácti let. Nejsilnějším momentem tohoto období je pro ni domácí šampionát v Olomouci, kde to byly i díky jejímu čtyřbrankovému přídělu v bronzovém utkání právě Češky, kdo si cenný kov pověsil kolem krku. „Byla jsem dokonce v maturitním ročníku, tyhle vnější podmínky přidávaly na nervozitě,“ vzpomíná medailová střelkyně. „Celkově bylo to mistrovství světa skvělé: první úspěch na reprezentační úrovni pro náš ženský florbal, doma, měli jsme tam spoustu fanoušků. Na to nikdy nezapomenu.“

Po maturitě se Urbánková přesunula do Prahy na vysokou školu i za florbalem. Zamířila na Jižní Město do Herbadentu, nejúspěšnějšího klubu té doby. To jí podle jejích slov výrazně pomohlo do reprezentace žen, s níž v prosinci 2011 zamířila na šampionát do Švýcarska. Také odtud si Urbánková přivezla bronz. „To byly dva medailové úspěchy, na které ráda vzpomínám. Následovaly spíše smutnější momenty, ale jen proto, že nebyly medailové,“ poukazuje na sbírku čtvrtých míst, která národní tým žen na MS nastřádal od té doby.

Pohoda, trápení a poslední šampionát

Právě na další šampionát totiž vzpomíná pozitivně. „Na MS 2013 jsme chtěli navázat na úspěch ze Švýcarska, ale já na to ráda vzpomínám především proto, že jsme opět byli doma, opět jsme tam měli fanoušky a strašně ráda myslím na tým a trenéry, které jsme tam měli. Pamatuju si hlavně Michala Jedličku, což bylo v reprezentaci něco nového. Přinesl do týmu pohodu, srandu, ale také respekt. Dle mého názoru je to skvělý trenér, má zkušenosti z chlapského florbalu a přišel s novou taktikou, která nás na hřišti bavila.“

Následující období hodnotí Tereza Urbánková jako dobu, kdy se necítila dobře a nebyla spokojená ani sama se sebou a svými výkony, svoji formu nepovažovala tehdy za ideální. Obzvlášť těžce se jí vzpomíná na šampionát 2015 ve Finsku, kde Češky smolným gólem těsně přišly o šanci hrát finále MS.

Podobnou situaci přinesl i šampionát ve Švýcarsku o čtyři roky později, po kterém se Urbánková rozhodla reprezentační štaci ukončit. Na něm byly Češky opět blízko finále, stejně tak o den později bronzové medaili. Ani na jedno ale nakonec nedosáhly.  „Poslední mistrovství světa je takový smutný konec mojí kariéry, který je bez medaile“ uzavírá své vzpomínky na reprezentační vrcholy Urbánková. „Semifinále, dvě minuty nějakého zkratu, transu … nevím jak to nazvat. Kromě nás v týmu si nikdo neumí představit, jak psychicky náročné to bylo. Vzpomíná se mi na to hodně špatně. Ale stalo se, bohužel, a jede se dál.“

                         
Svůj poslední reprezentační gól, který ji drží na čele historického bodování, vstřelila Urbánková domácím Švýcárkám v úvodu těžko zapomenutelného semifinále. Foto: Martin Flousek/Český florbal

Myšlenku na ukončení reprezentační kariéry si v sobě Urbánková nesla poměrně dlouho. „Na to mistrovství jsem odjížděla s vědomím, že je to moje poslední mistrovství světa. S tím jsem do toho chtěla jít.“ Své rozhodnutí oznámila s předstihem pouze nejbližším. Osobně si pro šampionát dala cíle, které nesouvisely pouze s florbalem. „Chtěla jsem si ho užít připravená, v dobré formě a i mimo hřiště. Chtěla jsem se odstřihnout od práce, která je pro mě v kombinaci s florbalem náročná. Vzala jsem si na to dovolenou, nebrala jsem si nic s sebou, abych se soustředila vyloženě jen na každou minutu, kterou můžu strávit v týmu – na hřišti i mimo něj,“ popisuje Urbánková, absolventka pražského ČVUT,  která se podílí v Malmö na stavbě nemocnice jako součást managementu stavby.

S reprezentační kariérou se Urbánková tedy loučí ve chvíli, kdy tým sahal po historickém úspěchu. Závěr šampionátu v Neuchâtelu Urbánkovou přiměl chvíli nad koncem přemýšlet, její rozhodnutí ale nezvrátil. „Já jsem taková povaha, že když si řeknu: ‚Ne, už jsem jednou řekla, že už dál pokračovat nebudu‘, tak to prostě dodržím. Samozřejmě by bylo hezké týmu ještě pomoct, ale více to cítím tak, že to bylo správné rozhodnutí. Už jsem v reprezentaci deset let a dospěla jsem k pocitu, že mi to více bere, než dává.“

                          
Maximální soustředění na každou minutu na hřišti i mimo něj.“ Foto: Martin Flousek/Český florbal

V průběhu rozhovoru pak přidává ještě jednu silnou vzpomínku na národní tým. „Mimochodem, docela ráda vzpomínám na rozhovory z reprezentace. Podle mě držím rekordy, co se týká nepovedených záběrů. Ale tak aspoň je nějaká sranda,“ směje se Urbánková, která se chystá své krajanky přijít podpořit na MS 2021, které se má konat právě ve Švédsku.

Na cestě do národního týmu podle Terezy Urbánkové hrála roli výchova i klubové prostředí. „Od mala jsem byla vedená ke sportu i k dřině, která přinese úspěch a výsledek. V rámci florbalu jsem na české půdě byla vždycky součástí špičkových týmů, ze začátku ve Vítkovicích, poté v Herbadentu a nakonec jsem oblékla modrobílé barvy Chodova. Měla jsem hlavně štěstí, že jsem mohla trénovat pod špičkovými trenéry,“ vzpomíná Urbánková jmenovitě na vítkovického Tomáše Martiníka nebo trenérská dua Karolínu Šatalíkovou – Markétu Šteglovou v Herbadentu a Michaelu Marešovou – Lukáše Procházku na Chodově. „Věděla jsem, že když budu trénovat pod takovými trenéry, úroveň v klubu mě posune do reprezentace a následně mohou moje kroky směřovat dál, třeba do zahraničí.“

Reprezentace a odchod na sever

První myšlenky na odchod do zahraničí přišly právě ve spojení s florbalem, a to v reprezentaci juniorek. Podnítila je paradoxně nejhorší prohra českých florbalistek proti Švédsku v historii, na domácím turnaji Češky podlehly seveřankám 3:18. „Mě to přesvědčilo o tom, že jsou to právě tyhle hráčky ve žlutomodrých dresech, se kterými bych se chtěla potkávat na hřišti. Úplně původně to tedy byla sportovní motivace, ale tehdy mi bylo ještě málo a nepřemýšlela jsem o tom, co bude za deset let.“ Zároveň totiž chtěla studovat v oboru, který ji bude bavit. Tím je právě stavebnictví, k němuž ji přivedli rodiče, kteří se mu také věnují.

První kontakt se Švédskem přišel v roce 2013, kdy si společně s Eliškou Krupnovou vyzkoušela několik dní v prostředí Pixba, což ji utvrdilo v její představě o tom, jak by jednou chtěla žít. Další, rok dlouhá, švédská zkušenost přišla v sezoně 2015/2016, kterou strávila v týmu úřadujících švédských mistryň KAIS Mora. Zároveň dokončovala diplomovou práci a vyzkoušela si samostatný život v zahraničí. Po návratu se rozhodla nepřemýšlet už jen o florbalu a hledala způsob, jak propojit cestu na sever i s pracovním vytížením.

To se jí povedlo díky zaměstnání ve stavební firmě, která má hlavní sídlo ve Stockholmu, což využila v průběhu času. Všechno to zapadlo do sebe a odjela do Švédska potřetí, podle únorového rozhovoru už natrvalo. „Vždy se mi v celé mojí kariéře – jak v reprezentaci, tak obecně ve florbalu – dařilo tyhle dvě věci skloubit, takže to vyšlo,“ pochvaluje si Urbánková, která v rámci přesunu do Malmö propojila práci ve vysněném oboru s florbalem v nejvyšší švédské soutěži SSL. „Je to můj vysněný život, který tady žiju. Myslím si, že hodně záviselo na mojí vytrvalosti, kde jsem si říkala, že tu myšlenku podvědomě v hlavě mám a chci si jít za svým cílem, ať to bude trvat rok nebo deset let. Jsem strašně vděčná za to, že se mi to tak podařilo a jsem tady. Jsem spokojená.“

                          
V reprezentaci Urbánková skončila, s florbalem dál pokračuje v nejvyšší švédské lize. Foto: Peter Lindblad

„Na další sezonu v růžovém dresu se těším.“

Na klubové úrovni se Urbánková zatím končit nechystá, o plánu prodloužit své působení v Malmö mluvila už v únorovém rozhovoru. Během března obě strany svůj zájem pokračovat ve spolupráci stvrdily podpisem dvouleté smlouvy.

Nedokončenou sezonu nejvyšší švédské soutěže hodnotí Urbánková pozitivně. „Ačkoliv se sezona nedohrála, probíhala a skončila pro nás dobře, i když je to škoda – mohly jsme v play-off konečně něco ukázat.“ O povedené sezoně svědčí hojné zastoupení FBC Malmö mezi vítězi švédské obdoby ankety Florbalista sezony, a to v kategoriích nejlepší hráčka, trenér a nováček sezony. V české anketě a její kategorii Florbalistka sezony chyběla Tereza Urbánková v šestici nejlepších pouze jednou od roku 2013.

„Po sezoně pár hráček odešlo, ale klub na to zareagoval rychle a přivedl hned pět nových hráček.“ Mezi posilami jsou hned tři finské reprezentantky z posledních dvou MS: brankářka Tiltu Siltanen a dvojice obránkyň Inka Lampinen a Silja Eskelinen. To napovídá o velkých ambicích Malmö na prahu další sezony.

Letní příprava zatím bez posil odstartovala v dubnu, obnáší pět tréninků – společně i individuálně – zaměřených na vytrvalost, posilování a kompenzační cvičení jako prevenci zranění. „Obecně je příprava ve Švédsku mnohem náročnější, než co jsem zažila v ČR, ale letos jsme ještě přitvrdili.“ Velké ambice týmu ji ale neděsí: „Na další sezonu v růžovém dresu se velmi těším, protože mě to v Malmö neskutečně baví.“

Obrázek